Poděkování budoucím dárcům orgánů

V dnešní době, a vy ji, čtenáři, vidíte kolem sebe sami, se zapomíná na důležitá poděkování, která si zasluhují úctu, a snad i víc než jen uznalé pokývání hlavou – třebaže dotyčným je takové poděkování ukradené.

Pořád řešíme politiku a plácáme se po zádech za blbosti, jenom aby nás ten druhý v nejbližším termínu nepomluvil, případně nás pomluvil co nejméně, aniž by nám to ublížilo.

 Ale já vím, jak poplácat. Budoucí dárci orgánů, máte moji úctu. Setkávám se s vámi každý den a smekám před vaší odvahou a odhodláním. Jsem rád, že na lidech jako vy je vidět, jak se v mladých kolem nás mýlím - mýlíte

Máme (máte) mladé za sobecké a nevyrovnané osobnosti, které hledí pouze na svůj zisk a co nejsvětlejší budoucnost nehledě na cenu, a přitom jsou hrdiny, již se snaží pomáhat celé společnosti. Jsou mladí, plní energie, dobroty a lásky, a jako u takových se netřeba divit, že žijí rychle, neboť vědí o svém poslání a důvod své existence.

Včera jsem se s mnohými setkával. Dokonce jsem je vyhazoval z tramvaje, neboť jsem neviděl důvod, aby se zbytečně s bicykly vezli a obírali se tak o možnost být pro tuhle společnost přínosem. A tak jsem si tedy vyslechl cosi o debilu, kreténu, byrokratický svini, a zamával jsem jim na cestu a koukal, jak ti mladí soupeří s dopravou a chtějí pomáhat a snaží se být užiteční, pokud ovšem z nich něco zbude.

A ta slečna včera večer. Krása. Láska na první pohled. Zastávkou bez nástupního ostrůvku projela na kole jako závodnice, a ještě si vybírala, komu ze seniorů pomůže a vyřadí orgány určené pro budoucí výměnu. Netřeba se strachovat. Už na křižovatce u Dělnické slečna dokázala, jak moc je potřeba s ní do blízké budoucnosti počítat, a vymetla křižovatku z vedlejší, až jí auta zdravila a vesele zdravila a řidiči nadávali.

Já jsem rád a jsem spokojený, když vidím takové hodné lidi. Koukám na ně a už v duchu si představuju, co z toho bude, z toho našeho vztahu – jestli játra, slinivka, srdce či plíce. Je to jedno. Jsou to tak tělesně a duševně krásní lidé, že bych si od nich vzal i slepý střevo.

Proto všem takovým děkuju. Všem těm takovým, co denně riskují pro jiné a snaží se umřít, aby byla jejich smrt užitkem. Doslova se po nás obětují a jsou jako ten tesař před lety, který se taky obětoval pro dobro světa, a ještě daroval své tělo a krev pro život jiných.

Proto možná ne kříž, nýbrž kolo je symbolem pro budoucí víru, která hlásá mír, lásku a království, kde tělo je tělem a krev krví, a hlavně vnitřnosti vnitřnostmi.

Půjčovny kol na nejrůznějších místech zajišťují pravidelný přísun dárců a celková povaha mnohých mladých se pozitivně přiklání k zdravému risku za účelem darovat.

Děkuji vám za to, vy moji mladí, děkuji.

Závěrem bych však vytknul chování sobeckým cyklistům, kteří jezdí po stezkách, případně na okraji silnice, a nijak si neberou příklad z kolegů jezdících slalom na chodníku mezi chodci nebo s auty o závod a cigaretou mezi rty řítících se křižovatkou. Proč si nevezmete příklad z mladých na skateboardech a nevybržďujete autobus či jiné účastníky silničního provozu? Proč si nenarvete do uší sluchátka a v oparu dunivé hudby se nevrhnete do náruče chirurgické charity. Proč jste tak opatrní?

Co by vám to udělalo? Co, vy sobci?

No zabilo by vás to, avšak o to jde.

Uvědomte si, že když se chováte slušně, jste vůči ostatním nemocným lidem ne fér.

A za něco takového vám dneska nikdo ani nepoděkuje.