Už jste někdy navštívili bordel?

28. 09. 2018 18:15:16
Tenhle příspěvek jsem nadávno zveřejnil na své FB stránce a docela se líbil (je to z mý právě opravovaný knížky). Tak jej dle rady předkládám i širšímu publiku. Pořád si však při čtení opakujte - fikce, fikce, fikce.

No jo, zase ožralej. Trapný co? No a? A komu to vadí: Mně rozhodně ne. Děti mě tak neviděj a Iveta na mě kašle. Ha ha. Vtipný co?

Svět je plnej ženskejch. Vidím to, pozoruju to a připadám si trochu jako úchyl. Jak vidím pěknou ženskou, hned se za ní otáčím. A jako Abrhám ve Vrchní, prchni, už přemýšlím, co bych s ní dělal. Ne vždycky romantiku. Pěkně na ní, vona nohy do praku, a už ho do ní rvu a ona ječí čubka, a mně se líbí, jak řve a je z toho úplně mimo.

Byl jsem v bordelu. Co se divíte? Je jaro, sexu je kolem plno, a mně zpíval kos. No, dobře, nebudu vám lhát, opilci nelžou, nebyl jsem takovej kanec, jak bych si sám myslel.

Žena byla s dětmi u tchýně v tom jejich prdelákově a já kalil s kámošem v Hloubětíně. Myšlenka začala jako vtip. Míra je šukálista par excellence, to každej ví, a do bordelu sice nechodí pravidelně, ale chodí. Vždycky říká, že je to lepší než mít milenku. Za tu utratíte hromadu peněz a nikdy nevíte, jestli doopravdy smočíte.

Míra je ženatej, což mu nijak nebrání si občas udělat radost i jinde. Ten prostě umí žít. Hádám, že jeho stará to ví, a nijak moc jí jeho avantýry nevaděj – tedy ne do tý vejšky, že by dělala bugr a hned se stěhovala.

Co já vím, jak by reagovala Iveta, kdybych napochodoval do obýváku a řekl jí, že jsem si právě užil se štětkou, která se nebránila roztáhnout nohy a dát si mě do pekáče. Asi by se posrala, ha ha. Řvala by na mě, že jsem prase, a já si křik užíval, jako by byl rajská hudba. Ta by se divila. Asi není nad to, když je ženská doma trochu běhna. I když, aby zase zanášela, to by se mi moc nelíbilo.

Míra má prostě kliku – a taky má pravdu s tím placením. Kolik jen musíte dát peněz, než vám nějaká mrcha dá. To máte večeře, dárky, vstupenky, kouli pro vás na nohu s řetězem, a pak vám možná ta mrcha dá. My bychom se fakt měli učit od zvířat. Pes přiběhne k feně, jen si čuchne a všechno v pohodě. A neptá se na prachy, na hypotéku nebo kolik budeme mít dětí. Prostě na ni skočí a jede. Jako na holku v bordelu. Žádný kecy, tady máš zaplacíno a drž, děvko.

Jo, ten vtip. Kalili jsme a Míra se zvednul, že je na čase mrdat – a mrdat na čase je pořád. To podepíšu. A hned se ptal, jestli jedeme taky, a my že ne. Byli jsme ožralí, a co si budeme povídat, ani jeden z ostatních jsme v bordelu nikdy nebyli. Holt, máme správně nevhodný vychování a neděláme e e věci. Díky mami, tati.

No jo, ale pak se nám to v hlavě nějak rozleželo a brnkli jsme Mírovi, aby otočil káru, že jedeme taky. A vo taky jo. A tak jsme jeli. Naskládali jsme se tam, až taxikář prskal. No, ale nadržení kanci holt vyjeli na lov, tak se na pohodlí moc nekoukalo.

Jeli jsme do Holešovic. Bordel je tam hned vedle vstupu do tržnice. Přes den tam najdete starý báby, co si jdou pro šnytlík nebo Vietnamce se svým plosím sleva a čim vic pruhu, tam vic Adidas – a večer to tam holt omládne. Říká se mu Showpark, ale můžete ho znát taky pod názvem ZOO. Asi proto, že to není bordel jako z encyklopedie.

Co vám budu povídat, tohle neni bordel, jak si ho asi představujou ty, co do žádnýho nikdy nezavítali. Tady zapomeňte na stolky, bar, popíjení, na slečny postávající okolo a čekající, jak se na ně zatváříte. V ZOO chodíte a prohlížíte si klece. Ne doopravdy, ale hádám, že podle toho koukání se jméno ujalo. Holky a ženský stojí u otevřených dveří do pokojíků a lákají.

Dlouho jsem nevěděl, jak si vlastně tyhle holky vydělávaj. Jestli maj něco jako mzdu, nebo jak to vlastně maj? Pak jsem na netu zjistil od jedný ukecaný kurvy, že si pokoje pronajímají, a pak se musí snažit, aby si na něj vydělaly a taky měly něco pro sebe. Kolik si účtujou za pronájem neřekla, ale podělila se o zkušenost, že když šla žádat o flek, tedy o místnost, majitel si ji hned zkusil o křeslo, aby bylo jasno, jestli jí jen svrbí, nebo chce opravdu vydělávat.

Já byl jako v Jiříkově vidění. To víte, chlap poprvý v bordelu. I když nekouřím, zapálil jsem si cigaretu, a chodil po chodbě a koukal na to oblý potěšení jako nalitej milionář. Každej kdo pije, se tu asi musí cítit stejně. No, co vám budu vyprávět, jedna hezčí než druhá, a co byl fór, každá připravená mrdat.

Žádná nebude odmlouvat, dělat kyselý ksichty, nebo si stěžovat na cokoli. Míra měl pravdu. Jak někdo tvrdí, že by za tohle nikdy neplatil, že je to taková služba pod jeho úroveň, musí si uvědomit, že do dneška za ten mrd platí daleko víc.

A každá to chtěla. Nebo přinejmenším musela chtít. Jen si vybrat. Zbyl jsem s Mírou jako poslední. Ostatní se rozloučili pa pa a zmizeli na pokoji. Já jako bych se nemohl rozhodnout, ale tam problém nebyl. Já nevěděl jak na to. Jak si tu ženskou koupit. Díky Ivetě, jsem byl totálně na hovno, a byl zvyklej, že se ženská prosí a že chlap dostane po čuni.

„Tak jaká se ti líbí,“ ptal se mě Míra. V hubě cigáro jako já.

„No ta, za rohem, ta blondýna!“ řeknu a natahuju kouř jako školák, co nikdy nekouřil.

„Tak pojď, vole,“ a popadne mě a táhne ke dveřím, u kterejch stojí blondýna v krajkovým rudým prádle.

Jak vypadala, to bych vám ten večer neřekl. Prostě jsem ji neviděl. Ne že by se mi zamlžil pohled, já si ji jen nepamatuju – a taky ne že bych byl nalitej, ale díky tomu, co jsme spolu dělali.

Já jsem si ji pozdějc našel na internetu. Byla tamější Miss červenec z loňskýho roka. Hezká holka. Sice jsem na větší kozy, ale tahle je zase měla hezky plný, že ani nepotřebovala podprsenku.

„Ahoj,“ řekl jí Míra, zatímco ona se opírala o futra dveří a rukou po něm klouzala, jako by ho natírala.

„Ahoj,“ řekla ona, a v hlase trochu zazněla faleš, jakou slyšíte, když vás kdokoli láká na cokoli, z čeho vydělá.

Nebudu dělat frajera. Já stál trochu bokem, takže mě možná nejdřív ani neviděla. To víte, moje první. Připadal jsem si, jako by kozel zabloudil do ovčína.

„Co děláš?“ ptal se Míra.

„Normálka. Klasiku, orál. Anál za příplatek. Jinak normal.“

„Tak jo,“ řekl Míra a popadnul mě jako pytel a postavil mě místo sebe.

Koukal jsem na krásku ve spodním prádle a musela na mě vidět, jak jsem mimo. Ale taky chyba Ivety. Kdyby se mnou normálně šukala, nestál bych tam jako debil s tvrdým ptákem v kalhotách. Dneska si myslím, že kdybych nebyl nalitej, tak bych se tam vůbec neodvážil jít, natož pak chodit kolem otevřenejch dveří a pak se před jedny postavit a mít jasno, a ještě to říct.

„Dobrý večer, jak se máte?“ vykoktal jsem ze sebe.

„Jakej dobrej večer a jak se máte,“ řekl Míra. „To je kurva, tý se tyká!“ A strčil do mě, že jsem skoro slečně padnul do náručí.

Nebudu vás unavovat detaily, co se dělo před tím, než jsme na to vlítli. Nebo spíš ona na mě. Sprcha je nutná. Kdo by ji chtěl ošidit a třeba se hnedka na tu kurvu vrhnout, musí si pamatovat, kde je, a že každá štětka tady má blízko sebe tlačítko. Jedno zmáčknutí a už vás drží namakanej frajer a letíte ven bez zubů.

Pamatuju si dobře, jak voněla. Jako by měla na těla zvláštní pudr. Na omak jako bych hladil satén nebo... nebo... nebo kožešinu, jenže bez chlupů. Jak jsem si lehnul, hned se na mě vrhla, aby neztrácela čas. Když jde o prachy nebo pravej sex, nikdy se neztrácí. Jen jsem dolehnul, hladili mě její prsty na ptákovi a už mi nasazovala gumu.

Sex netrval dlouho. Určitě ne tak dlouho, jak si někteří představují či o dýlce lžou. Což ale neznamená, že bych si neužil. Užil, a pořádně. Já vím, že mluvit o užívání, když něco dlouho nemáte, je zavádějící. Je to jako když nedostanete dlouho sušenku nebo čokoládu. Škemráte, prosíte, a stejně ji nedostanete. A pak najednou se dostanete k obyčejný, a třeba i hnusný plesnivý sušence, ale vy se po ní olizujete, jako by byla ze Švýcar. Mlaskáte, olizujte si prsty, a představujete si, z jakýho skvělýho místa ta sušenka může bejt, když je tak jedinečná.

Na podruhý na potřetí máte podobnej pocit, Pořád máte výbornou sušenku. Jenže pak se vám to omrzí. A vy si řeknete, zase mám tu hnusnou sušenku.

Takhle to nějak bylo se mnou. Měl jsem tu nejskvělejší sušenku pod sluncem. Bušil jsem do ní, a co si pamatuju, nebo si myslím, dělalo jí to dobře. Stoupala z ní krásná vůně a já cítil, jak je to její tělo hebčí a hebčí, jako by se celej život koupala jenom ve smetaně. Byl jsem tak zblblej, že jsem ji snad nakonec řekl, že jsem byl poprvý v bordelu. Ale co vím určitě, že jsme se ani jednou nepolíbili.

Vzpamatoval jsem se až venku. Míra seděl na nějaký zapomenutý bedně, nebo co to bylo, a kouřil.

„Tedy ty svítíš jak lampička,“ řekl mi a vyfouknul kouř.

„Jaká byla?“ zeptal jsem se já.

„Ále, děvka zubatá. Ani jsem se neudělal!“

Já ano.

Jak jsem se dostal domů, nevím. Vím, že jsem se doma osprchoval, poněvadž vůni tý holky jsem měl úplně všude. Nechtěl jsem ji smejvat. Dokonce jsem si říkal, že bych se osprchoval až den před tím, než se vrátí Iveta. Mohl bych tu vůni čichat pořád a pořád. A pořád a pořád bych na holku z bordelu myslel. Nakonec jsem se umyl, než jsem zalezl do postele. Přeci jenom se mi nechtělo povlíkat. To by bylo Ivetě podezřelý. I když, čemu by se mohla divit. Čemu?

No dobře. Byl jsem trochu srab. Bál jsem se, že by něco poznala. My si to řekneme, že jo. Ve víně je pravda. Já vlastně nevím, proč bych jí to neřekl, protože já nevím, jestli ji mám pořád rád, nebo něco takovýho.

Jsem asi srab. Podělanej srab, kterej si neumí bouchnou do stolu a udělat si domácnost po svým. Hromada lidí to umí. Já ne. Asi jsem debil. Prostě kretén. Se ani nedivím, že piju. Jsem pak pro sebe snesitelnější.

Jsem fakt kretén. Když přijela a já se vítal s dětmi, málem jsem jí všechno vyklopil. Ne hned, až když se zeptala, jak jsem se měl? A jestli jsem snědl ten guláš a zalejval kytky? Kdyby se nezeptala na takový kraviny, určitě bych se neudržel a řekl jí to. Proč? Já nevím. I když spolu nespíme, přišlo mi to všechno jako něco špatnýho. Ne přímo, že jsem jí podvedl, ale že si mi podvádění líbilo (jako by bylo nějaký, který by se nelíbilo, ha ha).

Naštěstí, jak říkám, držel jsem hubu, a zeptal se na tchýni. Iveta nic moc neříkala. Jako by se pohádali, nebo co.

V noci jsem vedle Ivety ležel. Nekoukal se na ni. Snažil jsem si vybavit vůni Miss červenec a vrátit některý hezký pocity. Nic jsem necítil. V nose jsem měl vůni čistýho povlečení a Lenoru. Nedokázal jsem se vzrušit. Nic nepřicházelo. Otočil jsem se a koukal na Ivetina záda, na půl přikrytá dekou. Za ní svítilo okno do ulice. Nic nepřicházelo. Vůbec nic.

Zase jsem měl stejný sušenky.

Autor: Pavel Hewlit | pátek 28.9.2018 18:15 | karma článku: 27.18 | přečteno: 2428x

Další články blogera

Pavel Hewlit

Prý mám napsat Putinovi – tak jo, tady to je

Tohle není můj nápad, ale jednoho z diskutérů. On to sice myslel jako vtip, ale i v tom zlomyslném návrhu na moji osobu je kousek pravdy. Nikdo spolu nemluví. Nepíšeme, co bychom chtěli druhému říct.

16.11.2022 v 22:36 | Karma článku: 33.09 | Přečteno: 1992 | Diskuse

Pavel Hewlit

Ta válka muší bejt, to Vám poudám

Na rovinu – nejsem zrovna nadšený z toho, co se ve světě děje, a hlavně z toho, co se může ještě dít na základě jedné jediné zprávy o vystřelené raketě.

16.11.2022 v 16:19 | Karma článku: 36.43 | Přečteno: 940 | Diskuse

Pavel Hewlit

Příběhy o žití upravené smrtí aneb Modlitba góje v synagoze

Knihy jsou různé, a to je něco, co netřeba žádnému ze čtenářů připomínat, a ten, kdo nikdy nečetl, ten tomu neuvěří, dokud si dvě tři nepřečte.

9.11.2022 v 14:45 | Karma článku: 26.30 | Přečteno: 483 | Diskuse

Pavel Hewlit

Tak už jsme ve válce, ale já přesto musím řídit tramvaj

Zachovejte paniku, stejně všechno špatně dopadne – ale ještě to není tak špatné, jak titulek tohoto příspěvku hovoří. Válka není a já řídím.

5.11.2022 v 1:22 | Karma článku: 44.98 | Přečteno: 6722 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Alena Bures

Recenze - Martina Boučková: Šílená babička

Rodiče si nevybereš. Ale to koneckonců ani děti. A mít mírně šílenou matku je někdy k vlastnímu zešílení, ale někdy....

28.3.2024 v 17:24 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 71 | Diskuse

Miroslav Pavlíček

O fotbalových legendách, paní Štěpánkové a pomíjivosti

Kdybych se narodil před sto lety... No, abych řekl pravdu, někdy mám pocit, že se tak opravdu stalo.

27.3.2024 v 12:58 | Karma článku: 14.21 | Přečteno: 194 | Diskuse

Iva Marková

Ženy

....................................................................................................

26.3.2024 v 22:53 | Karma článku: 9.52 | Přečteno: 197 | Diskuse

Marek Ryšánek

Způsobem bytí byl roven Bohu - Květná neděle.

Lidské dějiny jsou plné příkladů nejrůznějších vládců a vůdců. Ti ovládáni ctižádostí rozpoutávali války, štvali lidi proti sobě. Mysleli, že jim to přinese štěstí, věčnou slávu. Zůstali po nich statisíce, miliony mrtvých.

26.3.2024 v 20:23 | Karma článku: 4.96 | Přečteno: 129 | Diskuse

Jana Péťová

Fluktuace každodennosti

Fluktuace každodennosti - Proměnlivost. Nepředvídatelnost. Dynamika. Rozmanitost. Odlesky radosti překvapení a lásky. Nástrahy a výzvy.

26.3.2024 v 11:08 | Karma článku: 11.09 | Přečteno: 191 | Diskuse
Počet článků 933 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1406

Třeba nabídnout příběh. Myšlenku. Pobavit, rozplakat, donutit, abyste se podívali na místa v sobě, která se báli navštívit. Třeba.

Případné dotazy na fejetonhewlit@seznam.cz

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...