Záchranná akce "Macíšek"

28. 04. 2019 10:40:20
Několikrát jsem již psal o svých plánech na zhubnutí, přičemž jsem upozornil na fakt, že příroda o moji snahu nestojí a snaží se mi moje plány překazit. Tady je důkaz z dřívějška:

https://hewlit.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=502941

Maminka mi říká, abych takhle v noci netrajdal, že můžu potkat "špatné lidi". Maminku v tomhle neposlouchám – a proč ne hned ukazuju na příkladu člověka, který se svěřil lékaři, že se bojí cestovat letadlem, neboť se obává bombového útoku. Doktor se zamyslí a pak odvětí, aby si dotyčný při cestování letadlem vzal vlastní nálož.

"Proč, proboha?" ptá se vyděšený pacient.

Doktor odvětí, to proto, že je statisticky nemožné, aby byly na palubě jednoho letadla dvě na sobě nezávislé bomby.

S mým chozením po nocích je to stejné a vzpomínám na hlášku z vojenského filmu Mariňák, že až půjdu údolím stínů, nebudu se bát ničeho zlého, neboť věřte, že já jsem ten největší hajzl v širokém okolí.

Ačkoli hajzl – no uvidíme.

Mám noční chození domů rád. Všude je klid, kolem svítí některá okna nočních televizních nebo počítačových vytrvalců, já poslouchám muziku, tancuju si, poskakuju, vymýšlím taneční kreace, přičemž jsem z tohoto důvodu nedávno málem uštědřil facku projíždějícímu cyklistovi – povést se to, spadne ze svahu a já mám přelomené prsty a možná i ruku.

Jakmile však náhodou někoho potkám, sejmu z uší sluchátka, abych případně včas všemi smysly vypozoroval, proč mi jedna v noci přiletěla.

Ale před dvěma nocemi se stalo něco jiného. Někde na úrovni Podkovářské jsem na stezce zahlédl světlo baterky mířící do stromového porostu. Pejskař, řekl jsem si, ale sluchátka už byla dole. Když jsem osobu míjel, ukázala se jako žena, tak kolem padesáti, a hned mě žádala o pomoc.

Jsem si pomyslel, jestli jí někdo neublížil. Nebo něco ztratila? Před lety jsem ve Vysočanech s jednou opilou dámou hledal v trávě její brýle, a nakonec mi suše oznámila, že je má vlastně doma.

"Já tam mám Macíška," řekla paní, a i v nažloutlém šeru na ní bylo vidět, že je v šoku.

Z "Macíška" se vyklubal kocour, tak trochu ještě kotě, který z pro mě neznámého důvodu vylezl na strom (na ten nejhůře dostupný) rostoucí ze stráně od stezky a nyní již údajně dvě hodiny odmítal slézt dolů – protože z pro mě neznámého důvodu vylezl na strom (na ten nejhůře dostupný) rostoucí ze stráně od stezky. Kočičí logika.

Úvodní plán byl prostý – zatřást větvemi, případně i Macíškem.

Popadnul jsem větev a pustil se do toho. Bohužel jsem hned zjistil, že až příliš dlouho jsem už pouze městský člověk a příroda je u mě pouze teorie. Zatřásl jsem stromem a na mě padalo všechno, co na listech a větvích spalo. Dokonce jsem ucítil pavouka na krku, jak rozčileně dupe až na můj obličej. Dal mi facku a vynadal mi, proč ho sakra budím!

Macíšek držel.

Plán číslo dvě se jevil jako prostý. Větvemi strom nakloníme, aby kocour mohl přeskočit na stezku.

Viděli jste prvního Predátora – jak tam kluci svalnatí na emzáka dělali past a při ní ohýbali strom? Tak tak nějak jsem vypadal já. Ne že bych bych měl takovou postavu jako Arnie a spol, ale supěl jsem stejně a strom ohýbal. A co na to Macíšek?

Nic – vůbec nic.

"On se bojí!" vysvětlila paní, což pro mě v půl jedné ráno byla skutečně zlomová informace. "Nedávno ho honil pes. Já ho chránila a on mě pokousal."

A skutečně. Paní měla obvázané ruce až po lokte. V ten moment jsem přišel na to, co ta kočka dělá – Nosí smůlu.

"No pojď, Macíšku!" volala na něj a mně začala větev klouzat mezi prsty.

Macíšek ani nemňoukl.

A mě něco napadlo. Vzpomněl jsem si na animované grotesky s Tomem a Jerrym. Strom je pěkně napružený, připravený ke střelbě. Akce, akcelerace a následně přitažlivost zemská by udělala své a o půl kilometru dál už bych kocoura zarytýho tlamou v zemi vyhrabal.

S nápadem jsem se svěřil paní – pouze pro odlehčení situace. K mému překvapení (a jejímu zoufalství) ona souhlasila.

Grotesky lžou. Kocour chvilku vlál jako vlajka v hurikánu, ale nikam dál neletěl. Navíc, když jsem pak na něj posvítil baterkou, bylo na něm vidět, že mě nemá rád.

"Macíškůůů..."

Pak jsem zase třásl. Na mě už nemělo co padat, všechno jsem už na sobě měl, a činnost konečně slavila úspěch, neboť jsem kocoura doklepal o něco níže. Potvora se však zastavil na poslední větvi a dal si veget.

Království za prak "skobičák", co jsem měl jako dítě. Jen by kocour vřísknul, a nahoru nepoletí a dole ho najdeme.

"Musíme tam vylézt!" řekla paní.

Chtěl jsem namítnout, že jsem tlustý tramvaják, nikoli Spider-Man, ale to už jsem se nějak, sám nevím opravdu jak, prodrápal houštinami ke kmenu stromu, opřel se o něj zády a z propletených prstů dělal stoličku.

Paní si sice počínala dobře, byť pro mě ne tak logicky. Jednou nohou se sice zapřela o prsty, druhou však hledala výstupek v mém rozkroku, a než jsem namítnul, že tam ji určitě neudržím, dostal jsem špičkou takovou ránu, že jsem najednou uviděl všechny generální ředitele Dopravního podniku, kteří mi kdy vládli.

"Macíšku, už to bude!"

Nepřál jsem si nic jiného. Varlata mi driblovala a pravděpodobně blikala jako jukebox. Paní stoupala a chodidla jsem měl již na ramenou.

A teď dotaz na čtenáře – jaký je další logický krok pro výstup?

Ano, máte pravdu – bohužel hlava.

"No tady jsem pušinko," říkala paní a mě pomalu začal sázet do země těsně vedle stromu.

"Zahoďte kočku!" říkám já – a uvědomím si, že teď jsem opravdu v grotesce. Ženskou mám na hlavě a ona se skoro nedrží, protože objímá kocoura.

"No už je dobře!" říká.

Jak pro koho.

Za chvíli spadla na zem kočka, o vteřinu později ženská, pak já. Dalo by se říct, že z grotesky se na vteřiny stalo drama, poněvadž jsem ji držel jednou rukou, aby nezajela z ostrého svahu do křoví, a druhou jsem se sám držel stromu – a připadal jsem si Sylvouš Stallone ve filmu Cliffhager, byť uznávám podmínky jsem měl nesrovnatelně lehčí. Ale on zase nezachraňoval kocoura, to je taky pravda.

Zvíře zdrhlo, ani nepoděkovalo.

Paní se vydrápala na stezku, poděkovala mi a odběhla do tmy. Já se nahoru doplazil, sebral jsem batoh, z těla a vlasů vystěhoval hmyzí squattery a táhnul se domů propocenej a zničenej až na kořen. Podotýkám, že paní se ještě vrátila ze tmy mi znovu poděkovat, ale to už si moc vyčerpáním nepamatuju.

Včera jsme měl linku osm. Docela to šlo. Akorát kolem jedenácté se mě nějaký opilec ptal, proč že se vůbec neusmívám.

Každý náš generální ředitel si cení naší ohleduplnosti a pravdomluvnosti. I v ten moment jsem měl ten projev na srdci, a tak jsem po pravdě odpověděl.

"Mě všechno bolí, páč včera jsem ohejbal strom i s kocourem!"

Budu doufat, že můj dobrý skutek a pravdomluvnost nebude neprávem odměněna služebním hlášením za drzost.

To už bych si opravdu musel říct, že onen kocour skutečně nosí smůlu.

Autor: Pavel Hewlit | neděle 28.4.2019 10:40 | karma článku: 25.51 | přečteno: 655x

Další články blogera

Pavel Hewlit

Prý mám napsat Putinovi – tak jo, tady to je

Tohle není můj nápad, ale jednoho z diskutérů. On to sice myslel jako vtip, ale i v tom zlomyslném návrhu na moji osobu je kousek pravdy. Nikdo spolu nemluví. Nepíšeme, co bychom chtěli druhému říct.

16.11.2022 v 22:36 | Karma článku: 33.09 | Přečteno: 1992 | Diskuse

Pavel Hewlit

Ta válka muší bejt, to Vám poudám

Na rovinu – nejsem zrovna nadšený z toho, co se ve světě děje, a hlavně z toho, co se může ještě dít na základě jedné jediné zprávy o vystřelené raketě.

16.11.2022 v 16:19 | Karma článku: 36.43 | Přečteno: 940 | Diskuse

Pavel Hewlit

Příběhy o žití upravené smrtí aneb Modlitba góje v synagoze

Knihy jsou různé, a to je něco, co netřeba žádnému ze čtenářů připomínat, a ten, kdo nikdy nečetl, ten tomu neuvěří, dokud si dvě tři nepřečte.

9.11.2022 v 14:45 | Karma článku: 26.30 | Přečteno: 483 | Diskuse

Pavel Hewlit

Tak už jsme ve válce, ale já přesto musím řídit tramvaj

Zachovejte paniku, stejně všechno špatně dopadne – ale ještě to není tak špatné, jak titulek tohoto příspěvku hovoří. Válka není a já řídím.

5.11.2022 v 1:22 | Karma článku: 44.98 | Přečteno: 6722 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Ladislav Jakl

Dělají z nás ženy! Nebo jen hlupáky?

Jsme všichni obětmi tajemného spikleneckého experimentu, kdy pomocí přísad do potravin globální vládci nadělají z chlapů zženštilé hermafrodity, neschopné plodit děti?

28.3.2024 v 18:55 | Karma článku: 26.62 | Přečteno: 482 | Diskuse

Milan Šupa

Čerpejme sílu ke vzestupu z prožití reality Ducha

Myslím, tedy jsem! Tato slova jsou lež! Jsou omylem! Kdo je akceptuje, sází na falešnou kartu a promrhává svůj život. Ztotožňování vlastní jsoucnosti s rozumem a myslí je tou největší tragédií, která nás může postihnout.

28.3.2024 v 16:13 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 48 | Diskuse

Jiří Herblich

Slovo, které radí člověku je Božské tím, že chápe princip Božství

Kdo najde slovo své jako Božské tím, že uvěří. Ten najde slovo společné jako svoje a bude to slovo Boha v člověku.

28.3.2024 v 6:28 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 24 | Diskuse

Yngvar Brenna

Jakou chcete budovat společnost aneb pryč s Velikonocemi

Skutečně je to něco, za co máte utrácet peníze i čas a úsilí, abyste ty dopady potírali, či alespoň pokoušeli, byť zcela marně, zmírnit? Přece jde o to, jakou chcete budovat společnost.

28.3.2024 v 1:56 | Karma článku: 15.41 | Přečteno: 298 |

Jan Andrle

Nový oblek

Jak slíbil, tak udělal. Sliby se mají plnit, že. A já to stihnu nejen do vánoc, ale dokonce do velikonoc. Tady to je, přátelé blogeřníci.

27.3.2024 v 22:17 | Karma článku: 19.78 | Přečteno: 520 | Diskuse
Počet článků 933 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1406

Třeba nabídnout příběh. Myšlenku. Pobavit, rozplakat, donutit, abyste se podívali na místa v sobě, která se báli navštívit. Třeba.

Případné dotazy na fejetonhewlit@seznam.cz

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Velikonoce 2024: Na Velký pátek bude otevřeno, v pondělí obchody zavřou

Otevírací doba v obchodech se řídí zákonem, který nařizuje, že obchody s plochou nad 200 čtverečních metrů musí mít...