Jako dítě jsem prázdniny (a svět) vnímal jinak

30. 06. 2019 11:06:08
Ano, je to dávno, co jsem byl dítě nebo mladistvý a ráno v poslední den školy snídal a poslouchal rádio a věděl, že za dvě tři hodinky začnou prázdniny.

Vysvědčení jsem nikdy moc neřešil. Rodiče již dávno pochopili, že nemají doma génia a nijak nepřekvapím známkovými skoky (to se mi stalo až na střední a paradoxně čím výš jsem ve vzdělání postupoval, měl jsem lepší známky).

To moje dětství a mladický věk nebyl v době komunismu, tedy ne tolik, jak by si mnozí čtenáři mysleli, i když zprávy z rádia to ráno a později z televize by vás v tom mohly pomýlit. Za mých let jalových se řešily trochu jiné problémy než dnes.

Slýchal jsem cosi o prázdninách, jak můžu jet na tábor, k babičce, k moři, jak mám mít radost z tohoto dnu, jak si ho mám užívat – což jsem dělal, poněvadž poslední den školy jsem měl z prázdnin nejraději, jelikož už další den měly ty prázdniny ubývat. Navíc poslední den: dvě hodinky ve škole, pak něco jako mejdany se spolužáky, jež se s přibývajícími léty stávaly divočejšími a delšími. A když dlouhé ještě nebyly, večer od osmi běžela nějaká pěkná pohádka nebo bezva film akorát pro mě.

Super den.

Ani by mě nenapadlo, že o několik let později si poslechnu úplně jiné zprávy z posledního školního dne. Myslel jsem si, že něco jako poslední den ve škole se nemění, že děti alespoň v tohle zůstanou stejné, jenže něco z mých jalových let, kdy si něco myslíte špatně a myslíte si to špatně na věky, ve mně zůstalo, a já se proto nestačím divit.

Namísto volna, prázdnin, babiček, koupání, táborů, moře jsem najednou slyšel, aby děti nepáchaly kvůli vysvědčení sebevraždu.

A že by se vlastně vysvědčení mělo zrušit, aby se děti zbytečně nedeprimovaly a neubližovaly si. Že takové vysvědčení je vlastně strašlivé zlo a mělo by se zničit jako kdysi zlo v dalekém Mordoru, a udělat to stejně, jedním velkým tažením s jasným výsledkem.

Slyšel jsem, aby se děti třeba opilé nevrhaly do drog. Aby zůstaly jen u toho pití, a že je potřeba konec školního roku oslavit, a že sklenička, když je jedna, tak to nevadí, ale drogy jsou špatné, že z toho vznikají závislosti, a ty pak nejsou dobré, a když takovou závislost máte, těžko byste se pak učily.

A že děti pojedou na tábor – a to pozor. Že kdyby vás osahával vedoucí, že to není v pořádku, ani když říká, že je to hra. Není, to je zlý vedoucí. A kdybyste náhodou byli na táboře a měli pocit, že vidíte málo vedoucích, nebo že nevidíte dlouho žádného a třeba máte hlad a nikdo vám nepomůže, když si rozbijete koleno, tak byste to měli dát vědět rodičům, protože jde o tábor, co vedou nezodpovědní lidé.

Stejně tak nemáte na táborech pít alkohol (není přeci poslední den ve škole) a taky neužívat drogy. Nemáte mlátit slabší a menší kamarády, protože se to nedělá, ale zase jakmile to už uděláte, nesmí vám dospělý dát facku, protože to je trestné, a pokud vám takhle dospělý facku dá, to vás klidně pak může osahávat nebo vám nabídnout alkohol, nebo drogy, nebo obojí.

Já se nedivím, že já jsem prázdniny jako dítě přežil – já se divím, že ho přežijí dnešní děti. Psychicky. Pomalu se přestávám divit, že z dnešních dětí a mladistvých se pozvolna, ale jistě stávají sociopati – k nimž do skupiny patří alkoholici, feťáci, vrazi, zvrhlíci, maniaci, různá jiná povykující hovada. Nedivím, poněvadž to z nich děláme my sami. Ne doba.

My určujeme dobu. My jsme museli nějakým zvláštním způsobem dopřát sluchu někomu, kdo si myslí, že vysvědčení jsou důvodem k sebevraždě, pravděpodobně někomu, kdo sám propadal, nebo má blbý děti. To my dovolíme, aby tábory vedli lidé bez schopnosti starat se o děti. My jsme zodpovědní za to, že se dostává do všeho špína a hnus. Jen my. Nikdo jiný. A jen proto, že to dovolíme.

Nestěžujte si na dobu, na politiky, na celebrity, na všechny ty příklady – nikdo nás nenutí je následovat, nikdo nás nenutí je poslouchat, uctívat. Je to jen naše lenost, která to dovolí.

Změna je možná. Akorát my se jí pravděpodobně nedožijeme. Podle toho, jak se věci mají, se tu poměry nezmění následujících třicet let. Nic nevyřeší volby kamkoli, projevy o čemkoli, je to jen na nás a v nás. MY si musíme mezi sebou vychovat důstojné nástupce, a musíme je vychovat tak, aby i oni si vychovali další zdatnou generaci.

Pořád se tu dokola melou slova a květnaté projevy o národu. Víte, v čem je síla národa? Ne v historii, ne v hrdinských činech, ne v revolucích, ani v lidech to tak docela není. Největší síla je v jeho budoucnosti. V tom, co do něj investujeme, co z něj vzejde.

Ruku na srdce. Necítíte v sobě taky ten virus lhostejnosti na věci kolem sebe. Že se jako národ dokážeme spojit jen při finále našeho týmu v mistrovském utkání, nebo že svoji věrnost lidem a národu dáváme najevo lajky v diskuzích a sdílením hesel, kterým málokdo rozumí, ale je cool mít je na své zdi sociální sítě.

My jsme už v pytli a zůstaneme v něm. Už jsme v době, kdy se neřeší prázdniny jako něco pěkného, nýbrž jako dobu strašlivých událostí. Vzdali jsme se pohody a dobrovolně se z nás staly stíny z dob dřívějších, kdy člověk člověku opravdu věřil, a nebylo to jen tak na oko, aby ho při první možné příležitosti potopil.

Kašlete na všechno a věnujte se svým dětem. V nich je ta budoucnost. Nenechte je nakazit, nebo zcela nakazit tím virem, jaký my už v sobě hluboko máme. Kašlete na diktáty doby, vykašlete se na věčné debaty o čemkoli.

Jde to. A můžeme začít tím, že zase budeme myslet na to, jak by správné prázdniny pro děti měly vypadat. A kdo by měl být jejich součástí. A jak o tom budeme rozhodovat MY. A nikoli doba.

Autor: Pavel Hewlit | neděle 30.6.2019 11:06 | karma článku: 22.48 | přečteno: 606x

Další články blogera

Pavel Hewlit

Prý mám napsat Putinovi – tak jo, tady to je

Tohle není můj nápad, ale jednoho z diskutérů. On to sice myslel jako vtip, ale i v tom zlomyslném návrhu na moji osobu je kousek pravdy. Nikdo spolu nemluví. Nepíšeme, co bychom chtěli druhému říct.

16.11.2022 v 22:36 | Karma článku: 33.09 | Přečteno: 1992 | Diskuse

Pavel Hewlit

Ta válka muší bejt, to Vám poudám

Na rovinu – nejsem zrovna nadšený z toho, co se ve světě děje, a hlavně z toho, co se může ještě dít na základě jedné jediné zprávy o vystřelené raketě.

16.11.2022 v 16:19 | Karma článku: 36.43 | Přečteno: 940 | Diskuse

Pavel Hewlit

Příběhy o žití upravené smrtí aneb Modlitba góje v synagoze

Knihy jsou různé, a to je něco, co netřeba žádnému ze čtenářů připomínat, a ten, kdo nikdy nečetl, ten tomu neuvěří, dokud si dvě tři nepřečte.

9.11.2022 v 14:45 | Karma článku: 26.30 | Přečteno: 483 | Diskuse

Pavel Hewlit

Tak už jsme ve válce, ale já přesto musím řídit tramvaj

Zachovejte paniku, stejně všechno špatně dopadne – ale ještě to není tak špatné, jak titulek tohoto příspěvku hovoří. Válka není a já řídím.

5.11.2022 v 1:22 | Karma článku: 44.98 | Přečteno: 6722 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Ladislav Jakl

Dělají z nás ženy! Nebo jen hlupáky?

Jsme všichni obětmi tajemného spikleneckého experimentu, kdy pomocí přísad do potravin globální vládci nadělají z chlapů zženštilé hermafrodity, neschopné plodit děti?

28.3.2024 v 18:55 | Karma článku: 23.71 | Přečteno: 402 | Diskuse

Milan Šupa

Čerpejme sílu ke vzestupu z prožití reality Ducha

Myslím, tedy jsem! Tato slova jsou lež! Jsou omylem! Kdo je akceptuje, sází na falešnou kartu a promrhává svůj život. Ztotožňování vlastní jsoucnosti s rozumem a myslí je tou největší tragédií, která nás může postihnout.

28.3.2024 v 16:13 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 45 | Diskuse

Jiří Herblich

Slovo, které radí člověku je Božské tím, že chápe princip Božství

Kdo najde slovo své jako Božské tím, že uvěří. Ten najde slovo společné jako svoje a bude to slovo Boha v člověku.

28.3.2024 v 6:28 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 24 | Diskuse

Yngvar Brenna

Jakou chcete budovat společnost aneb pryč s Velikonocemi

Skutečně je to něco, za co máte utrácet peníze i čas a úsilí, abyste ty dopady potírali, či alespoň pokoušeli, byť zcela marně, zmírnit? Přece jde o to, jakou chcete budovat společnost.

28.3.2024 v 1:56 | Karma článku: 15.40 | Přečteno: 297 |

Jan Andrle

Nový oblek

Jak slíbil, tak udělal. Sliby se mají plnit, že. A já to stihnu nejen do vánoc, ale dokonce do velikonoc. Tady to je, přátelé blogeřníci.

27.3.2024 v 22:17 | Karma článku: 19.77 | Přečteno: 516 | Diskuse
Počet článků 933 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1406

Třeba nabídnout příběh. Myšlenku. Pobavit, rozplakat, donutit, abyste se podívali na místa v sobě, která se báli navštívit. Třeba.

Případné dotazy na fejetonhewlit@seznam.cz

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...