Je pan Miloň Čepelka rasista?

Pana Čepelku znáte z divadla Járy Cimrmana. Já ho znám i z Country rádia, kde moderuje knižní hitparádu a rádio fejetonový blog o světě kolem.

V posledním (škoda, že jsem nesehnal odkaz, třeba budete mít víc štěstí) otevřel aktuální téma, jež je aktuální až tak, až se o něm lidé nechtějí bavit – a to téma rusky mluvících občanů kolem nás. Lidé se o něm nechtějí bavit, protože jsou Češi a Češi si neradi pálí prsty s tématy s možností otočení se proti nim.

Pan Čepelka promluvil o obavě z rostoucí slyšitelnosti ruského jazyka kolem nás. Ne obavy třeba z Rusů nebo Ukrajinců – pan Čepelka je mistrem slova, tudíž věděl, že zmínka o národnostech vyvolá negativní odezvu. Přeci jenom každý z nás zná nějakého rusky hovořícího člověka, jehož nechce urazit – ale taky každý z nás (nebo většina) má zkušenost s rusky hovořícím člověkem, u něhož by naopak s nadávkami nešetřil.

A teď jak z toho ven? Urazit, nebo neurazit? Jak to správně říct, že nám někdo nebo něco vadí, aniž se dotknete toho, kdo je mu národem příbuzný a dotýkat se ho nechcete.

K tomu jazyku.

Ruština zní hodně, dokonce mnohem dřív než před lety a stává se součástí každého dne. Nedávno jsem šel po cyklostezce ve Vysočanech a kolem mě zněla ruština, jako bych se ocitl někde na Rudém náměstí, a navíc byl svátek ruského slova. Rusky mluvily děti, mluvili muži, mluvily maminky tlačící kočárek – dětský pláč a smích je naštěstí stále jazykově univerzální.

V tramvaji jsem na tohle slyšel poznámku mladého muže, o níž jsem dlouho přemýšlel: „Mně nevadí, že jsou tady, mně vadí, že jich je tolik!“

Z množství si dělal starosti i pan Čepelka. Je pamětníkem srpna 1968, takže vidí problematiku i v jiných souvislostech. Nejen že prezident Putin prohlásil, že bude chránit ruský národ, ať žije kdekoliv, ale rovněž hrozí nebezpečí narůstajícího množství, kdy se menšina rozroste a začne si nárokovat požadavky bližší sobě a vlastnímu způsobu života než národa, u něhož jsou hosty.

Nedávno jsem se zapletl do FB diskuze, která začala nevinným odkazem reportáže z otevření mostu na Krym. Jak je známo, Češi vědí všechno nejlíp, a tak most za chvíli mohl každému políbit záda a už se debatovala výhradně na téma ruské expanze kamkoli. Bez zajímavosti nezůstane, jak se k téma rozpínání diskutéři postavili. Zatímco ta ruská je špatná, ta ukrajinská dál na východ je zcela v pořádku.

A jsme u toho. Nedávno jsem tu četl článek, v němž pisatel musel napsat větu o pracujících Ukrajincích v Kauflandu neznajících češtinu, a přirozeně musel do závorky připsat (nic proti Ukrajincům) (Co proti Ukrajincům?). Některá témata se otevírají těžko.

Já jsem ve FB diskuzi pohořel a za chvíli jsem byl za rasistu. Sice mi diskutéři neřekli proč, ale byl jsem. Na FB se to tak nebere. Tam jste tím, na co právě mají lidem kolem vás náladu. Já osobně jsem za léta diskuzí byl: Rasista, fašista, pedofil, debil, kretén, hovno, cosi od kolejí, hovado, že mu není rovno, plus další desítky už nepublikovatelných narážek.

Měl jsem tu smůlu, že diskutéři neměli náladu se kamarádit a začali připomínat srpen 68 (ano bylo jim něco kolem třiceti) a přihodili cosi o znásilňování žen během Druhé světové války. Nikdo však neotevřel téma jiných Rusů, kteří pravděpodobně nikoho neutlačují, ale jenom jsou a přicházejí.

Pan Čepelka si v závěru fejetonu posteskl na pravdivou věc – a to, že by nebylo na škodu, kdyby se dotyčný host v naší zemi naučil řeč svého hostitele. Bohužel doba je taková, že když vás o to někdo požádá (našinec), dostane od určitých skupin z vlastních řad kázání na téma zachování jiné národní hrdosti a své rodné identity. Jinými slovy mu (našinec) oznámí, aby držel o něčem takovým hubu, protože pokud chce od jiného něco, co není jeho rodné nebo přirozené, může být nazván rasistou (plus další desítky už nepublikovatelných narážek).

Už jsem psal několikrát, nedělím lidi na takové a takové, nýbrž na takové a takové. Pokud mě čtete, víte, jak to myslím, netřeba vysvětlovat.

Neumíme se chovat spravedlivě k jiným, neumíme se chovat spravedlivě sami k sobě. Jsme pokrytci, a díky tomu ti jiní získávají plusové body a dostanou, co potřebují – a oni to potřebují. To není jenom vedlejší produkt jejich existence tady. Pro něco si přišli, a chtějí to. A jestliže některá témata neotevřeme, už se nám to později nemusí povést. Budeme na věky žít s alibismem.

(Nic proti nikomu.)