Vadí Vám debata o chlebíčcích?
Závist má mnoho podob, nebo spíš variant. Jako by nešlo jenom o pouho pouhé závidění, ale bylo potřeba z něj vydolovat ještě něco navíc, co se ve finále ukáže jako samotné opodstatnění celé závisti – a postaví závist na roveň něčeho přijatelného a správného.
Bohužel doba a nálada pokročila a "Blbá nálada", o níž před lety mluvil pan Havel, se změnila, zmutovala, na něco ne už tak smutného, ale spíš na něco, z čeho jde až strach. Lidé začali být ve své závisti krutí, a jak se ji snaží obhájit a strkají jí do těch přijatelných, až vlastně omluvitelných rovin, stávají se z nich nepřející stvoření.
Úplně nejvíc v dnešní době lidi naštve, když jste nehledě na poměry kolem stále tím, komu se říká že je svůj.
Teď si vzpomínám na slova Jokera z filmu Temný rytíř, který vysvětloval, že pokud se lidé chovají podle plánu, je všechno v pořádku, přestože se chovají oproti morálním pravidlům.
"Pokud ohlásím, že zítra něco zapálím, nebo vyhodím do povětří autobus, je to O.K. Chovám se podle plánu. Lidi nešílej."
Plán dnešní doby je jednoduchý. Buď naštvaný, záviď, moc nevyčuhuj, chovej se loajálně ku společnosti, která taková je. Nedej Osude, aby ses choval jinak. Ať tě ani nenapadne se tak chovat. Vůbec na to ani nemysli, že by si mohl být jiný.
Společnost se dostala do úrovně, kdy obyčejná veselost, vstřícnost nebo odhodlání se jeví jako něco zakázaného. Sice se kolem dokola mluví o tom, že byste měli takoví být – ale jako by to bylo jenom na oko a ve skutečnosti se měli přizpůsobovat sobectví a pokrytectví.
Měl jsem včera zácvik – to znamená, že jsem zacvičoval řidiče a kontroloval jeho jízdu. Byl to trochu jiný zácvik než obvykle, protože jsem zacvičoval kolegu, jehož znám dvacet let (sám jezdí ještě o deset let déle) a zácvik měl jenom proto, poněvadž delší dobu marodil.
Jízda tramvají je jako jízda na kole nebo na koni, nezapomíná se. Sám jsem dlouhou absenci v práci zažil, a to ještě v dobách, kdy po ní zácvik nebyl potřeba, a vím, že mi stačil necelý kilometr, abych byl zase zpátky a jel jako z partesu.
V tomto případě proto nemáte řidiči co vysvětlovat (cítil bych se opravdu trapně), a tak si ten den užíváte, protože se bavíte o věcech jiných než MHD a DP a šichta vám lépe utíká.
Pokud namítáte, že řidič se nemá co vybavovat, souhlasím s vámi na polovinu, jelikož po letech praxe (pokud nejste čtenář kolejí, co neuhne pohledem) je pro vás nějaké to slovo milým zpestřením pro jinak rutinní den. Je pravda, že za několik let si svoje schopnosti vybrousíte do podoby, že víte, že tamto a tamto auto vám tam vjede nebo že tento dobíhající vám nepoděkuje ani za zlaté prase.
A tak jsme se bavili, jízda plynula bez problémů, a přes různá témata jako třeba kolegyně, novinky v DP, novinky v kinech, jsme se za několik hodin dostali k žrádlu a k tématice chlebíčků.
Jelikož nemohu zde dělat reklamu, a oni mi taky nedali ani drobek, řeknu, že jsme se bavili o luxusních chlebíčcích za vysokou cenu a důvod, proč takovou cenu mají.
(Kolega říkal: "To je to tak drahý? A to jsem tam chtěl vzít rodinu." A já: "Musíš je před návštěvou nakrmit, a dát si dohromady jenom jeden chlebíček! Na ochutnání")
Jak zanedlouho vidno, téma chlebíčků se nelíbilo cestujícímu, který zřejmě náš hovor neunesl, a tak si při vystupování stěžoval.
(Podotknu: že mu nevadilo asi během jízdy, poněvadž si stěžoval až při výstupu. Je zajímavé, že každému to vadí, jenom když vystupuje – do té doby odvahu se ozvat nenalezne. Asi to má co dělat se zbabělostí, ale to bych tady teď nerozebíral.)
Vážený klient si stěžoval na chlebíčky.
Snažil jsem se mu situaci osvětlit se vším všudy, dokonce jsem upozornil na perfektní jízdu s absencí Mimořádných událostí (nehody atd…), ale cestující a alkohol, který mu koloval v krevním řečišti, se držel svého a "statečně" na zastávce nadával, že díky tomu jezdíme pozdě a že z toho vyvodí důsledky.
"Já jsem z Dopravního podniku a vím, jak věci řešit!" řekl jako velkou tečku před oponou.
No potěš – pomyslel jsem si. To budou mít lidi radost. Nalitej, a ještě se chlubí, že je z DP. Takhle se není co divit, že máme nedostatek zaměstnanců a vůbec jsme té chvíli neřešil, že člověk znalý poměrů porušuje Přepravní řád – pak už opravdu nemůžeme vyžadovat, aby ho dodržovali ostatní cestující.
Nemělo význam a ani nebyl čas dál situaci řešit, a tak jsem mu oznámil služební číslo, počítačové číslo a vozovenskou příslušnost, a pán odešel středem, třebaže mu to v chůzi uhýbalo trochu směrem napravo.
Je zvláštní, že když se ozve jeden hlas, vždycky se najde někdo, kdo najednou taky sebere odvahu, a proto se do mě pustil jiný pán, ten seděl, který se mi snažil osvětlit, že v tramvaji má být ticho.
Poprosil jsem ho, aby mluvil víc nahlas, protože ho přes hluk motorů špatně slyším.
Co vám budu povídat, nakonec jsme si hezky pokecali. Tedy, mluvil jsem já, on se ke slovu už nedostal. Vyprávěl jsem mu o těžkých údělech řidičů, o jejich zodpovědnosti, o tom, že jsem chůzí zhubl dvacet kilo, že jsem hrál divadlo, že i šeptat na pódiu se musí nahlas, aby zadní řady slyšely, a že bych taky byl rád, abych se vešel do kabiny a celou šichtu nestál na jedné noze a pořád se nevyhýbal cestujícím, co se se mnou dotykem těla chtějí mazlit, že když si sednu na panel tak není vidět do velkého zrcátka a to se často bourá, au au au, a nakonec (ani nevím proč) jsem se dostal k tomu, že teď zrovna píšu pohádku, a pán ji chtěl vidět, protože si myslel, že celou dobu kecám, a jelikož mám u sebe na opravení rukopis, tak jsem mu ho půjčil, a pán byl smutný, tak zvláštně smutný, protože si opravdu myslel, že celou dobu jenom kecám a jsem jenom blbeček, který mačká zvonek a dělá na cestující ble ble ble, a tak si tak listoval, a byl smutný a smutný, a já mu vyprávěl, jak mě redaktor sežere.
Já vím, že se to nemá, chlubit se – ačkoli když někdo něco umí, proč by to světu neukázal (to je pak zase ta závist z druhé strany) – ale já vám povím, mně to už i vadí, jak si lidé o nás myslí, že jsme jenom nějací tupci, že neumíme nic jiného než být údajně na lidi oškliví a schválně jezdit pozdě – vadí mi ta jejich závist, která se potom promění na agresi a vyhrožování, a ty lidi to dělají jenom proto, že sami neumí ukázat něco zvláštního, něco ze sebe, přestože já věřím, že každý člověk má na něco nadání, a problém je jenom v tom, že ho nehledá a rychle věci vzdává a pak je z toho smutný, a v tom smutku si pak najde pouze jedno řešení sebe sama, a to že bude závidět, bude závidět víc a víc, bude strašlivě závidět – a ta závist mu proroste do těla jako nemoc, proti které už v určitých stadiích není lék.
A pak začne závidět i to, že někdo mluví o chlebíčcích a mluví o nich tak hezky a poeticky, že sám má na ně chuť.
A Vážený klient (a já) může mluvit o štěstí, že nejel s námi před dvěma hodinami, protože to jsem se bavil o koncentrácích.
A to je tak všechno.
Pavel Hewlit
Prý mám napsat Putinovi – tak jo, tady to je
Tohle není můj nápad, ale jednoho z diskutérů. On to sice myslel jako vtip, ale i v tom zlomyslném návrhu na moji osobu je kousek pravdy. Nikdo spolu nemluví. Nepíšeme, co bychom chtěli druhému říct.
Pavel Hewlit
Ta válka muší bejt, to Vám poudám
Na rovinu – nejsem zrovna nadšený z toho, co se ve světě děje, a hlavně z toho, co se může ještě dít na základě jedné jediné zprávy o vystřelené raketě.
Pavel Hewlit
Příběhy o žití upravené smrtí aneb Modlitba góje v synagoze
Knihy jsou různé, a to je něco, co netřeba žádnému ze čtenářů připomínat, a ten, kdo nikdy nečetl, ten tomu neuvěří, dokud si dvě tři nepřečte.
Pavel Hewlit
Tak už jsme ve válce, ale já přesto musím řídit tramvaj
Zachovejte paniku, stejně všechno špatně dopadne – ale ještě to není tak špatné, jak titulek tohoto příspěvku hovoří. Válka není a já řídím.
Pavel Hewlit
Půl kila války pro každého, stačí se postavit do fronty
Války jsou smutné, války jsou na prd, války berou matkám děti, války berou všechno, ale je na nich zajímavé, jak se vyvíjejí tam, kde nejsou.
Pavel Hewlit
Ten náš frajer Rakušan
Nejspíše jste zaslechli zprávu, že pan ministr vnitra nechal na budově tohoto ministerstva ku příležitosti státního svátku vyvěsit tři vlajky – Naši, tu druhou a mezi nimi vlajku s Putinem v pytli.
Pavel Hewlit
Jak jsem se potkal s paní Postlerovou a něco jsem pak pochopil, a nejen o sobě
Paní Simona Postlerová je česká herečka a dabérka a její hlas poznáte bez váhání. Zabarvení hlasu je noblesa a tón je krása a někdy i mírně hlubší něha. Takhle bych ho popsal.
Pavel Hewlit
Jak se mi v tramvaji porvali tři rusky hovořící občané
Omlouvám se za kostrbatý název, ale dneska si nemůžete napsat jenom tak něco, třeba to, kdo je kdo, protože to by Vás hnedka mohli podezřívat, že někoho nemáte rádi.
Pavel Hewlit
Americká výchova jako základ konce Čechů aneb Rozmačkaný krabí chlebíček v novém tvaru
Vždycky si uvědomím ony smíšené pocity, jakmile se setkám s rodinkou, kde děti dávají o sobě hlasitě vědět, aniž by právě o tyhle projevy stáli jejich rodiče nebo kdokoli jiný v blízkém okolí.
Pavel Hewlit
Pan ministr se pouze ve svém prohlášení spletl (nebo to nevydržel)
A taky že jo – a ruku na srdce, komu se to někdy nestalo, že řekl, co říct vlastně nechtěl, a nechtěl to říct, až když mu někdo jiný řekl, že to vlastně říct nechtěl. Nebo ještě neměl.
Pavel Hewlit
Jak jsme našli morální polohu svého postoje k válce
A hned na úvod řeknu, že není překvapivá, neboť není ničím novým, co by se od malého, a přitom šikovného národa očekávalo.
Pavel Hewlit
Nebezpečí požáru koloběžek aneb Půlnoční sexy (skoro) hasič
Nemám některé lidi na koloběžkách rád. Nejen kvůli onomu pocitu moci, který ucítí, když pod sebou zavrní elektromotorem, a pomyslí si, že chodci jsou póvl vhodný k likvidaci.
Pavel Hewlit
Disney má další pohádkový genderově vyvážený zářez + něco o rasismu
Pokud je příležitost, nijak se svým obdivem k firmě Disney netajím. Je pro mě ukázkou nejen perfektně zvládnutého podnikání, vedení lidí, ale i ukázkou toho, jak rychle umíte v ledasčem otočit.
Pavel Hewlit
Jelikož nevíte, co Vás čeká, tak jste ještě „stateční“
Blíží se zima, a co se mě týče, já si myslím, že celá situace ohledně plynu dobře dopadne. Ne že by se vyřešila situace s válkou, ta se ještě tak dva roky nevyřeší, ale Vláda nesmí selhat.
Pavel Hewlit
Na základce bude nový předmět – „wellbeing“, a jedničku nikdo nedostane.
Musel jsem nejdřív trochu pohledat ve slovnících, protože tenhle název vůbec neznám a evokoval mi něco jako koupele a masáže, takže něco spojeného s wellness.
Pavel Hewlit
Jezte zdravě, ale přijdete o kouzlo našeho zdravotnictví, ale zase nezahájíte revoluci
Nijak nepopírám, že mnou popsané události mohou být shodou náhod, jako by se právě na mě krutý osud chtěl pomstít, že na zdravotnictví v politickém měřítku delší dobu kašleme a lidi v něm pochopili, že to jenom tak neskončí.
Pavel Hewlit
Velitelka celosvětové aliance demokratických sil paní Pekarová-Adamová
Já Vás včera varoval. Já říkal, že jestli nebudete mít pana premiéra rádi a on nebude mít z Nás radost, paní Pekarová-Adamová něco řekne. A už je to tady.
Pavel Hewlit
Jak bezpečně poznat Rusa, který volí Babiše
Včerejšek a v něm pan premiér Fiala ukázal našemu národu, jak je jednoduché v naší krásné a spokojené zemi rozeznat proruské živly, na něž je dobré ukázat si prstem.
Pavel Hewlit
Paní Pekarová Adamová si přeje svetrový mír a kdy točit pokračování hitu
Svetr paní Pekarové Adamová (dále jen P.A.) se stal již legendární záležitost a politička svým svetrem ukázala cestu, jak se vypořádat s nadcházející energetickou krizí.
Pavel Hewlit
Mi Němec sakásáme tocho Rassist Vinetů
Vy na sačátek musela nejdřív vědět, že mi Němec fždycky ferová osobnost. My dobže fždycky věděla, co je tobfré a co nicht tobfré a mi uměla ze fždycky poučit z der Lapsus.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 943
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1435x
Případné dotazy na fejetonhewlit@seznam.cz