Jsem asi blázen a někteří lidé v MHD asi nemocní
Už ve školce mi říkali, že jsem divný, že si na písku hraju jinak než ostatní a moje bábovičky jsou divnější než ty ostatní, přestože mně se zdálo, že jsou stejné jako ty od jiných. Na základní škole a těch divných moje divnost pro jiné pokračovala, což jsem nezachránil ani hraním divadla, točením filmů, vymýšlením všemožných kulturních kravinek – jsem stále divný.
Kamarádka Lucie mi už skoro před dvaceti lety řekla, že nejsem divný, nýbrž Zvláštní.
A jsem asi i Zvláštní tím, že jsem komunikativní. Pravý opak tichého, až zakřiknutého jedince.
Nepřipadám si zvláštní, spíš normální, ale jak jsme si už mnohokrát řekli, ve světě normálních lidí jsou monstra monstry, ale ve chvíli, kdy se monstrozita stane normou a monster bude víc, normální lidé budou v menšině se stanou monstry.
Včera jsem měl zácvik na lince jedna. (Zácvik je, že starší řidič dohlíží na služebně mladého řidiče přicházejícího z kurzu.) Nejde o složitou linku, neboť je ve výluce, a tak si jedete a vyprávíte, co a jak by se mělo dělat, lidi se na vás tlačí, protože kabina není velká a dva se do ní nevejdou, tudíž stojíte ve dveřích, a lidé vás poslouchají, a někdy i pokývají hlavou, co všechno musí takový řidič znát a vydržet.
Ovšem pokývají jenom ti znalí a světaznalí, ti ostatní mlčí, a ti, co nemají náladu a jsou "nemocní tímto světem", ti vám vynadají.
Svoji dávku emocí jsem dostal před pátou hodinou odpolední u Sparty. Zrovna jsem vysvětloval řidiči, že já preferuji rozjezd plynulý na dvě stě ampérů, aby, cituji: "jízda měla nějakou poetiku."
"DP zaměstnává blázna!" řekla ne příliš nahlas starší paní o několik metrů dál, ale já slyšel.
"Co prosím?" zeptal jsem se a vy tváři ukázal zájem.
Paní se koukala z okna a k sobě tiskla tašky držící si na klíně, jako bych je chtěl ukradnout. Pak si dodala odvahy a oknu statečně řekla:
"Že jste blázen!"
A já: "Proč si to myslíte?"
"Protože jste blázen," řekla oknu.
"Můžete se na mě dívat, když se bavíme?"
Ne – to neřekla, protože ztichla.
"Jste blázen!" řekl pán středního věku, který seděl hned vedle prvních dveří.
"Proč si to myslíte?" ptám se já.
"Protože to neříkáte jemu, ale nám!"
"Omluvám se, že mluvím. Komunikátory stále nemáme."
"Jste blázen a šašek."
"Taky jsem viděl TO!"
"Vy si myslíte, že jste asi hrozně vtipnej?!" řekl pán.
"Přiznávám se, že si to někdy myslím!"
"Nesmíte nám to říkat. Jste blázen. A vyserte se na mě už!"
"No no, sprostí jsme ještě nebyli, a jsou tady děti!" řeknu já a podívám se na maminku s holčičkou o dvě sedačky dál.
"Máte mluvit potichu!"
"Asi takhle?"
Jdu a předvedu muži krátkou etudu na téma šeptající řidiči. Pak mu řeknu, že je to celkem k ničemu, že se neslyšíme přes hluk ve voze.
"Jste blázen a šašek!" řekne muž, a jako bych to už někde slyšel.
"Třeba jsem!"
"A chcete nás tady dojmout!"
To mě zajímá: "Kdybych vás chtěl tady dojmout, řeknu, že…" a nakloním se k němu a něco mu začnu šeptat. Něco, po čem znejistí.
"Jste blázen!"
"Jenom proto, že mám na sobě tuhle uniformu?" zeptám se já.
Chlap ukáže kyselý ksicht: "No, koukám, že šitou na míru. Měl byste něco se sebou dělat."
Že začnete na někoho útočit skrze jeho vzezření je znakem, že vám došly argumenty a nevíte, co dál říct. Vlastně jste právě prohráli.
"Dobře. Tak já klidně zhubnu třicet kilo." Řeknu já. "A čím se změníte vy?"
"Jak já? Co bych se měnil? Já nejsem blázen!"
"Aha," řeknu já a zubím se jako veverka. Tak nějak čekám, že mi ji chlap flákne. Nic nenormálního. Někteří tak velký skok od lidoopa zase neudělali.
"Jste blázen!" řekne muž.
"Jo, a šašek k tomu."
Nechal jsem ho vykecat – pak už byl sprostý a já jsem si tak říkal, čím jsem pro Ty ostatní lidi zvláštní? A to zvláštní natolik, že se musí takhle chovat. Třeba je v nich nějaká zvláštní nemoc, která z nich dělá introverty, co se děsí někoho, kdo se chová nad míru jinak. Třeba je pro ně i jiné, že tramvaják umí mluvit a nestydí se říci své věci před jinými lidmi. Jenže, to by tak hrálo, aby se tramvaják choval jako nějaký řečník, komik, politik, nebo nedej bože myslitel. Tramvaják má řídit a cinkat – a nic víc.
Jste blázen – zaznělo poblíž.
Asi skutečně jsem. A zase jsem to monstrum, které se v tomto světě chová úplně jinak než většina. Neschraňuju majetek, nesyslím si ho před ostatními (a snad i před sebou), nepotřebuju před někým říkat A, abych pak za jeho zády říkal B – nemám potřebu se pitvořit do podoby někoho, kdo nejsem. A že se to někomu nelíbí, je jeho věc. Alespoň však vím, jak se něco takového jmenuje – jste blázni.
PS: O zacvičovaném řidiči nesmím z důvodu utajení informací mluvit, ale hádám, že jeho prostřední jméno bude Thanos. Když jsme zatahovali a jeli od Hlaváku na Husineckou, tak na křižovatce pod odborama, co je tam na ulici poblíž jedna z posledních telefonních budek v Praze, měl světla na semaforu na stůj. Jelikož byl pěkně rozjetý, začal na ně luskat – a vida světla padla. Smáli jsme se tomu až do vozovny.
Jsem nevyhnutelný.
A já jsem… Tramvaj Man
Pavel Hewlit
Prý mám napsat Putinovi – tak jo, tady to je
Tohle není můj nápad, ale jednoho z diskutérů. On to sice myslel jako vtip, ale i v tom zlomyslném návrhu na moji osobu je kousek pravdy. Nikdo spolu nemluví. Nepíšeme, co bychom chtěli druhému říct.
Pavel Hewlit
Ta válka muší bejt, to Vám poudám
Na rovinu – nejsem zrovna nadšený z toho, co se ve světě děje, a hlavně z toho, co se může ještě dít na základě jedné jediné zprávy o vystřelené raketě.
Pavel Hewlit
Příběhy o žití upravené smrtí aneb Modlitba góje v synagoze
Knihy jsou různé, a to je něco, co netřeba žádnému ze čtenářů připomínat, a ten, kdo nikdy nečetl, ten tomu neuvěří, dokud si dvě tři nepřečte.
Pavel Hewlit
Tak už jsme ve válce, ale já přesto musím řídit tramvaj
Zachovejte paniku, stejně všechno špatně dopadne – ale ještě to není tak špatné, jak titulek tohoto příspěvku hovoří. Válka není a já řídím.
Pavel Hewlit
Půl kila války pro každého, stačí se postavit do fronty
Války jsou smutné, války jsou na prd, války berou matkám děti, války berou všechno, ale je na nich zajímavé, jak se vyvíjejí tam, kde nejsou.
Pavel Hewlit
Ten náš frajer Rakušan
Nejspíše jste zaslechli zprávu, že pan ministr vnitra nechal na budově tohoto ministerstva ku příležitosti státního svátku vyvěsit tři vlajky – Naši, tu druhou a mezi nimi vlajku s Putinem v pytli.
Pavel Hewlit
Jak jsem se potkal s paní Postlerovou a něco jsem pak pochopil, a nejen o sobě
Paní Simona Postlerová je česká herečka a dabérka a její hlas poznáte bez váhání. Zabarvení hlasu je noblesa a tón je krása a někdy i mírně hlubší něha. Takhle bych ho popsal.
Pavel Hewlit
Jak se mi v tramvaji porvali tři rusky hovořící občané
Omlouvám se za kostrbatý název, ale dneska si nemůžete napsat jenom tak něco, třeba to, kdo je kdo, protože to by Vás hnedka mohli podezřívat, že někoho nemáte rádi.
Pavel Hewlit
Americká výchova jako základ konce Čechů aneb Rozmačkaný krabí chlebíček v novém tvaru
Vždycky si uvědomím ony smíšené pocity, jakmile se setkám s rodinkou, kde děti dávají o sobě hlasitě vědět, aniž by právě o tyhle projevy stáli jejich rodiče nebo kdokoli jiný v blízkém okolí.
Pavel Hewlit
Pan ministr se pouze ve svém prohlášení spletl (nebo to nevydržel)
A taky že jo – a ruku na srdce, komu se to někdy nestalo, že řekl, co říct vlastně nechtěl, a nechtěl to říct, až když mu někdo jiný řekl, že to vlastně říct nechtěl. Nebo ještě neměl.
Pavel Hewlit
Jak jsme našli morální polohu svého postoje k válce
A hned na úvod řeknu, že není překvapivá, neboť není ničím novým, co by se od malého, a přitom šikovného národa očekávalo.
Pavel Hewlit
Nebezpečí požáru koloběžek aneb Půlnoční sexy (skoro) hasič
Nemám některé lidi na koloběžkách rád. Nejen kvůli onomu pocitu moci, který ucítí, když pod sebou zavrní elektromotorem, a pomyslí si, že chodci jsou póvl vhodný k likvidaci.
Pavel Hewlit
Disney má další pohádkový genderově vyvážený zářez + něco o rasismu
Pokud je příležitost, nijak se svým obdivem k firmě Disney netajím. Je pro mě ukázkou nejen perfektně zvládnutého podnikání, vedení lidí, ale i ukázkou toho, jak rychle umíte v ledasčem otočit.
Pavel Hewlit
Jelikož nevíte, co Vás čeká, tak jste ještě „stateční“
Blíží se zima, a co se mě týče, já si myslím, že celá situace ohledně plynu dobře dopadne. Ne že by se vyřešila situace s válkou, ta se ještě tak dva roky nevyřeší, ale Vláda nesmí selhat.
Pavel Hewlit
Na základce bude nový předmět – „wellbeing“, a jedničku nikdo nedostane.
Musel jsem nejdřív trochu pohledat ve slovnících, protože tenhle název vůbec neznám a evokoval mi něco jako koupele a masáže, takže něco spojeného s wellness.
Pavel Hewlit
Jezte zdravě, ale přijdete o kouzlo našeho zdravotnictví, ale zase nezahájíte revoluci
Nijak nepopírám, že mnou popsané události mohou být shodou náhod, jako by se právě na mě krutý osud chtěl pomstít, že na zdravotnictví v politickém měřítku delší dobu kašleme a lidi v něm pochopili, že to jenom tak neskončí.
Pavel Hewlit
Velitelka celosvětové aliance demokratických sil paní Pekarová-Adamová
Já Vás včera varoval. Já říkal, že jestli nebudete mít pana premiéra rádi a on nebude mít z Nás radost, paní Pekarová-Adamová něco řekne. A už je to tady.
Pavel Hewlit
Jak bezpečně poznat Rusa, který volí Babiše
Včerejšek a v něm pan premiér Fiala ukázal našemu národu, jak je jednoduché v naší krásné a spokojené zemi rozeznat proruské živly, na něž je dobré ukázat si prstem.
Pavel Hewlit
Paní Pekarová Adamová si přeje svetrový mír a kdy točit pokračování hitu
Svetr paní Pekarové Adamová (dále jen P.A.) se stal již legendární záležitost a politička svým svetrem ukázala cestu, jak se vypořádat s nadcházející energetickou krizí.
Pavel Hewlit
Mi Němec sakásáme tocho Rassist Vinetů
Vy na sačátek musela nejdřív vědět, že mi Němec fždycky ferová osobnost. My dobže fždycky věděla, co je tobfré a co nicht tobfré a mi uměla ze fždycky poučit z der Lapsus.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 943
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1435x
Případné dotazy na fejetonhewlit@seznam.cz