Už nemusím nikoho v MHD pustit sednout

A to ani ženu, těhotnou ženu, starší ženu, ani staršího jako vůbec celkově. Nechci se totiž jich samotných dotknout a třeba upozornit na něco, na co si oni nepřejí být mnou upozorňováni, a tak třeba být uráženi.

Třeba na to, že jsou ženy ženami, těhotné těhotnými, a starší, že by mohli být považováni za starší. Svět se prostě hnul.

Ani nevím, kdy tohle všechno začalo. Co bylo prvotním impulsem všech těch zvláštních změn kolem dokola. Možná ten okamžik, když jsem se dočetl, že jistý vědec (šílenec) začal lobovat za volební právo delfínům, neboť ti nás dle jeho studií a pozorování inteligenčně převyšují, a tedy by nebylo od věci, aby nám vládli. Vezměte na to jed, že se hned do toho vložil jiný vědec (jiný šílenec), studující gorily, který delfíny odsoudil jako podřadnou rasu a na svoje chlupaté miláčky nedovolil sáhnout. Později se objevila i studie o zvýšené inteligenci špačků, ta ovšem již do voleb tolik nezasáhla.

Ale vážně – kdy začala ta velká změna, kdy se ukázalo jako "nevhodné", že je muž mužem a žena ženou a vlastně by mezi nimi neměly být rozdíly (věřím, že jiní šílení vědci jednou dokáží, aby ženy dokázaly muže oplodnit a muži rodili. (Tady mi chvíli blbla shoda přísudku s podmětem.)

Ale dost možná to začala nějaká ošklivka, která kolem sebe viděla, jak ostatní muži sahají po jejích kamarádkách, laškují s nimi, svádí je a prohazují lascivní vtípky na jejich přednosti, jejichž přibližnou podobu ona ošklivka neměla ani náhodou. A tu najednou v ošklivce uzrál nápad, že když jí nikdo nechce, tak nejen že se pomstí všem těm mužům, ale i ženám za jejich přednosti.

Něco podobného udělala kdysi jedna chladná Němka, kterou doma nikdo nechtěl, tak si k sobě domů pozvala pořádný statný chlapce, o kterých se vědělo, že si umí se ženami užívat po svém (a drsně), a když baba zjistila, že i tak o ní není zájem a ona si neštrejchne (což by evidentně dle chování potřebovala, aby pak nemyslela na kraviny), začala svoje hosty stěhovat do bytu jiným lidem kolem sebe.

Ale u tý ošklivky neskončilo pouze u jedné pomluvy, že na ní někdo sáhnul a jí se to nelíbilo (kecá, nesáhnul na ní nikdo, kdyby jo, sténá ještě za měsíc a víc ani necekne), protože když stavíte něco obrovského, co má měnit svět, potřebujete velký základy, a tak se stalo, že k ošklivce se přidaly další ošklivky, kterým se taky nelíbilo, že na ně nikdo nesahá, a tak si začaly stěžovat, že na ně někdo sáhnul a jim se to nelíbí – a ošklivky poté sepsaly program a v něm stanovily mantinely, co je sahat a co ne (i když to neznaly), a aby tomu nebyl konec, k ošklivkám se přidali jiní mindráci a začali si vymýšlet a vymýšlet, a pak založili všichni dohromady sdružení a další sdružení a další a další, až nakonec ta sdružení dostala finanční podporu od nás všech – a všem tam uvnitř narostla ramena.

Takhle nějak to možná začalo, což nelze potvrdit, ani vyvrátit, ale potvrdit lze, kam jsme se až vývojem dostali a člověk si už nemůže být ničím jistý. Nejen že nemůžu říct ženě, že je pěkná – to je přímo na špagát, v lepším případě na kastraci, ale já už ani nemůžu říct ženě, že je žena.

 Jak jsem se dozvěděl, kdybych někoho tak oslovil, byť bych byl na sto procent přesvědčený, že mám pravdu, nemohu tušit, zdali dotyčná se jako žena doopravdy cítí.

(Nebo že je těhotná, i když je, žena, muž, stará, mladá – cokoli.)

Je to jako bych řídil tramvaj a Vy mě nemohli oslovit spojením: Pane řidiči – protože netušíte, zdali se jako řidič cítím, a tak sám sebe vnímám.

Nějak jsem si myslel, že by nás tahle vlna mohla minout a zůstali bychom imunní, avšak pochopil jsem opak. Jak jsem již naznačil v názvu, už je skoro nemyslitelné někoho pustit v MHD sednout, aniž bych tím dotyčného vlastně neurazil a třeba jej nestavěl do role, jakou on sám nevnímá. (Viz. Nizozemec, co si chce změnit svůj věk.)

Kdybychom se dlouho neviděli, tak sedím. Pustil jsem totiž včera v autobusu sednout starší paní (už jenom tahle věta je na deset let). Hned jsem si uvědomil, jaká je to chyba. Dívala se na mě pohrdavě, a přestože si nakonec sedla a na klín složila kabelku – chápal jsem svoji chybu.

A tím, že mi vůbec nepoděkovala, jsem pochopil, že mě považuje pouze za šovinistické prase.

P.S.: Pokud máte pocit, že jsem příliš nemluvil o tématu z názvu, máte pravdu a jde o zažitou praxi, neboť v médiích se taky teď pořád dokola řeší cosi, co má pouze odvést pozornost od něčeho skutečně důležitého.

P.S.S.: A neříkejte mi Pane řidiči – já se cítím být Princezna Tyristorka.