Tramvajákova frustrace (s hvězdičkou) - pro paní Libuši
PS: Paní kolegyně, pozor na opuštěné tratě a smyčky v tramvajáckých myslích. Nejsou vždy osvětlené a bezpečné.
: : : : :
Modem. Nic jinýho. S wi-fi anténkama. Ale že bych z toho byl nějak vedle, se říct nedá. Ale proč ne. Kdo vám co kdy dá jen tak zadarmo. Tedy nedá, je to na zkoušku, na půl roku. Třeba net pojede rychlejc. Je pravda, že můj modem se seká, a kolikrát v tý nejhorší možný chvíli. Když má člověk konečně s někým soukromí.
Ale jo, instalace je snadná, a chytlo se to docela dobře. Tak co tam dáme, Face, jo, šlape to, a dobrý, načítání rychlý. Co videa? Jo, ale jo, to by šlo. Slušně jede. No a neseká se. No už nebude, jako když jdu spát, prášek účinkuje a video se pomalu načítá, že ani nevíte, jestli si ho stačíte vyhonit.
Teď už se při tom odpojuju. Prášky vás spolehlivě uspěj, ale dělaj vám trochu bordel v hlavě. Ne jako na pořád. V tý chvíli, když si je zobnete.
Buď si vezmete Stilnox, Hypnogen, Snaval nebo Zolpinox – je to jedno, protože všichni maj v sobě stejnou látku a ta účinkuje pořád stejně. Po patnácti minutách, někdy dřív (mně už to ale trvá i půj hodiny), zmalátníte a začne se vám motat hlava. Zajímavě motat. Mám ji krásně těžkou a začíná se mi rozdvojovat vidění.
Když si píšu na chatu většinou u toho koukám na televizi. Je jedno, co dávají, je to kulisa. Klidně si můžu pustit dokola jeden film z Youtube. Jde o psaní. Tedy do tý chvíle, když mě ty nadržení debilové začnou nudit a já si chci jít lehnout. Spolknu Stilnox, to už většinou piju limču, protože pivo mi začne vadit tak někdy v půlce druhý dvoulitrový petky. Většinou ho zbytek vylejvám.
Jak se hlava zamotá, mám tak deset dvanáct minut, než odpadnu. Může se stát, že fázi odpadnutí překlenete a dostanete se do zajímavějšího stádia mysli. Je to tím, že pořád fungujete, přestože některá centra v mozku se už odpojila (alespoň takhle jsem o tom četl). Vlastně jste bdělí ve spánku, kde se vám už můžou zdát sny. Já si pamatuju, že jednou jsem se takhle zhuhňal a jak jsem psal, měl jsem najednou pocit, že mi klávesnice zarůstá travou a já píšu strašně měkce.
Ale po pivu nemáte šanci. Nic nepřeklenete. Hlava se zamotá a televizní obraz vidíte dvakrát. Je to chvíle, kdy vám z Chatu chodí vzkazy ve znění:
Co je krásko?
Spinkáš, Terinko?
Se ti to se mnou nelíbí, ty kurvo?
Líbí se mi to, a hodně, ale už chci jít spát, a já vím, že mám deset minut na vypnutí chatu, přenýst booka do ložnice, najít rozumný porno na honičku, vyčistit si zuby, k posteli si připravit láhev s vodou a Ibalgin – a pak si udělat radost. Času je málo.
Většinou u porna usnu a ráno mám na notebooku vybitou baterii. Horší je, že mi pořád stojí. Zdají se mi zvláštní sny. Nejsou sexuální. Tolik bych si přál, aby se mi takový zdály, bylo by mnohý jednodušší. Takhle mi stojí a já ho honím. Kolikrát se ani nemůžu vystříkat, jak látka v těle bojuje s probuzením a nechce mě pustit do bdělýho stavu, kde bych ho pořádně vyhonil. Většinou stříkám až ráno.
Tohle se mi děje, když si vezmu prášek a nespráskám se jenom pivem. Existuje jedna výjimka. Dormicum. Taky prášek na spaní, avšak úplně jiný než ty ostatní.
Má v sobě jinou látku, takže funguje jinak. Zatímco ostatní prášky se snaží, abyste vydrželi spát nejmíň osm hodin, a snaží se o to víc, než aby vás uspali – Dormík je ryze na usínání. Je skoro jako narkóza, která vás odstřihne od reality lusknutím prstu. Chybí v něm malátnost a pocity uvolnění. Nic takového nedělá. Prostě vás vypne. A je mu jedno kde, protože on neplánuje, že byste se pohybovali někde jinde než v posteli. A před tím vypnutím, vám ještě smaže tak patnáct minut paměti. A to je zlý. Pro někoho jako já.
Nečekal jsem takovou sílu, nikdo mě na ni nepřipravil. Příbalový leták o ničem podobném nepsal. Zažijete šok, a jelikož jste nepoučitelní, zažijete ho znovu a znovu, poněvadž jeho kouzlu snadno propadnete.
Vypínat internet na noc jsem se naučil díky němu. Těch patnáct minut před vypnutím, který si nakonec nepamatujete, je nebezpečný. Můžete v nich dělat zvláštní věci. Zvláštní i na sebe.
Rozhodně se po jeho požití nepsat si na chatu. Jste pak za blbce, nehledě na možnost, že se prokecnete o svojí pravý identitě. Ale pravděpodobně budete psát nesmysly jako
Hujk jizžoz zu šzeýja
Ne, nevidíte dvakrát, jenom chcete psát, jenže mozek vám některé věci nedovolí. Zatímco u Stilnoxu jakž takž víte, co děláte, Dormík vám tuhle možnost vezme. Udělá z vás na patnáct zombie – na patnáct minut, jejichž následky si uvědomíte až ráno.
Beru prášky dlouho. Dají se sehnat, když víte jak. Jen nesmíte být nenasytní. A nesmíte být nenasytní pro sebe, jinak jich spotřebujete víc a víc. Dobrý je ty dvě látky střídat, aby si mozek ani na jednu docela nezvykl – ačkoli někdy na chybičku narazíte.
Naštěstí jsem tenkrát s nikým nepsal. Štěstí v neštěstí. Chtěl jsem spát a jako obvykle se vším skončit. Slušní lidé přeci podobné věci nedělají. Některý věci jsou moc i na tuhle zvrácenou dobu. Byl to další z mých typických konců. Vylít pivo, zrušit účet na Xchatu a už se nevracet. Ráno se probudit jako jiný člověk.
Snadno se řekne, hůř udělá. Ležel jsem v posteli a prášek nezabíral. Říkal jsem si, že jsem se už dostal na hranici, kdy už nezaberou. Leda že bych se předávkoval a usnul nadobro. Vzal jsem si ještě jeden a nic. Měl jsem v sobě pět piv, dva Dormíky a nic. Ani jsem nezívnul.
Nakonec jsem si v obýváku pustil televizi. Dávali Cimrmany, Blaník. Měl jsem hlad, tak jsem si vzal z lednice špagety a ohřál je v mikrovlnce. Pak jsme je jedl. Začala scéna se zlatým hov
Lusk 8V
a cuknul jsem sebou v posteli. Kolem mě byla tma. Na sobě župan. Pták mi stál, jako by mi měl prasknout. Na obličeji jsem cítil zaschlý slzy. Ksicht se mi po nich krabatil.
Nemůžu říct, co mě šokovalo víc. Ten okamžik, že mi uteklo víc jak šest hodin, nebo s čím jsem na sobě spal. Nebo jak mě napadlo si něco podobnýho oblíct. A proč mám v šuplíkách pořád její věci?
Vždyť se nevratí, teď už ne.
Všechno zmizelo. Všechno od scény s hovnem, který se v Blaníku proměnilo na zlato. Vstal jsem a šel do obýváku. Čekal jsem rozházený špagety, budou i na stěně, převrácenou televizi – máte dost možností, co dělat, když nevíte, co děláte. Zpěvák Řezník o tom rapuje, že něco sjedete a najednou se probudíte a něco děláte, a většinou to není hezký.
Ten večer se však stalo něco jinýho. Zvláštního. Zbytek špaget jsem našel v lednici. Chyběla sotva polovina z porce. Dokonce jsem umyl nádobí. Leželo na utěrce vedle dřezu, ani jsem ho neskládal do myčky jako obvykle.
Vrátil jsem se do postele. Ani jsem nestačil pomyslet, co všechno jsem mohl vyvýst. Třeba vyjít na chodbu. V tom oblečení. Jít se projít. (Od tehdy jsem na noc zamykal a nechával klíče v zámku, dával jsem je na hřebík na stěnu vedle.) Silná dávka hypnotik ve mně zapůsobila i hodiny po aplikaci. Hlava se mi zamotala a já usnul.
Měl jsem si uvědomit jednu věc. Možná kdybych si uvědomí do mozku nainstaloval na pozdější přehrání, dost věcí skončilo jinak. Takhle na začátku zůstávala jediná.
Měl jsem ho jak šutr.
#somethingiswrong
:)))
Pavel Hewlit
Prý mám napsat Putinovi – tak jo, tady to je
Tohle není můj nápad, ale jednoho z diskutérů. On to sice myslel jako vtip, ale i v tom zlomyslném návrhu na moji osobu je kousek pravdy. Nikdo spolu nemluví. Nepíšeme, co bychom chtěli druhému říct.
Pavel Hewlit
Ta válka muší bejt, to Vám poudám
Na rovinu – nejsem zrovna nadšený z toho, co se ve světě děje, a hlavně z toho, co se může ještě dít na základě jedné jediné zprávy o vystřelené raketě.
Pavel Hewlit
Příběhy o žití upravené smrtí aneb Modlitba góje v synagoze
Knihy jsou různé, a to je něco, co netřeba žádnému ze čtenářů připomínat, a ten, kdo nikdy nečetl, ten tomu neuvěří, dokud si dvě tři nepřečte.
Pavel Hewlit
Tak už jsme ve válce, ale já přesto musím řídit tramvaj
Zachovejte paniku, stejně všechno špatně dopadne – ale ještě to není tak špatné, jak titulek tohoto příspěvku hovoří. Válka není a já řídím.
Pavel Hewlit
Půl kila války pro každého, stačí se postavit do fronty
Války jsou smutné, války jsou na prd, války berou matkám děti, války berou všechno, ale je na nich zajímavé, jak se vyvíjejí tam, kde nejsou.
Pavel Hewlit
Ten náš frajer Rakušan
Nejspíše jste zaslechli zprávu, že pan ministr vnitra nechal na budově tohoto ministerstva ku příležitosti státního svátku vyvěsit tři vlajky – Naši, tu druhou a mezi nimi vlajku s Putinem v pytli.
Pavel Hewlit
Jak jsem se potkal s paní Postlerovou a něco jsem pak pochopil, a nejen o sobě
Paní Simona Postlerová je česká herečka a dabérka a její hlas poznáte bez váhání. Zabarvení hlasu je noblesa a tón je krása a někdy i mírně hlubší něha. Takhle bych ho popsal.
Pavel Hewlit
Jak se mi v tramvaji porvali tři rusky hovořící občané
Omlouvám se za kostrbatý název, ale dneska si nemůžete napsat jenom tak něco, třeba to, kdo je kdo, protože to by Vás hnedka mohli podezřívat, že někoho nemáte rádi.
Pavel Hewlit
Americká výchova jako základ konce Čechů aneb Rozmačkaný krabí chlebíček v novém tvaru
Vždycky si uvědomím ony smíšené pocity, jakmile se setkám s rodinkou, kde děti dávají o sobě hlasitě vědět, aniž by právě o tyhle projevy stáli jejich rodiče nebo kdokoli jiný v blízkém okolí.
Pavel Hewlit
Pan ministr se pouze ve svém prohlášení spletl (nebo to nevydržel)
A taky že jo – a ruku na srdce, komu se to někdy nestalo, že řekl, co říct vlastně nechtěl, a nechtěl to říct, až když mu někdo jiný řekl, že to vlastně říct nechtěl. Nebo ještě neměl.
Pavel Hewlit
Jak jsme našli morální polohu svého postoje k válce
A hned na úvod řeknu, že není překvapivá, neboť není ničím novým, co by se od malého, a přitom šikovného národa očekávalo.
Pavel Hewlit
Nebezpečí požáru koloběžek aneb Půlnoční sexy (skoro) hasič
Nemám některé lidi na koloběžkách rád. Nejen kvůli onomu pocitu moci, který ucítí, když pod sebou zavrní elektromotorem, a pomyslí si, že chodci jsou póvl vhodný k likvidaci.
Pavel Hewlit
Disney má další pohádkový genderově vyvážený zářez + něco o rasismu
Pokud je příležitost, nijak se svým obdivem k firmě Disney netajím. Je pro mě ukázkou nejen perfektně zvládnutého podnikání, vedení lidí, ale i ukázkou toho, jak rychle umíte v ledasčem otočit.
Pavel Hewlit
Jelikož nevíte, co Vás čeká, tak jste ještě „stateční“
Blíží se zima, a co se mě týče, já si myslím, že celá situace ohledně plynu dobře dopadne. Ne že by se vyřešila situace s válkou, ta se ještě tak dva roky nevyřeší, ale Vláda nesmí selhat.
Pavel Hewlit
Na základce bude nový předmět – „wellbeing“, a jedničku nikdo nedostane.
Musel jsem nejdřív trochu pohledat ve slovnících, protože tenhle název vůbec neznám a evokoval mi něco jako koupele a masáže, takže něco spojeného s wellness.
Pavel Hewlit
Jezte zdravě, ale přijdete o kouzlo našeho zdravotnictví, ale zase nezahájíte revoluci
Nijak nepopírám, že mnou popsané události mohou být shodou náhod, jako by se právě na mě krutý osud chtěl pomstít, že na zdravotnictví v politickém měřítku delší dobu kašleme a lidi v něm pochopili, že to jenom tak neskončí.
Pavel Hewlit
Velitelka celosvětové aliance demokratických sil paní Pekarová-Adamová
Já Vás včera varoval. Já říkal, že jestli nebudete mít pana premiéra rádi a on nebude mít z Nás radost, paní Pekarová-Adamová něco řekne. A už je to tady.
Pavel Hewlit
Jak bezpečně poznat Rusa, který volí Babiše
Včerejšek a v něm pan premiér Fiala ukázal našemu národu, jak je jednoduché v naší krásné a spokojené zemi rozeznat proruské živly, na něž je dobré ukázat si prstem.
Pavel Hewlit
Paní Pekarová Adamová si přeje svetrový mír a kdy točit pokračování hitu
Svetr paní Pekarové Adamová (dále jen P.A.) se stal již legendární záležitost a politička svým svetrem ukázala cestu, jak se vypořádat s nadcházející energetickou krizí.
Pavel Hewlit
Mi Němec sakásáme tocho Rassist Vinetů
Vy na sačátek musela nejdřív vědět, že mi Němec fždycky ferová osobnost. My dobže fždycky věděla, co je tobfré a co nicht tobfré a mi uměla ze fždycky poučit z der Lapsus.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 943
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1435x
Případné dotazy na fejetonhewlit@seznam.cz