Vlak story
Právě tohle píšu v čekárně a začínám se potit jako zvíře, poněvadž jak jsem psal dříve, zubaře se bojím, i kdyby měli andělská křídla a slibovali tisíckrát, že to nebude bolet. Všichni víme, že když Vám někdo řekne, že to nebude bolet, spolehněte se, že to bolet bude – a hodně.
Ale nebudu se bavit o své zubařce (už se za dveřmi chystá, poněvadž nyní odešel z ordinace pacient přede mnou – za dveřmi to šustí, škrábe, jako by se tam rodilo něco zvláštního, strašidelného, něco, co má za úkol na tomhle světě Vás v noci ve spaní chytit za nohu, co Vám kouká zpod deky: a jak zařvete, zařvete tak, až probudíte všechny mrtvé – uf, dává mi to slušně) – chci se bavit o vlaku, o jedné jeho pasažérce.
Vlakem necestuj nijak často a zvláštní věci se mi v něm nestávají. Pokud nepočítám veselé zpívání se skauty a dostání facky od vedoucího oddílu, aby mě uklidni, případně pokud nevzpomenu na erotické dobrodružství na lince Praha-Poděbrady, když mi bylo sedmnáct, nic zvláštního se mi ve vlaku neděje. Většinou si jenom píšu nebo s rukou pod bradou koukám na krajinu, jako mistr všeho kýče.
Dneska jsem však nepsal a ani nekoukal. Sotva jsem stačil odpovědět jedné nejmenované redaktorce na výtku v mé oslavné básni ne Velký říjen (jo sedmý listopad, vzpomínáte? Hele vzpomínáte? Najednou ne, že jo!), tak jsem na sedačkách přede mnou rozohnila ve hněvu důchodkyně, a to z důvodu, který jsem na ni netipoval.
"A pak tam přijel v takový modrý Škodovce a chtěl mi useknout hlavu. No, povidal, že mi ji usekne. Přijel. Řval, nadával mi, a že mi ji usekne!"
Běžně cizí hovory neposlouchám, ale tenhle mě zaujal svým textem. U Důchodců jsem zvyklý na ledacos, a osud a čas je mi svědkem, že jsem od nich za kabinou vyslechl hodně, ale aby se story rozjela hned ze začátku tímhle směrem, to ne. Je to jako když začne v kině film a hned Vás prvním záběrem hodí, doslova ze sedačky vytrhne do akce, aniž víte co a jak a proč.
Rozhlédnul jsem se po osazenstvu kolem. Viděl jsem zamilovaný pár středního věku a ruce s tlustou knihou muže sedícího zády ke mně na další čtyřce sedadel.
"Normálně na mě řval, že mi usekne hlavu, a TY nic!" pokračovala důchodkyně.
Pochopil jsem, že někomu spílá – později se ukázalo, že manželovi.
"A nebyl nějakej tmavej?" zeptal se muž s knihou, protože milenec mlčel a hlas přicházel od nich. "U nich je to normální."
Rasismu jak na koleni. Jsem si říkal, škoda, že se mnou nejede třeba kolega Herák – jednou jsme spolu vlítli po půlnoci do noční tramvaje mimo zastávku a hráli si na šťáru a la Smrtonosná zbraň. On byl černej Murtaugh, já tlustej Riggs. Hned sem všem přítomným říkal, aby se nikdo nehýbal a byla zachována panika, protože stejně všechno špatně dopadne.
Kolega se mohl teď zvednout a zeptat se, jestli někdo nechce useknout hlavu, že je to u něj normální.
"Ne byl normální," řekla důchodkyně. "Jen mi chtěl uříznout hlavu!"
Nikdo nechápal proč.
Pak nastala krátká pauza a důchodkyně rozjela monolog:
"Mně tam zvednou nájem na čtyři tisíce. A já po tobě chci půlku. Je to normální. Dcera taky dává, a to dělá v médiích je samoživitelka, tak chci, abych nedávala půlku!"
Nebylo to tak krátké, já to pro Vás shrnul, abych nezdržoval. Bylo to tak dlouhé a hlasité, že muž-čtenář silně knihu zaklapnul. Takhle silně se sklapne pouze ze dvou důvodů: Buď Vám přiletí na stránky a hmyz a Vy ho chcete dostat do literatury, nebo Vám právě došla trpělivost – a to s čímkoli.
Muž se zvednul a začal se oblékat – brblal, a důchodkyně to věděla.
"No počkejte, až vy budete starej, taky to zažijete!"
"Já už to zažil!" odvětil muž.
"No tak vidíte!"
"Já to zažívám právě teď!" a vzal si batoh, všem popřál skvělou zábavu a šel hledat svůj vnitřní klid.
My poslouchali dál.
"Tobě je taky všechno jedno," pokračovala důchodkyně na adresu manžela. A proč by nebylo. Jezdíš si za milenkou z Natěřicích a je ti to všechno jedno. Co tam s ní asi tak děláš? Tobě taky bylo všechno jedno. A co, já nejsem rozčilená. Co bych to neřešila? Já se za to nestydím. Já si to klidně tady vyříkám!"
A pokračovala.
Bylo mi líto, že jsem musel vystupovat a zvedl jsem se k odchodu a zařadil se do zástupu u dveří brzdícího vlaku. Všichni se dobře bavili a poslouchali další výroky důchodkyně, kterou jsem na první pohled měl za slušnou dámu na způsob první republiky. Holt chyba prvního dojmu – vždycky si vytvoříte jenom jeden.
Ostatně, něco jsem přeci jen pochopil:
Já tu ženskou neznal ani deset minut, a už jsem jí tu hlavu chtěl uříznout taky.
PS: Teď mám krásně opravený zoubek a chladím pivem v Šestajovicích
Pavel Hewlit
Prý mám napsat Putinovi – tak jo, tady to je
Tohle není můj nápad, ale jednoho z diskutérů. On to sice myslel jako vtip, ale i v tom zlomyslném návrhu na moji osobu je kousek pravdy. Nikdo spolu nemluví. Nepíšeme, co bychom chtěli druhému říct.
Pavel Hewlit
Ta válka muší bejt, to Vám poudám
Na rovinu – nejsem zrovna nadšený z toho, co se ve světě děje, a hlavně z toho, co se může ještě dít na základě jedné jediné zprávy o vystřelené raketě.
Pavel Hewlit
Příběhy o žití upravené smrtí aneb Modlitba góje v synagoze
Knihy jsou různé, a to je něco, co netřeba žádnému ze čtenářů připomínat, a ten, kdo nikdy nečetl, ten tomu neuvěří, dokud si dvě tři nepřečte.
Pavel Hewlit
Tak už jsme ve válce, ale já přesto musím řídit tramvaj
Zachovejte paniku, stejně všechno špatně dopadne – ale ještě to není tak špatné, jak titulek tohoto příspěvku hovoří. Válka není a já řídím.
Pavel Hewlit
Půl kila války pro každého, stačí se postavit do fronty
Války jsou smutné, války jsou na prd, války berou matkám děti, války berou všechno, ale je na nich zajímavé, jak se vyvíjejí tam, kde nejsou.
Pavel Hewlit
Ten náš frajer Rakušan
Nejspíše jste zaslechli zprávu, že pan ministr vnitra nechal na budově tohoto ministerstva ku příležitosti státního svátku vyvěsit tři vlajky – Naši, tu druhou a mezi nimi vlajku s Putinem v pytli.
Pavel Hewlit
Jak jsem se potkal s paní Postlerovou a něco jsem pak pochopil, a nejen o sobě
Paní Simona Postlerová je česká herečka a dabérka a její hlas poznáte bez váhání. Zabarvení hlasu je noblesa a tón je krása a někdy i mírně hlubší něha. Takhle bych ho popsal.
Pavel Hewlit
Jak se mi v tramvaji porvali tři rusky hovořící občané
Omlouvám se za kostrbatý název, ale dneska si nemůžete napsat jenom tak něco, třeba to, kdo je kdo, protože to by Vás hnedka mohli podezřívat, že někoho nemáte rádi.
Pavel Hewlit
Americká výchova jako základ konce Čechů aneb Rozmačkaný krabí chlebíček v novém tvaru
Vždycky si uvědomím ony smíšené pocity, jakmile se setkám s rodinkou, kde děti dávají o sobě hlasitě vědět, aniž by právě o tyhle projevy stáli jejich rodiče nebo kdokoli jiný v blízkém okolí.
Pavel Hewlit
Pan ministr se pouze ve svém prohlášení spletl (nebo to nevydržel)
A taky že jo – a ruku na srdce, komu se to někdy nestalo, že řekl, co říct vlastně nechtěl, a nechtěl to říct, až když mu někdo jiný řekl, že to vlastně říct nechtěl. Nebo ještě neměl.
Pavel Hewlit
Jak jsme našli morální polohu svého postoje k válce
A hned na úvod řeknu, že není překvapivá, neboť není ničím novým, co by se od malého, a přitom šikovného národa očekávalo.
Pavel Hewlit
Nebezpečí požáru koloběžek aneb Půlnoční sexy (skoro) hasič
Nemám některé lidi na koloběžkách rád. Nejen kvůli onomu pocitu moci, který ucítí, když pod sebou zavrní elektromotorem, a pomyslí si, že chodci jsou póvl vhodný k likvidaci.
Pavel Hewlit
Disney má další pohádkový genderově vyvážený zářez + něco o rasismu
Pokud je příležitost, nijak se svým obdivem k firmě Disney netajím. Je pro mě ukázkou nejen perfektně zvládnutého podnikání, vedení lidí, ale i ukázkou toho, jak rychle umíte v ledasčem otočit.
Pavel Hewlit
Jelikož nevíte, co Vás čeká, tak jste ještě „stateční“
Blíží se zima, a co se mě týče, já si myslím, že celá situace ohledně plynu dobře dopadne. Ne že by se vyřešila situace s válkou, ta se ještě tak dva roky nevyřeší, ale Vláda nesmí selhat.
Pavel Hewlit
Na základce bude nový předmět – „wellbeing“, a jedničku nikdo nedostane.
Musel jsem nejdřív trochu pohledat ve slovnících, protože tenhle název vůbec neznám a evokoval mi něco jako koupele a masáže, takže něco spojeného s wellness.
Pavel Hewlit
Jezte zdravě, ale přijdete o kouzlo našeho zdravotnictví, ale zase nezahájíte revoluci
Nijak nepopírám, že mnou popsané události mohou být shodou náhod, jako by se právě na mě krutý osud chtěl pomstít, že na zdravotnictví v politickém měřítku delší dobu kašleme a lidi v něm pochopili, že to jenom tak neskončí.
Pavel Hewlit
Velitelka celosvětové aliance demokratických sil paní Pekarová-Adamová
Já Vás včera varoval. Já říkal, že jestli nebudete mít pana premiéra rádi a on nebude mít z Nás radost, paní Pekarová-Adamová něco řekne. A už je to tady.
Pavel Hewlit
Jak bezpečně poznat Rusa, který volí Babiše
Včerejšek a v něm pan premiér Fiala ukázal našemu národu, jak je jednoduché v naší krásné a spokojené zemi rozeznat proruské živly, na něž je dobré ukázat si prstem.
Pavel Hewlit
Paní Pekarová Adamová si přeje svetrový mír a kdy točit pokračování hitu
Svetr paní Pekarové Adamová (dále jen P.A.) se stal již legendární záležitost a politička svým svetrem ukázala cestu, jak se vypořádat s nadcházející energetickou krizí.
Pavel Hewlit
Mi Němec sakásáme tocho Rassist Vinetů
Vy na sačátek musela nejdřív vědět, že mi Němec fždycky ferová osobnost. My dobže fždycky věděla, co je tobfré a co nicht tobfré a mi uměla ze fždycky poučit z der Lapsus.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 943
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1435x
Případné dotazy na fejetonhewlit@seznam.cz