Třeba bych mohl hrát za Spartu
Třeba ta chvíle, když jsem na učňáku vyesoval soupeře celý jeden set ve volejbale. To byl pocit. Dřív jsem ho hrál, asi tak půl roku, a po letech mi sedla podání na ruku, že se rozhodčí divil. Jen smůla, že rozhodčí byl taktéž třídní učitel soupeře, a proto jsme pak prohráli dva jedna (mě vyloučil po prvním setu za nesportovní chování).
Ve fotbale jsem zářil jednou. Asi v jedenácti letech. Na škvárovém hřišti ve Vysočanech, kam jsme s třídou chodili na tělák, když Tyršák u školy byl zabranej. Pro mě neznámým způsobem se dostal balon a já ho stejně pro mě neznámým způsobem nakopl, abych udělal jesličky soupeři a brankář se po míči jen natáhnul, ale pozdě.
Když se hráči vzadu ptali, kdo dal gól, a já řekl skromně na celé Vysočany, že já, tázali se, zdali nejde o omyl. Pak jsem už nezářil.
Teď je ale dobrá doba na sportovní comeback. Zvláště když jsou v tom velkém peníze, a vlastně peníze za nic. Koukám, že jsou i hráči, co hrají na tribunách, a stejně za to berou smluvené peníze, jež já považuji za velké a umím si za ně představit ledacos pěkného.
Já tedy stále nejsem sportovní typ. Pochybuju, že bych doběhl od brány k bráně, aniž bych cestou potřeboval deset minut pauzu a lékaře. Ale zase by mohlo být na hřišti veselo. Že bych třeba soupeře rozesmával hláškami a vtipy, aby se přestal koncentrovat a někdo z našich ho obral o balon a skóroval:
"Ti blbne GPS, že to tak kopeš, co?" houknul bych na soupeře po nevydařeném kopu.
Nebo mít motivační projevy k spoluhráčům:
"Zoufalství a beznaději budeme čelit tím, že bychom mohli začít normálně hrát!"
Nebo historky bych mohl soupeřům vyprávět:
"Poslouchaj, Barcelóna, ale jdi, kašli na balon, já ti znal jednoho chlapa, a ten říkal, že má pocit, že mu stará zahejbá s rybářem, že prej přišel domů, odhrne deku a tam šupiny a háček. A druhej mu povídá, že má zase pocit, že mu jeho stará zahejbá s fotbalistou, protože přišel domů, odhrne deku a tam fotbalista."
Za ty prachy, no neberte to.
Problém toho klubu se svádí na absenci srdcařů. To je takové zvláštní slovo, jež se poslední dobou hojně užívá. Přesto není příliš definován jeho význam – prý je to o tom mít něco rád.
Vidím to jinak. Byly časy, kdy hráč věděl, že vůbec není jistý, jakou bude další kariéru, jestli si v klubu vůbec zakope. Na jeho místo čekalo mnoho dalších, a tak věděl, že musí makat, jelikož až makat přestane, už pak makat nemusí.
Pamatuju časy, kdy Spartě stačilo dvaadvacet lidí a všichni z nich dřeli. Porážela velké evropské týmy (ne pokaždý, ale stávalo se), byla něčím, k čemu se koukalo až s nábožnou úctou. Mít eSko na hrudi bylo víc než být Superman.
Teď je ta doba pryč a jeden slavný tým se žel plácá v něčem, z čeho se bude plazit hodně dlouho. Chybí mládí vychovávané od dorostu, chybí vzory, chybí vědomí, že můžu být uctíván, ale musím si úctu zasloužit a nepřijdu k ní jako slepý k houslím – což se děje u mnoha odvětví, nejen sportu, kdy přijdou slepí k houslím, ale neumí hrát.
Je mi líto fanoušků. Zvlášť v téhle době, kdy fanouškovství u některých není co dřív, a fanouškové jiných týmů jsou doslova krutí a netuší, že do lidí v bezvědomí se nekope.
Jezdím kolem Stadionu Sparta často a vidím tam reklamu na fanouška, který má být srdcař (a snad ještě respektuje soupeře, nebo něco takovýho). On s tím problém mít nebude. Problém je kousek dál. Za tou reklamou, za ochozem, na zelené trávě, kde pomalu fotbal přestává být ta správná hra.
Škoda.
Pavel Hewlit
Prý mám napsat Putinovi – tak jo, tady to je
Tohle není můj nápad, ale jednoho z diskutérů. On to sice myslel jako vtip, ale i v tom zlomyslném návrhu na moji osobu je kousek pravdy. Nikdo spolu nemluví. Nepíšeme, co bychom chtěli druhému říct.
Pavel Hewlit
Ta válka muší bejt, to Vám poudám
Na rovinu – nejsem zrovna nadšený z toho, co se ve světě děje, a hlavně z toho, co se může ještě dít na základě jedné jediné zprávy o vystřelené raketě.
Pavel Hewlit
Příběhy o žití upravené smrtí aneb Modlitba góje v synagoze
Knihy jsou různé, a to je něco, co netřeba žádnému ze čtenářů připomínat, a ten, kdo nikdy nečetl, ten tomu neuvěří, dokud si dvě tři nepřečte.
Pavel Hewlit
Tak už jsme ve válce, ale já přesto musím řídit tramvaj
Zachovejte paniku, stejně všechno špatně dopadne – ale ještě to není tak špatné, jak titulek tohoto příspěvku hovoří. Válka není a já řídím.
Pavel Hewlit
Půl kila války pro každého, stačí se postavit do fronty
Války jsou smutné, války jsou na prd, války berou matkám děti, války berou všechno, ale je na nich zajímavé, jak se vyvíjejí tam, kde nejsou.
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Moderní lichváři připravují o bydlení dlužníky i jejich příbuzné. Trik je snadný
Premium Potřebujete rychle peníze, pár set tisíc korun a ta nabídka zní lákavě: do 24 hodin máte peníze na...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce
Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...
Británie uvede zbrojní průmysl do válečného režimu, oznámil premiér
Britská vláda uvede zbrojní průmysl do válečného režimu, uvedl v úterý britský premiér Rishi Sunak...
Herečky ze Zlaté labutě vydražily rekvizity ze seriálu pro děti z dětských domovů
Seriál Zlatá labuť se blíží do finále, a proto TV Nova uspořádala v sobotu charitativní akci v Art...
Hrozí nový Černobyl. Centrum Střední Asie mohou zamořit radioaktivní kaly
Nestabilní odkaliště vzniklá v Kyrgyzstánu po těžbě uranové rudy v dobách Sovětského svazu hrozí...
Policie pátrá po dezinformátorovi Zítkovi. Nedorazil k soudu
Policie pátrá po dezinformátorovi Pavlu Zítkovi. V úterý odpoledne o tom informovala na svém webu....
Samoživitelka skončila v nemocnici a čtvrt roku nemohla pracovat
Téměř deset miliard korun – tolik jen za loňský rok poslaly pojišťovny lidem za úrazy, závažná onemocnění či úmrtí. Životní pojištění pomohlo za...
- Počet článků 943
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1435x
Případné dotazy na fejetonhewlit@seznam.cz