Něco o "lásce" v jedné jediné větě
Časopis turistů, jehož jsem nyní již abonentem, má pravdu, že je dobré si odpočinout od ruchu města, od hrkotu kočárů nebo automobilů (toho čertova vynálezu) a trávit čas v přírodě, jíž jsme součástí hned vedle Pána Boha, a tak i já nelenil a vyrážel jsem za přírodou, a třebaže nemaje rodiny, u které je zvykem tráviti celý letní čas v slunném bytě na venkově, vydal jsem se do Českého Ráje, jejž i císař pán František Josef navštívil a rozplýval nad jeho krásou, a tak co je dobré pro císaře, je dobré i pro mě a vyjel jsem si do toho krásného kraje a navštívil hotely a penziony a učil se znát jména jako Malá či Hrubá Skála, Hlavatice, rozhledna Kopanina, hrady Frydštejn, Humprecht nebo Trosky a další a další a užíval si veselí, jaké provází dobrou mysl společně se spokojeností celého těla a ducha, protože právě ona vyváženost je pro člověka dobrá, ačkoli já sám vím, že k té spokojenosti cosi chybí, a nechci být teď za jakéhosi poetu či herce přednášejícího Shakespearovy sonety o citu nejdůležitějším, i když láska samotná je potřebná a kdo ji nezná a kdo ji neprožívá je odsouzen k samotě a chmuru, a to považte není zrovna dobrých vlastností, když vycházkou jdete tak krásnou krajinou a potkáváte rozesmáté lidi, šťastné a veselé jako Vánoce po celý rok, a pojídáte chutná jídla, jež nikde tak neuvaří a nedostanete je v žádném sebelepším hotelu či restaurantu v Praze nebo ve Vídni, a proto nedivte se mi, že i já toužil v tomhle skoro pohádkovém místě poznat nějakou milou duši, neboť jak říkají moudré knihy, není dobré býti člověku samotného a už Bůh stvořil Adamovi Evu, aby mu v Ráji nebylo smutno, a i mně by nemělo býti smutno (jsem také v Ráji, haha), a koukám kolem a vidím, že zdejší ovzduší je pro lásku stvořené, neb i dámy i slečny jsou zde veselejší, a ne tak upnuté a šněrované městskými konvencemi, a ukazují bledé holé ruce až po lokte a při chůzi občas zvedají sukýnku, že lze zahlédnout kotníček v punčošce, a to je tuze moc milé a já dlouho v noci před usnutím na voňavém loži hotelu či penzionu rozjímám o těch obrazech a chvilek krátkých, leč věčných jako fotografie, a zaplavují mě slastné pocity, a ty rostou a rostou, a skoro mě chtějí roztrhnout, a nemůžu už vydržeti víc a třu si rukou úd a cítím slast všech těch zamilovaných obrázků a podob žen kráčející po kraji se slunečníkem na rameni vedené svými milenci a manželi, usmívající a užívající si dalšího krásného dne, který jako by neměl končit, avšak všechno končí stejně jako moje slast tam dole v rozkroku a já plnil kapesník horkým semenem a poté zahanbeně ulehl na bok a zíral do tmy a styděl se za své myšlenky, však pouze do usnutí, neboť ráno jako bych se probudil někdo jiný a znovu se vydával do kraje, koukat na obrazy, na nové fotografie vypalující se do mé hlavy, barevné fotografie, a třebaže nic takového není, v mé mysli je možné všechno, a v noci zase ulehal s touhou, která chtěla pramenit, což jsem ji dovolil, a zase pociťoval stud a ráno radost, jako bych se ocitl v kolotoči a pouťový vyvolávač mě na něj zval na další a další jízdy, dokud jsem se jednoho odpoledne nepřišel z procházky a u hotelu nestál kočár a z něj nevystupovala žena s mužem (rodiče) a s nimi někdo, koho bych velmi snadno s ohledem na pohádkový kraj kolem dokola připodobnil princezně, a nemýlil bych, poněvadž když vezmete v potaz veškeré krásné scenérie, skály, v nichž jako by právě tam měli žít skřítkové hledající poklady, rybníky s pohádkovými hastrmany věšící na vrbičky pentle pro krásné selky, a do toho tajemné lesy podobné hvozdům ukrývající divoženky a víly, no nedivte se mi, princezna, princezna z kouzelného kraje, oblečená do žlutých šatů s krajkou a volánky, obutá v střevíčcích a hedvábné punčošce pod kolena, jež svým opálením připomínají obrázky indiánů necudně svlečených do půli těla a tančící okolo oběti uvázané u kůlu otesaného ze vzrostlé borovice, jakých tam daleko v Americe jako tady rostlo na tisíce a v jejich stínu, hluboko v lese, jsem rozjímal o té krásce v krajkových šatech, o jejím obličeji, o nezralých bocích ještě se neumějící vlnit a ukazovat ladnost těla, jakou dal Bůh jen ženám, aby sváděly muže a posmívaly se jim a nejapné vtipy na ně vyprávěly a chichotali se, jako by spatřily můj malý visící úd, nedospělý slabý, a urážely mě do panáčků a loutek malých nicotných, a já se ve stínů stromů modlil k Bohu, aby ta dívka mě milovala a já byl jejím nápadníkem a spolu prožívali lásku v tomhle kraji, po němž s rodiči chodila a já se stal skoro jejich stínem, jak jsem jim byl na blízko a často je potkával a klobouk hezky z úctou nadzvedával a hluboko jej sklonil před jejími rodiči a ona se smála a smála a já věděl, že takový smích je pouze od zamilované dívky a já byl tomu rád a večer již nemyslel na jiné a pouze představy se uchylovaly k princezně, jako bychom spolu leželi v lese, pod vzrostlými stromy, na okraji zapomenutého palouku, kam lidská noha nevkročí a pouze já jsem o něm věděl stejně jako o mokřině za ní, která se v močál proměňuje a často z těch míst jsem v noci slyšel žalostný skřek od zbloudilé zvěře, co v močálu našla svůj konec, a jak slyšel jsem ty zvuky, myslel jsem na princeznu, na naši lásku, milování, a ta touha narůstala den co den, až byl ke mně bůh milostiv a dal mi příležitost a já princeznu samotnou potkal na okraji lesa, kde v travině sbírala květiny a prozpěvovala písně, a nikoho kolem nebylo a mě popadla taková touha vyznat té dívce lásku, že div jsem nepadl na kolena a neupíral zrak do jejích mandlových očí, abych čekal na kladnou odpověď, která by ze mě udělala ještě šťastnějšího muže, než jakým jsem byl teď, stojící před ní, lačnící pohledů na její pohyby prstů svírající svazek květin, o nichž jsem řekl, jak jsou krásné, ale že vím o místě, kde jsou ještě krásnější, tak kdyby princezna byla té dobroty a dovedla mě na palouk, a ona usmála se a kráčela se mnou lesem až na palouk, kam jsme došli skoro hodinu před sluncem západu a dívka hledajíc květiny na květy prostém palouku obávala se pozdního příchodu do hotelu, až musel jsem ji pozdržet, což u ní vyvolalo smutek, a já se musel ptát, proč, proč je smutná, když je konečně se mnou a já s ní a vyznával jsem jí dál lásku a říkal, jak její krása se snoubí s místem okolo, s celým krajem, s Tím rájem, jež se zove Ráj i jménem, a ona se bála, bála se mé lásky a já nechápal proč, proč, proč je stále smutná, proč se brání, proč chce svoji nespokojenost vykřičet, a já pochopil, že je stejná jako ty ostatní, jež se mi smějí, urážejí, chichotají, a ten smích a všechno dohromady je její křik, silnější křik, všechno dávala do křiku a ponižovala mě a já v sobě ucítil zase onen stud, jak ze mě odtéká radost z našeho setkání, a popadla mě touha ji umlčet, nechat ji ztichnout, až se její křik proměnil do ozvěny hustých větví a mísil se pískotem ptáků, dokud neutichl, ale v mé hlavě stále zněl dlouho, jakoby v ozvěnách s pláčem její matky, která se domáhala Boha, aby jí našel její malou holčičku a my všichni z hotelu a z okolí jsme se snažili Bohu pomoci a hledali ztracenou dívku, volali její jméno, koukali do každého křoví, bloudili mezi skalami, až jsem se vrátil na své místo na palouku, sám, a došel k mokřině a obešel ji k místu, kde se měnila na bažinu, a já si přidřepl a pořád jako bych slyšel nářek a prosby a musel se usmívat, ne tomu zvuku přicházející z kalné vody, nýbrž všem ozvěnám, neboť tohle místo bylo skutečným rájem pro další a další ozvěny, které se předháněly a snažily se ke mně dostat z hlubiny věznící na věky věků všechny moje lásky z tohoto kouzelného kraje.
Pavel Hewlit
Prý mám napsat Putinovi – tak jo, tady to je
Tohle není můj nápad, ale jednoho z diskutérů. On to sice myslel jako vtip, ale i v tom zlomyslném návrhu na moji osobu je kousek pravdy. Nikdo spolu nemluví. Nepíšeme, co bychom chtěli druhému říct.
Pavel Hewlit
Ta válka muší bejt, to Vám poudám
Na rovinu – nejsem zrovna nadšený z toho, co se ve světě děje, a hlavně z toho, co se může ještě dít na základě jedné jediné zprávy o vystřelené raketě.
Pavel Hewlit
Příběhy o žití upravené smrtí aneb Modlitba góje v synagoze
Knihy jsou různé, a to je něco, co netřeba žádnému ze čtenářů připomínat, a ten, kdo nikdy nečetl, ten tomu neuvěří, dokud si dvě tři nepřečte.
Pavel Hewlit
Tak už jsme ve válce, ale já přesto musím řídit tramvaj
Zachovejte paniku, stejně všechno špatně dopadne – ale ještě to není tak špatné, jak titulek tohoto příspěvku hovoří. Válka není a já řídím.
Pavel Hewlit
Půl kila války pro každého, stačí se postavit do fronty
Války jsou smutné, války jsou na prd, války berou matkám děti, války berou všechno, ale je na nich zajímavé, jak se vyvíjejí tam, kde nejsou.
Pavel Hewlit
Ten náš frajer Rakušan
Nejspíše jste zaslechli zprávu, že pan ministr vnitra nechal na budově tohoto ministerstva ku příležitosti státního svátku vyvěsit tři vlajky – Naši, tu druhou a mezi nimi vlajku s Putinem v pytli.
Pavel Hewlit
Jak jsem se potkal s paní Postlerovou a něco jsem pak pochopil, a nejen o sobě
Paní Simona Postlerová je česká herečka a dabérka a její hlas poznáte bez váhání. Zabarvení hlasu je noblesa a tón je krása a někdy i mírně hlubší něha. Takhle bych ho popsal.
Pavel Hewlit
Jak se mi v tramvaji porvali tři rusky hovořící občané
Omlouvám se za kostrbatý název, ale dneska si nemůžete napsat jenom tak něco, třeba to, kdo je kdo, protože to by Vás hnedka mohli podezřívat, že někoho nemáte rádi.
Pavel Hewlit
Americká výchova jako základ konce Čechů aneb Rozmačkaný krabí chlebíček v novém tvaru
Vždycky si uvědomím ony smíšené pocity, jakmile se setkám s rodinkou, kde děti dávají o sobě hlasitě vědět, aniž by právě o tyhle projevy stáli jejich rodiče nebo kdokoli jiný v blízkém okolí.
Pavel Hewlit
Pan ministr se pouze ve svém prohlášení spletl (nebo to nevydržel)
A taky že jo – a ruku na srdce, komu se to někdy nestalo, že řekl, co říct vlastně nechtěl, a nechtěl to říct, až když mu někdo jiný řekl, že to vlastně říct nechtěl. Nebo ještě neměl.
Pavel Hewlit
Jak jsme našli morální polohu svého postoje k válce
A hned na úvod řeknu, že není překvapivá, neboť není ničím novým, co by se od malého, a přitom šikovného národa očekávalo.
Pavel Hewlit
Nebezpečí požáru koloběžek aneb Půlnoční sexy (skoro) hasič
Nemám některé lidi na koloběžkách rád. Nejen kvůli onomu pocitu moci, který ucítí, když pod sebou zavrní elektromotorem, a pomyslí si, že chodci jsou póvl vhodný k likvidaci.
Pavel Hewlit
Disney má další pohádkový genderově vyvážený zářez + něco o rasismu
Pokud je příležitost, nijak se svým obdivem k firmě Disney netajím. Je pro mě ukázkou nejen perfektně zvládnutého podnikání, vedení lidí, ale i ukázkou toho, jak rychle umíte v ledasčem otočit.
Pavel Hewlit
Jelikož nevíte, co Vás čeká, tak jste ještě „stateční“
Blíží se zima, a co se mě týče, já si myslím, že celá situace ohledně plynu dobře dopadne. Ne že by se vyřešila situace s válkou, ta se ještě tak dva roky nevyřeší, ale Vláda nesmí selhat.
Pavel Hewlit
Na základce bude nový předmět – „wellbeing“, a jedničku nikdo nedostane.
Musel jsem nejdřív trochu pohledat ve slovnících, protože tenhle název vůbec neznám a evokoval mi něco jako koupele a masáže, takže něco spojeného s wellness.
Pavel Hewlit
Jezte zdravě, ale přijdete o kouzlo našeho zdravotnictví, ale zase nezahájíte revoluci
Nijak nepopírám, že mnou popsané události mohou být shodou náhod, jako by se právě na mě krutý osud chtěl pomstít, že na zdravotnictví v politickém měřítku delší dobu kašleme a lidi v něm pochopili, že to jenom tak neskončí.
Pavel Hewlit
Velitelka celosvětové aliance demokratických sil paní Pekarová-Adamová
Já Vás včera varoval. Já říkal, že jestli nebudete mít pana premiéra rádi a on nebude mít z Nás radost, paní Pekarová-Adamová něco řekne. A už je to tady.
Pavel Hewlit
Jak bezpečně poznat Rusa, který volí Babiše
Včerejšek a v něm pan premiér Fiala ukázal našemu národu, jak je jednoduché v naší krásné a spokojené zemi rozeznat proruské živly, na něž je dobré ukázat si prstem.
Pavel Hewlit
Paní Pekarová Adamová si přeje svetrový mír a kdy točit pokračování hitu
Svetr paní Pekarové Adamová (dále jen P.A.) se stal již legendární záležitost a politička svým svetrem ukázala cestu, jak se vypořádat s nadcházející energetickou krizí.
Pavel Hewlit
Mi Němec sakásáme tocho Rassist Vinetů
Vy na sačátek musela nejdřív vědět, že mi Němec fždycky ferová osobnost. My dobže fždycky věděla, co je tobfré a co nicht tobfré a mi uměla ze fždycky poučit z der Lapsus.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 943
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1435x
Případné dotazy na fejetonhewlit@seznam.cz