Něco o šílenství, šílencích, a těch vlastně normálních
Neměla bych o tom vůbec mluvit, a tak budu pouze naznačovat. Vedle mě na posteli spala celebrita. Vy ji znáte, stejně jako já. Co jsem se později dozvěděla, její pobyt tady se ututlal a nikde se o tom nepsalo. Taky v tu chvíli nikoho nezajímala. Svoje nejzářivější období měla za sebou, a to další jí teprve čekalo.
Fetovala. Říkala, že fetovala vlastně pořád. Fetovala co si pamatuje. Nic kromě fetu nevnímala. Všechno ostatní nepovažovala za důležitý – kromě občasných světlých chvilek, kdy si představovala (ona tedy doopravdy věřila), že s fetem jednou provždy skončí.
Věřit se dá ledasčemu. Když jste na dně, klidně uděláte tu chybu, že věříte v sebe. Pokud jste si nehrábli na dno, ještě tomuhle nesmyslu věříte. Tady vám ho rychle rozmluví, protože všichni vědí, že nejde o nic jinýho než o pohádku na dobrou noc, abyste nezlobili a byl od vás na chvíli pokoj. Jenomže pohádky se dějí tam venku, a ne tady. Sem za plot pohádky nestačí a běda jestli tohle brzy nepochopíte. Na fantazie jste měli čas tam venku. Jak říká Vlastík odsud Out fucking there.
Vlastík měl životní smůlu, že se narodil, protože žít nechtěl. Od šestnácti se různými způsobama pokoušel o sebevraždu, ale nikdy nedokázal pořádně přitlačit na pilu (až na poslední nevydařený pokus), aby se dokázal zabít. Rýhy na zápěstích neměl dost hluboký, prášků si nikdy nevzal dost – taky sežral jenom plato Brufenu – dokonce se snažil spát s pytlíkem na hlavě, aby se ve spánku udusil, ale pytlík byl slabý a nakonec si v něm prokousal díru.
Díky němu nemáme vlastní zapalovač na cigára a musíme žebrat u personálu. Má ho jen Vlaďka, ale ta ho nikomu nepůjčuje, a jelikož jí všici prošácli stolek a věci, je jasný, že ho hlídá víc než oko v hlavě a v místě, kde nic hledat nebudu.
Vlastík se pokoušel upálit. Nebo roztrhnout plynem. Nevím. Vzal plastový zapalovač, dal ho do pusy a skousnul. Nic moc se mu nestalo. Prasklý plast mu pořezal dásně a ret a plyn, co strašně studil, mu projel jeho zkažený zuby, že věřím, že chtěl bejt skutečně mrtvej, poněvadž z takový bolesti by jeden umřel – jen ne Vlastík
Nakonec se na Modřanský trati rozeběhnul proti rozjetý tramvaji, jenomže ke svý smůle z místa, odkud ho musel vidět i poloslepej řidič. Mít něco v hlavě, vybere si jiný místo. Třeba Krejcárek nad Palmovkou. Tam tramvaje nekoukaj nalevo napravo a pěkně svištěj, a skočit tam na koleje z lesa, řidič ucítí jenom náraz a z chudáka Vlastíka zůstanou malý kousky.
V Modřanech tramvaj zastavila včas a Vlastík se ocitnul sotva pod reflektorama. Vyprávěl, jak řval jako tur a vší silou se snažil pod tramvaj natlačit. Tramvajákovi, kterej se šel podívat, co vyvádí, nadával, aby nebyl srab a pokračoval v jízdě.
Za ten kousek s tramvají si vysloužil další pobyt tady a za zapalovač v zobáku silnější dávky léků. Normálně bych si myslela, že by měl dostat kazajku nebo klec nebo takovou tu vypolstrovanou celu, jak po ní blázni skáčou do padnutí, ale tyhle tresty jsou dávno zastaralej mýtus. Několik dnů pěkně slintal na lavičce a pak se zase vrátil do normálu a koukal, jak by se připravil o život.
Normálně bych to čekala tady za plotem, jak jsem vídala v televizi. Víte, že si sednete do kolečka a zpovídáte se, možná pohádáte, a nakonec se všichni obejmete. Jako v americkej seriálech, kterejch jsou poslední léta v televizi kila. Jenže tahle americká doba k nám za plot ještě nedorazila. Ne že by se o nás nestarali, to zase jo. Občas jsme měli i podobný sezení, jenomže nikdo nic moc nepovídal. Kdo by taky co vyprávěl? Byli jsme tady všichni vlastně omylem. Nechtěli jsme tady být – a jestli jo, nechtěli jsme o tom nikomu vyprávět.
Navíc se nešetřilo chemickým svinstvem na dobrou náladu, jak se oblbovákům říkalo. Personál nestál o potíže a rozdával je nám už od rána. Každej tady ztloustnul, páč na tělesnou aktivitu se moc nedávalo. Při hrabání listí nebo podobnejch činnostech se spíš koukalo na klid než na udělanou práci. Některý dokázali sedět na lavičkách celý dny a vyrušilo je pouze oběd nebo večeře.
Já to zažila. Ze začátku. Trochu víc mě krmili, abych nezlobila (ačkoli jsem nechtěla) a všechno okolo bylo jako v tom vtipu o zářící kouli na obloze – udělala přes oblohu švih, švih, švih, a tři dny v hajzlu. Ne kecám, pro mě jen dva.
Je tu strašná nuda. Jediný, co se dá dělat, je kecat a kouřit (pokud máte oheň nebo někoho s ním na blízku – můžete odpalovat jednu za druhou, ale za dvě hodiny máte po ptákách a kašlete hlínu), těšit se na oběd nebo večeři a návštěvy. Jinej program nemáte. Dělání svíček nebo malování obrázků do programu nepočítám. Nebo si můžete zašukat. Za plotem se seznamuje dobře, nikdo si na nic nehraje. Rychlej šuk upevňuje vztahy, a kolikrát vám prášky způsobí, že ani nevíte, jestli jste to dělali, nebo ne.
Jako celej pobyt tady. Ani nevíte, jestli jste tu skutečně byli, a nešlo náhodou o pouhej divnej sen.
Pavel Hewlit
Prý mám napsat Putinovi – tak jo, tady to je
Tohle není můj nápad, ale jednoho z diskutérů. On to sice myslel jako vtip, ale i v tom zlomyslném návrhu na moji osobu je kousek pravdy. Nikdo spolu nemluví. Nepíšeme, co bychom chtěli druhému říct.
Pavel Hewlit
Ta válka muší bejt, to Vám poudám
Na rovinu – nejsem zrovna nadšený z toho, co se ve světě děje, a hlavně z toho, co se může ještě dít na základě jedné jediné zprávy o vystřelené raketě.
Pavel Hewlit
Příběhy o žití upravené smrtí aneb Modlitba góje v synagoze
Knihy jsou různé, a to je něco, co netřeba žádnému ze čtenářů připomínat, a ten, kdo nikdy nečetl, ten tomu neuvěří, dokud si dvě tři nepřečte.
Pavel Hewlit
Tak už jsme ve válce, ale já přesto musím řídit tramvaj
Zachovejte paniku, stejně všechno špatně dopadne – ale ještě to není tak špatné, jak titulek tohoto příspěvku hovoří. Válka není a já řídím.
Pavel Hewlit
Půl kila války pro každého, stačí se postavit do fronty
Války jsou smutné, války jsou na prd, války berou matkám děti, války berou všechno, ale je na nich zajímavé, jak se vyvíjejí tam, kde nejsou.
Pavel Hewlit
Ten náš frajer Rakušan
Nejspíše jste zaslechli zprávu, že pan ministr vnitra nechal na budově tohoto ministerstva ku příležitosti státního svátku vyvěsit tři vlajky – Naši, tu druhou a mezi nimi vlajku s Putinem v pytli.
Pavel Hewlit
Jak jsem se potkal s paní Postlerovou a něco jsem pak pochopil, a nejen o sobě
Paní Simona Postlerová je česká herečka a dabérka a její hlas poznáte bez váhání. Zabarvení hlasu je noblesa a tón je krása a někdy i mírně hlubší něha. Takhle bych ho popsal.
Pavel Hewlit
Jak se mi v tramvaji porvali tři rusky hovořící občané
Omlouvám se za kostrbatý název, ale dneska si nemůžete napsat jenom tak něco, třeba to, kdo je kdo, protože to by Vás hnedka mohli podezřívat, že někoho nemáte rádi.
Pavel Hewlit
Americká výchova jako základ konce Čechů aneb Rozmačkaný krabí chlebíček v novém tvaru
Vždycky si uvědomím ony smíšené pocity, jakmile se setkám s rodinkou, kde děti dávají o sobě hlasitě vědět, aniž by právě o tyhle projevy stáli jejich rodiče nebo kdokoli jiný v blízkém okolí.
Pavel Hewlit
Pan ministr se pouze ve svém prohlášení spletl (nebo to nevydržel)
A taky že jo – a ruku na srdce, komu se to někdy nestalo, že řekl, co říct vlastně nechtěl, a nechtěl to říct, až když mu někdo jiný řekl, že to vlastně říct nechtěl. Nebo ještě neměl.
Pavel Hewlit
Jak jsme našli morální polohu svého postoje k válce
A hned na úvod řeknu, že není překvapivá, neboť není ničím novým, co by se od malého, a přitom šikovného národa očekávalo.
Pavel Hewlit
Nebezpečí požáru koloběžek aneb Půlnoční sexy (skoro) hasič
Nemám některé lidi na koloběžkách rád. Nejen kvůli onomu pocitu moci, který ucítí, když pod sebou zavrní elektromotorem, a pomyslí si, že chodci jsou póvl vhodný k likvidaci.
Pavel Hewlit
Disney má další pohádkový genderově vyvážený zářez + něco o rasismu
Pokud je příležitost, nijak se svým obdivem k firmě Disney netajím. Je pro mě ukázkou nejen perfektně zvládnutého podnikání, vedení lidí, ale i ukázkou toho, jak rychle umíte v ledasčem otočit.
Pavel Hewlit
Jelikož nevíte, co Vás čeká, tak jste ještě „stateční“
Blíží se zima, a co se mě týče, já si myslím, že celá situace ohledně plynu dobře dopadne. Ne že by se vyřešila situace s válkou, ta se ještě tak dva roky nevyřeší, ale Vláda nesmí selhat.
Pavel Hewlit
Na základce bude nový předmět – „wellbeing“, a jedničku nikdo nedostane.
Musel jsem nejdřív trochu pohledat ve slovnících, protože tenhle název vůbec neznám a evokoval mi něco jako koupele a masáže, takže něco spojeného s wellness.
Pavel Hewlit
Jezte zdravě, ale přijdete o kouzlo našeho zdravotnictví, ale zase nezahájíte revoluci
Nijak nepopírám, že mnou popsané události mohou být shodou náhod, jako by se právě na mě krutý osud chtěl pomstít, že na zdravotnictví v politickém měřítku delší dobu kašleme a lidi v něm pochopili, že to jenom tak neskončí.
Pavel Hewlit
Velitelka celosvětové aliance demokratických sil paní Pekarová-Adamová
Já Vás včera varoval. Já říkal, že jestli nebudete mít pana premiéra rádi a on nebude mít z Nás radost, paní Pekarová-Adamová něco řekne. A už je to tady.
Pavel Hewlit
Jak bezpečně poznat Rusa, který volí Babiše
Včerejšek a v něm pan premiér Fiala ukázal našemu národu, jak je jednoduché v naší krásné a spokojené zemi rozeznat proruské živly, na něž je dobré ukázat si prstem.
Pavel Hewlit
Paní Pekarová Adamová si přeje svetrový mír a kdy točit pokračování hitu
Svetr paní Pekarové Adamová (dále jen P.A.) se stal již legendární záležitost a politička svým svetrem ukázala cestu, jak se vypořádat s nadcházející energetickou krizí.
Pavel Hewlit
Mi Němec sakásáme tocho Rassist Vinetů
Vy na sačátek musela nejdřív vědět, že mi Němec fždycky ferová osobnost. My dobže fždycky věděla, co je tobfré a co nicht tobfré a mi uměla ze fždycky poučit z der Lapsus.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 943
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1435x
Případné dotazy na fejetonhewlit@seznam.cz