Půlnoční orální sex (a láska?)
Byla půlnoc, já za sebou skoro jedenáct hodin, a musela to být láska. Dva, on mladý, on starší, ale to nevadí, protože láska může vytrysknout mezi žebrákem a královnou a všichni by ji měli ctít.
A tak já ji ctil, že jsem ty dva vzal, a byl jsem rád, že lidi si pomáhají, neboť ten starší pomáhal mladšímu, aby neupadl, protože oba je láska tak omámila, že ani skoro nemohli chodit, poněvadž láska Vám bere nohy, ale dává křídla.
(A pak někdy bere majetky, peníze, sny, ideály, nervy – ne pohoda, dýchat, dýchat.)
A já skrze kamerový sytém tu lásku viděl, jak se mladší uvelebil na sedačce u střední plošiny a starší ho vestoje hlídal a rozhlížel se, jestli není nikdo, kdo by jim chtěl jejich lásku vzít, což se nestalo, protože v tramvaji o půlnoci skoro nikdo nebyl, a pokud byl, tak spal, a tak toho chlapce pohladil po vlasech a já na monitoru viděl, že…
Já vím, že jako spisálek bych měl mluvit pravdu, ale jak popisovat, že jo... jo…
Teď jsem se v myšlenkách vrátil o mnoho let a kil nazpátek, kdy jsem psával povídky do erotických časopisů jako Leo Čtení nebo Mini Cats, a budete se divit, v té době se sex musel popisovat s ještě jakous takous poetikou a některé výrazy, dnes hojně používané všemi věkovými kategoriemi napříč společenským spektrem, třeba i Hlavou státu, nebyly dovolovány.
Takže namísto, že jako někdo dává to jako tam, jsme psali cosi o brunátných tuhácích, jež navštívili mušličku lásky ověnčenou copánky spletených chloupků (nebo jsme psali taky panímanda). Opravdu. Takhle slušní jsme tenkrát byli. Přísahám. Čurák a píča dorazili mnohem pozdějc.
No vida, tak jsme se dostali o něco dál, a je možno pokračovat.
No a když to začalo, tak jsem si jako, no jako říkal, že co na tohle Přepravní řád. Jestli jako jo, nebo ne. Nebo mám tam jít, něco jako První pomoc, kdyby se někdo dusil. Nebo se to bere jako kouření ve voze – ale zase chyběl popel. No zmatek.
Musím se přiznat, že hlavou mi běžela mnohá školení, ve kterých se probírala různá témata, ale žádná ne o tomto. Vím, jak fungovat při nehodách, jak si poradit při amputacích, vím, co je sexuální harašení na pracovišti (všechno, proto když chceme kolegyním vypovědět, že jim to sluší, dáváme jim herdu do zad a řekneme – dneska ti to sekne, vole – přičemž pokaždé slyšíme stejnou odpověď – huh huh – jak ženy nemohou popadnou vyražený dech, případně obličejem a zuby objímají nejbližší zeď) – tohle všechno vím, ale o orálním sexu v tramvaji ani slovo.
Čas běžel a na střední plošině to skutečně žilo.
Můj psycholog mi po manželské krize říkal, abych k sexu přistupoval pozvolna. Nespěchal a nespěchal. Pokud bych cvičil vůli při sledovaní hanbatých filmů na internetu, tak mám mít monitor dál od sebe, nejlépe v jiné místnosti, a sundat si brýle. A kdyby prý k němu náhodou došlo – netrhat a nekousat.
A teď bum. Měl jsem to na sebou, ani ne metr, a ještě najednou na dvou kanálech.
Trochu mi to připomnělo moje socialistické dětství, když jsem seděl v socialistickém obýváku, koukal na socialistickou televizi a na její všechny, oba socialistické kanály, na kterých na obou, na všech běžel jeden jediný program a to pán, který hovořil do mikrofonu, a někdo za mnou řekl – Pane Bože, ať už domluví, už má běžet hokej – o čemž jsem já neměl ani ponětí, ačkoli jsem, a nejen já, ale asi i víc lidí, koukal na obrazovku jako puk.
Naštěstí jsem mohl přeladit program, což jsem taky udělal, a díval se na TV-zadní prostor vozu venku a ČT-prostor u přední kabiny.
Co oči nevidí, srdce nebolí. Tohle TV a ČT umí.
Vystoupili na Kbelský. V objetí. A tím by mohl příběh lásky skončit. Hezky, mile, housličky, kamera jede dozadu, velký celek, THE END. Nenechávejte tu popcorn. Jenže neskončil.
Nebo mohl skončit tím ukrajinským mladíkem, pravděpodobně lékařem, právníkem, kosmonautem, jehož jsem nemohl na konečné z tramvaje dostat, neboť mi tvrdil, že bude pokračovat dál. Já chápu, že i on pocházel ze země s vlivem ideologie, kde zítra znamená včera, ale stále nemohl pochopit, že od plánovaného prodloužení tratě do Klánovic se upustilo již před léty – a tak tenhle milý lékař, právník, kosmonaut byl vystoupit a za slov na moji adresu:
Chujblat, pidoraz, čemošnik
odešel kamsi do tmy, aby zachraňoval lidské životy, práva, nebo se jen tak díval na hvězdy.
Ale tím to taky neskončilo.
Manipulačně jsem jel do vozovny a na Kbelské na zastávce potkal onoho staršího pána. Byl sám. Chudák. A já si říkal, že oni se poškorpili? A už takhle brzy. Bylo mi toho pána líto. Byl opřený o zábradlí a nabíral vzduch – a to není v jeho stavu dobře. Protože pak…
No a pak jsem dojel do depa. Požádal jsem kolegyni o objetí, abych se trochu z toho milostného šoku vzpamatoval, a podíval se tam nahoru, tam nahoru, kam se nikdy nedostanu, jestli to tam nahoře tohle dole vidí, a uvědomují si, s čím musím pracovat a jaké vypětí řidičky a řidiči musí zažívat – a netrhat a nekousat.
PS: Vzhledem k mým posledním článkům jsem zvědav, jestli na tuhle lásku někdo napíše stížnost.
Pavel Hewlit
Prý mám napsat Putinovi – tak jo, tady to je
Tohle není můj nápad, ale jednoho z diskutérů. On to sice myslel jako vtip, ale i v tom zlomyslném návrhu na moji osobu je kousek pravdy. Nikdo spolu nemluví. Nepíšeme, co bychom chtěli druhému říct.
Pavel Hewlit
Ta válka muší bejt, to Vám poudám
Na rovinu – nejsem zrovna nadšený z toho, co se ve světě děje, a hlavně z toho, co se může ještě dít na základě jedné jediné zprávy o vystřelené raketě.
Pavel Hewlit
Příběhy o žití upravené smrtí aneb Modlitba góje v synagoze
Knihy jsou různé, a to je něco, co netřeba žádnému ze čtenářů připomínat, a ten, kdo nikdy nečetl, ten tomu neuvěří, dokud si dvě tři nepřečte.
Pavel Hewlit
Tak už jsme ve válce, ale já přesto musím řídit tramvaj
Zachovejte paniku, stejně všechno špatně dopadne – ale ještě to není tak špatné, jak titulek tohoto příspěvku hovoří. Válka není a já řídím.
Pavel Hewlit
Půl kila války pro každého, stačí se postavit do fronty
Války jsou smutné, války jsou na prd, války berou matkám děti, války berou všechno, ale je na nich zajímavé, jak se vyvíjejí tam, kde nejsou.
Pavel Hewlit
Ten náš frajer Rakušan
Nejspíše jste zaslechli zprávu, že pan ministr vnitra nechal na budově tohoto ministerstva ku příležitosti státního svátku vyvěsit tři vlajky – Naši, tu druhou a mezi nimi vlajku s Putinem v pytli.
Pavel Hewlit
Jak jsem se potkal s paní Postlerovou a něco jsem pak pochopil, a nejen o sobě
Paní Simona Postlerová je česká herečka a dabérka a její hlas poznáte bez váhání. Zabarvení hlasu je noblesa a tón je krása a někdy i mírně hlubší něha. Takhle bych ho popsal.
Pavel Hewlit
Jak se mi v tramvaji porvali tři rusky hovořící občané
Omlouvám se za kostrbatý název, ale dneska si nemůžete napsat jenom tak něco, třeba to, kdo je kdo, protože to by Vás hnedka mohli podezřívat, že někoho nemáte rádi.
Pavel Hewlit
Americká výchova jako základ konce Čechů aneb Rozmačkaný krabí chlebíček v novém tvaru
Vždycky si uvědomím ony smíšené pocity, jakmile se setkám s rodinkou, kde děti dávají o sobě hlasitě vědět, aniž by právě o tyhle projevy stáli jejich rodiče nebo kdokoli jiný v blízkém okolí.
Pavel Hewlit
Pan ministr se pouze ve svém prohlášení spletl (nebo to nevydržel)
A taky že jo – a ruku na srdce, komu se to někdy nestalo, že řekl, co říct vlastně nechtěl, a nechtěl to říct, až když mu někdo jiný řekl, že to vlastně říct nechtěl. Nebo ještě neměl.
Pavel Hewlit
Jak jsme našli morální polohu svého postoje k válce
A hned na úvod řeknu, že není překvapivá, neboť není ničím novým, co by se od malého, a přitom šikovného národa očekávalo.
Pavel Hewlit
Nebezpečí požáru koloběžek aneb Půlnoční sexy (skoro) hasič
Nemám některé lidi na koloběžkách rád. Nejen kvůli onomu pocitu moci, který ucítí, když pod sebou zavrní elektromotorem, a pomyslí si, že chodci jsou póvl vhodný k likvidaci.
Pavel Hewlit
Disney má další pohádkový genderově vyvážený zářez + něco o rasismu
Pokud je příležitost, nijak se svým obdivem k firmě Disney netajím. Je pro mě ukázkou nejen perfektně zvládnutého podnikání, vedení lidí, ale i ukázkou toho, jak rychle umíte v ledasčem otočit.
Pavel Hewlit
Jelikož nevíte, co Vás čeká, tak jste ještě „stateční“
Blíží se zima, a co se mě týče, já si myslím, že celá situace ohledně plynu dobře dopadne. Ne že by se vyřešila situace s válkou, ta se ještě tak dva roky nevyřeší, ale Vláda nesmí selhat.
Pavel Hewlit
Na základce bude nový předmět – „wellbeing“, a jedničku nikdo nedostane.
Musel jsem nejdřív trochu pohledat ve slovnících, protože tenhle název vůbec neznám a evokoval mi něco jako koupele a masáže, takže něco spojeného s wellness.
Pavel Hewlit
Jezte zdravě, ale přijdete o kouzlo našeho zdravotnictví, ale zase nezahájíte revoluci
Nijak nepopírám, že mnou popsané události mohou být shodou náhod, jako by se právě na mě krutý osud chtěl pomstít, že na zdravotnictví v politickém měřítku delší dobu kašleme a lidi v něm pochopili, že to jenom tak neskončí.
Pavel Hewlit
Velitelka celosvětové aliance demokratických sil paní Pekarová-Adamová
Já Vás včera varoval. Já říkal, že jestli nebudete mít pana premiéra rádi a on nebude mít z Nás radost, paní Pekarová-Adamová něco řekne. A už je to tady.
Pavel Hewlit
Jak bezpečně poznat Rusa, který volí Babiše
Včerejšek a v něm pan premiér Fiala ukázal našemu národu, jak je jednoduché v naší krásné a spokojené zemi rozeznat proruské živly, na něž je dobré ukázat si prstem.
Pavel Hewlit
Paní Pekarová Adamová si přeje svetrový mír a kdy točit pokračování hitu
Svetr paní Pekarové Adamová (dále jen P.A.) se stal již legendární záležitost a politička svým svetrem ukázala cestu, jak se vypořádat s nadcházející energetickou krizí.
Pavel Hewlit
Mi Němec sakásáme tocho Rassist Vinetů
Vy na sačátek musela nejdřív vědět, že mi Němec fždycky ferová osobnost. My dobže fždycky věděla, co je tobfré a co nicht tobfré a mi uměla ze fždycky poučit z der Lapsus.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 943
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1435x
Případné dotazy na fejetonhewlit@seznam.cz