Jsou pomalý, ale líbaj rychle
Já bych tedy za výsledek neručil ani třeba v měřítku pražském, natož republikovém, ale za trasu linky dvacet šest za to dám hlavu na špalek.
Nevím, jak jste na tom byli Vy, ale já jsem v mladistvém věku (pravda, nebyl jsem týnejčdř) docela kmital. A o to víc, když jsem vystupoval z prostředku MHD. Ve vlaku to samý. Kolikrát jsem byl tak rozjetý, že jsem vystupoval skoro za jízdy – jednou mě málem tak vystoupili hodní spolužáci, ale ustál jsem to a nedal jsem se. Dneska bych v opačném případě byl hvězdou Darwinových cen.
Viděli jste film od Disneye (stále tam dělám) Zootropolis, město zvířat? Pokud ano, vzpomeňte si na scénu na dopravním úřadě s lenochody, zvláště s lenochodem Bleskem a jeho skutečně pomalými pohyby a chápáním.
A dnešní ( jen někteří, snad) mladí jsou ještě horší. Co Vám budu vyprávět. Já si tedy nejdřív myslel, že jde o záležitost třeba jedný třídy, která nastupovala na Hradčanský (vystupovala na Dejvický), ale ono ne.
Ještě k tý třídě. Vůdcem tam byl vysoký blonďák, který jako by trpěl jakousi mentální slabostí. Ne, že by mě chtěl svou pomalostí schválně nasrat, ne, on byl prostě jiný. A já jiné poznám, na ty se nenaseru. A tenhle divný vystupoval tak divně, až mě opravdu zaujal a v jednu chvíli jsem mu chtěl dokonce pomoci ze schodů.
A to neměl mobil, tablet nebo něco jinýho placatýho, do čeho se dá koukat. Jak známo tyhle nástroje člověka zpomalují a jsou smrtelné (beze srandy). Byl prostě pomalý – super pomalý. Jako je někdo stár, příliš stár, superstár – on byl super pomalý. Dneska by se asi česky správně řeklo nofastspííííd (sloumoušn, jak mi nyní radí kolega koukající teď přes rameno – kopyrajt je jeho, značka Mladý charakterní tramvaják s pohledem plachého kotěte, často jezdící přestávky).
Někdo by si myslel, že zákonitě museli jeho spolužáci odejít, když byl nejpomalejší, ale opak byl pravdou. Oni zpomalili a stali se tvarem takovým táhlým čímsi a přijali ho mezi sebe, doprostřed toho patvaru, a s ním se poté táhli dál. Blonďáka posléze objala dívka, a tu se stala další zvláštní věc. Políbili se.
Ale jak! To byla rychlost. Pochybuju, že by to třeba obyčejná kamera nějak zachytila. Ani nevím, jak bych to měl popsat. No třeba…Víte, jak v béčkových hororech monstrum potřebuje do lidské bytosti něco dostat? Nemyslím přímo Vetřelce, ale je to podobný. Myslím na horší filmy, mnohem horší. Podivný masky, podivný scénář, říkáte si u toho, že je to blbý, až je to dobrý. Tak takhle nějak to "monstrum" blonďák políbil dívku – a já se skoro bál, aby jí v tý rychlosti nevysál oči nebo jazykem nerozerval tváře, i když v jednu chvíli je měla plný jako křeček, kterej si do huby nacpe živou žížalu.
Jako nic proti lásce, já nic, já nic, ale rychlost jí neprospívá. Zase netvrdím, že máte čekat leta, ale líbat, jako byste něco v puse druhého hledali, a ještě hned měli štěstí a hned to našli, to ne.
Já si myslel, že to je skutečně záležitost jedné třídy, ale ono se to celé opakovalo. Jinde. A podle stejného scénáře – pomalé pohyby tínejčdrů, připomínající zombie ze starších hororů (dneska už i zombie běhají, dřív jste se mezi nima mohli proplétat a ani vás nekopli), a pak láska, rychlá, svištivá a mlaskavá, až se mi na chvíli splašil na tramvaji tachometr.
Možná je to nějaká epidemie. Něco jako chřipka. Pomalá mládež se sklonem k rychlému líbání. Je na to nějaká studie? Nevíte o tom? Je tedy pravda, že my jsme to v jejich letech měli na opak. Tak jestli to nějak zmutovalo, nebo co.
Buď jak buď – šíří se to. Dneska mám šestnáctku a zase jsem je potkal. Táhli se, otírali o dveře, div je nevyvrátili – pohodam, klid, žádný spěch na andělu a jinde. A pak mlask, muck muck líz, a mně se málem z toho zatočila hlava.
A jestli mi večer ve vozovně stáhnou tacháč, pěkně poplatím. Několikrát mi totiž naskočil ne nad padesát, ne nad šedesát (a nad 69), ale přímo na kilo.
Všichni byli rádi, že jim po tom líbání v puse zůstaly zuby.
Pavel Hewlit
Prý mám napsat Putinovi – tak jo, tady to je
Tohle není můj nápad, ale jednoho z diskutérů. On to sice myslel jako vtip, ale i v tom zlomyslném návrhu na moji osobu je kousek pravdy. Nikdo spolu nemluví. Nepíšeme, co bychom chtěli druhému říct.
Pavel Hewlit
Ta válka muší bejt, to Vám poudám
Na rovinu – nejsem zrovna nadšený z toho, co se ve světě děje, a hlavně z toho, co se může ještě dít na základě jedné jediné zprávy o vystřelené raketě.
Pavel Hewlit
Příběhy o žití upravené smrtí aneb Modlitba góje v synagoze
Knihy jsou různé, a to je něco, co netřeba žádnému ze čtenářů připomínat, a ten, kdo nikdy nečetl, ten tomu neuvěří, dokud si dvě tři nepřečte.
Pavel Hewlit
Tak už jsme ve válce, ale já přesto musím řídit tramvaj
Zachovejte paniku, stejně všechno špatně dopadne – ale ještě to není tak špatné, jak titulek tohoto příspěvku hovoří. Válka není a já řídím.
Pavel Hewlit
Půl kila války pro každého, stačí se postavit do fronty
Války jsou smutné, války jsou na prd, války berou matkám děti, války berou všechno, ale je na nich zajímavé, jak se vyvíjejí tam, kde nejsou.
Pavel Hewlit
Ten náš frajer Rakušan
Nejspíše jste zaslechli zprávu, že pan ministr vnitra nechal na budově tohoto ministerstva ku příležitosti státního svátku vyvěsit tři vlajky – Naši, tu druhou a mezi nimi vlajku s Putinem v pytli.
Pavel Hewlit
Jak jsem se potkal s paní Postlerovou a něco jsem pak pochopil, a nejen o sobě
Paní Simona Postlerová je česká herečka a dabérka a její hlas poznáte bez váhání. Zabarvení hlasu je noblesa a tón je krása a někdy i mírně hlubší něha. Takhle bych ho popsal.
Pavel Hewlit
Jak se mi v tramvaji porvali tři rusky hovořící občané
Omlouvám se za kostrbatý název, ale dneska si nemůžete napsat jenom tak něco, třeba to, kdo je kdo, protože to by Vás hnedka mohli podezřívat, že někoho nemáte rádi.
Pavel Hewlit
Americká výchova jako základ konce Čechů aneb Rozmačkaný krabí chlebíček v novém tvaru
Vždycky si uvědomím ony smíšené pocity, jakmile se setkám s rodinkou, kde děti dávají o sobě hlasitě vědět, aniž by právě o tyhle projevy stáli jejich rodiče nebo kdokoli jiný v blízkém okolí.
Pavel Hewlit
Pan ministr se pouze ve svém prohlášení spletl (nebo to nevydržel)
A taky že jo – a ruku na srdce, komu se to někdy nestalo, že řekl, co říct vlastně nechtěl, a nechtěl to říct, až když mu někdo jiný řekl, že to vlastně říct nechtěl. Nebo ještě neměl.
Pavel Hewlit
Jak jsme našli morální polohu svého postoje k válce
A hned na úvod řeknu, že není překvapivá, neboť není ničím novým, co by se od malého, a přitom šikovného národa očekávalo.
Pavel Hewlit
Nebezpečí požáru koloběžek aneb Půlnoční sexy (skoro) hasič
Nemám některé lidi na koloběžkách rád. Nejen kvůli onomu pocitu moci, který ucítí, když pod sebou zavrní elektromotorem, a pomyslí si, že chodci jsou póvl vhodný k likvidaci.
Pavel Hewlit
Disney má další pohádkový genderově vyvážený zářez + něco o rasismu
Pokud je příležitost, nijak se svým obdivem k firmě Disney netajím. Je pro mě ukázkou nejen perfektně zvládnutého podnikání, vedení lidí, ale i ukázkou toho, jak rychle umíte v ledasčem otočit.
Pavel Hewlit
Jelikož nevíte, co Vás čeká, tak jste ještě „stateční“
Blíží se zima, a co se mě týče, já si myslím, že celá situace ohledně plynu dobře dopadne. Ne že by se vyřešila situace s válkou, ta se ještě tak dva roky nevyřeší, ale Vláda nesmí selhat.
Pavel Hewlit
Na základce bude nový předmět – „wellbeing“, a jedničku nikdo nedostane.
Musel jsem nejdřív trochu pohledat ve slovnících, protože tenhle název vůbec neznám a evokoval mi něco jako koupele a masáže, takže něco spojeného s wellness.
Pavel Hewlit
Jezte zdravě, ale přijdete o kouzlo našeho zdravotnictví, ale zase nezahájíte revoluci
Nijak nepopírám, že mnou popsané události mohou být shodou náhod, jako by se právě na mě krutý osud chtěl pomstít, že na zdravotnictví v politickém měřítku delší dobu kašleme a lidi v něm pochopili, že to jenom tak neskončí.
Pavel Hewlit
Velitelka celosvětové aliance demokratických sil paní Pekarová-Adamová
Já Vás včera varoval. Já říkal, že jestli nebudete mít pana premiéra rádi a on nebude mít z Nás radost, paní Pekarová-Adamová něco řekne. A už je to tady.
Pavel Hewlit
Jak bezpečně poznat Rusa, který volí Babiše
Včerejšek a v něm pan premiér Fiala ukázal našemu národu, jak je jednoduché v naší krásné a spokojené zemi rozeznat proruské živly, na něž je dobré ukázat si prstem.
Pavel Hewlit
Paní Pekarová Adamová si přeje svetrový mír a kdy točit pokračování hitu
Svetr paní Pekarové Adamová (dále jen P.A.) se stal již legendární záležitost a politička svým svetrem ukázala cestu, jak se vypořádat s nadcházející energetickou krizí.
Pavel Hewlit
Mi Němec sakásáme tocho Rassist Vinetů
Vy na sačátek musela nejdřív vědět, že mi Němec fždycky ferová osobnost. My dobže fždycky věděla, co je tobfré a co nicht tobfré a mi uměla ze fždycky poučit z der Lapsus.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 943
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1435x
Případné dotazy na fejetonhewlit@seznam.cz