Úchyláci zítřka jsou ti dneska normální
Mám takový pocit, jako by se z nás stávali úchyláci – nebo přinejmenším jsme k některým úchylkám benevolentnější tím, že je sledujeme v TV. A baví nás.
Já když si tak vzpomenu na TV před mnoha lety, a zvláště na erotický magazín Peříčko, vidím v samotné erotice kupředu určitý posun, třebaže dopředu může znamenat i zpět. Vzpomínám si na toho milého pána, stydlivého, který národu odtajnil svoji libůstku, že si občas oblékne dámské kalhotky nebo silonky, a národ popadla panika a televizi obléhal dopisy, v nichž ukazoval svoji nevoli. Dneska se už nepíše, dneska se demonstruje, za cokoli.
A dneska? Nad tím už se nikdo nepozastaví – navíc, pokud by muž řekl, že si obléká kalhotky nebo silonky nebo že je na stejné pohlaví, řeknou si lidé, ne že je úchyl, ale že je to chudák, protože má jenom tyhle úchylky. Navíc erotika v toma starém slova smyslu zajímá čím dál tím méně lidí a většina přesedlává na drsnější způsoby ve smyslu hledání vlastních odstínů šedi.
TV se však chytla a programy s erotickým nádechem vystřídaly show, v nichž není nouze o rozpaky a zvláštní chování. Kdo se zeptá, proč takové pořady mají svoji sledovanost (i když na ně každý nadává a nikdo se na ně nedívá), pravděpodobně odpověď bude znít, že si je lidé přejí a že touží podobné věci vidět – a když po něčem takovém touží, pravděpodobně chtějí být jako oni.
Kam to však povede? No kam asi? Zase se změní prostředí a norma, ve smyslu starého moudra, že ve světě monster se obyčejní lidé stanou monstry.
Třeba takové Prostřeno. Kazma kdysi svým kouskem ukázal, kam pořad míří, přičemž dneska ve smyslu show must go on je podobné odhalení dávno pasé. Takže dál se setkáváte s hostiteli mající ve skříni (na obdiv divákům) připínací penisy nebo jiné pomůcky, či s hostiteli, kteří jsou ochotní dělat tu nejsprávnější show a nadávají na všechny strany, nehledě na jakousi nutkavou potřebu ukazovat všem, jaká jsou všichni dohromady hovada.
Ale úplně vidím ty další díly za několik let:
„Mámo,“ volá táta. „Pocem, už to začíná. No to sem zvědavej, co tam zas bude za exoty? Hele, už se u tý holky šmejdí. No podívej, mámo, to je ale bordel, vona tam má snad uklizeno: No mně je blbě! Ne mámo aby ses v tom zhlídla!“
„Prosim tebe, uklidni se táto,“ řekne máma, „a nerozčiluj se pořád. No podívej, leješ si pivo na korzet. Já ti to zase lízat nebudu!“
„No jo, no já jsem ale člověk,“ podotkne táta a pro sichr si upraví krajkový lem silonové punčošky.
„Kde ty lidi berou?“ ptá se máma.
„No to nevím,“ řekne táta, „ale jsem moc rád, že je neznám. Bych se musel stydět. No podívej se. On je oblečenej jako nějakej šašek. Košile, kravata, dokonce k ní nemá ani kraťasy. No to je ale svět. Vyjít takhle ven, tam mě hned zavřou do blázince!
A začíná se vařit – říká komentátor Václav Vydra.
„Ježiši, mámo, co s tím masem dělá?“
„No očišťuje ho!“
„Co že s ním dělá?“
„No očišťuje ho, ty se taky všemu divíš. Lidi jsou prostě divný!“
„No to jsou, mámo, ale proč s ním třeba nedělá něco jinýho. Třeba že si ho neotře vo prdel!“
„Ale fuj, táto. Ty si se zase rozjel, že nevíš, kde ti huba jede. To se nedělá. Když přijde návštěva, tak se o prdel otírají talíře, a ne maso. Fuj!“
„No dobrá dobrá, ale i tak je to hnus, co s tím dělá.“
A už se žere – říká komentátor – tak jakej hnus to dneska bude?!
„Cože, mámo, co to tam ta ženská říkala? No ta hnusná. Jak nemá žádný tetování, ani žlutý vlasy, co máš ty mámo!“
No to si poslechneme znovu ze záznamu – říká Jana Boušková.
„Ty krávo, mámo, vona řekla děkuju a že svíčkovou má ráda. No ty si kráva, ty krávo. Ty vole, to nesmíš děkovat. Máš říct, že je to hnusný a vrhnout všem až na boty. Mami, vypni to! Vypni to. Já prostě nemůžu. To už nedám.“
„No tak se uklidni táto, co je s tebou? Vždyť už mi ani nerozbiješ hubu jako dřív. Ježiš, to bylo hezký, jak si mi dával. Ty už z tý televize blbneš. Pořád se díváš na ty úchyláky a už se chováš jako voni!“
„Mámo, já prostě nemůžu! Tahle doba je prostě zvrácená. Jako v tom Výměna manželek. Ani ji posledně nezmlátil. Ani se nepokusil znásilnit. Kam ten svět spěje?“
„Moc si to bereš, táto!“
„Sorry mámo, já prostě na to nemám. Já jsem z toho světa smutnej.“
„No dobře táto, tak já se o to dneska postarám, abychom mohli říkat, že jsme normální.“
A za deset minut máma vcházela do pokoje v černé latexové kombinéze i s kuklou, v rozkroku připínací penis sundaný ze sbírky ze zdi. Táto ho dobře znal. Byla to černá mamba číslo sedm. A už špulil.
Svět se zase zdál v pořádku.
Pavel Hewlit
Prý mám napsat Putinovi – tak jo, tady to je
Tohle není můj nápad, ale jednoho z diskutérů. On to sice myslel jako vtip, ale i v tom zlomyslném návrhu na moji osobu je kousek pravdy. Nikdo spolu nemluví. Nepíšeme, co bychom chtěli druhému říct.
Pavel Hewlit
Ta válka muší bejt, to Vám poudám
Na rovinu – nejsem zrovna nadšený z toho, co se ve světě děje, a hlavně z toho, co se může ještě dít na základě jedné jediné zprávy o vystřelené raketě.
Pavel Hewlit
Příběhy o žití upravené smrtí aneb Modlitba góje v synagoze
Knihy jsou různé, a to je něco, co netřeba žádnému ze čtenářů připomínat, a ten, kdo nikdy nečetl, ten tomu neuvěří, dokud si dvě tři nepřečte.
Pavel Hewlit
Tak už jsme ve válce, ale já přesto musím řídit tramvaj
Zachovejte paniku, stejně všechno špatně dopadne – ale ještě to není tak špatné, jak titulek tohoto příspěvku hovoří. Válka není a já řídím.
Pavel Hewlit
Půl kila války pro každého, stačí se postavit do fronty
Války jsou smutné, války jsou na prd, války berou matkám děti, války berou všechno, ale je na nich zajímavé, jak se vyvíjejí tam, kde nejsou.
Pavel Hewlit
Ten náš frajer Rakušan
Nejspíše jste zaslechli zprávu, že pan ministr vnitra nechal na budově tohoto ministerstva ku příležitosti státního svátku vyvěsit tři vlajky – Naši, tu druhou a mezi nimi vlajku s Putinem v pytli.
Pavel Hewlit
Jak jsem se potkal s paní Postlerovou a něco jsem pak pochopil, a nejen o sobě
Paní Simona Postlerová je česká herečka a dabérka a její hlas poznáte bez váhání. Zabarvení hlasu je noblesa a tón je krása a někdy i mírně hlubší něha. Takhle bych ho popsal.
Pavel Hewlit
Jak se mi v tramvaji porvali tři rusky hovořící občané
Omlouvám se za kostrbatý název, ale dneska si nemůžete napsat jenom tak něco, třeba to, kdo je kdo, protože to by Vás hnedka mohli podezřívat, že někoho nemáte rádi.
Pavel Hewlit
Americká výchova jako základ konce Čechů aneb Rozmačkaný krabí chlebíček v novém tvaru
Vždycky si uvědomím ony smíšené pocity, jakmile se setkám s rodinkou, kde děti dávají o sobě hlasitě vědět, aniž by právě o tyhle projevy stáli jejich rodiče nebo kdokoli jiný v blízkém okolí.
Pavel Hewlit
Pan ministr se pouze ve svém prohlášení spletl (nebo to nevydržel)
A taky že jo – a ruku na srdce, komu se to někdy nestalo, že řekl, co říct vlastně nechtěl, a nechtěl to říct, až když mu někdo jiný řekl, že to vlastně říct nechtěl. Nebo ještě neměl.
Pavel Hewlit
Jak jsme našli morální polohu svého postoje k válce
A hned na úvod řeknu, že není překvapivá, neboť není ničím novým, co by se od malého, a přitom šikovného národa očekávalo.
Pavel Hewlit
Nebezpečí požáru koloběžek aneb Půlnoční sexy (skoro) hasič
Nemám některé lidi na koloběžkách rád. Nejen kvůli onomu pocitu moci, který ucítí, když pod sebou zavrní elektromotorem, a pomyslí si, že chodci jsou póvl vhodný k likvidaci.
Pavel Hewlit
Disney má další pohádkový genderově vyvážený zářez + něco o rasismu
Pokud je příležitost, nijak se svým obdivem k firmě Disney netajím. Je pro mě ukázkou nejen perfektně zvládnutého podnikání, vedení lidí, ale i ukázkou toho, jak rychle umíte v ledasčem otočit.
Pavel Hewlit
Jelikož nevíte, co Vás čeká, tak jste ještě „stateční“
Blíží se zima, a co se mě týče, já si myslím, že celá situace ohledně plynu dobře dopadne. Ne že by se vyřešila situace s válkou, ta se ještě tak dva roky nevyřeší, ale Vláda nesmí selhat.
Pavel Hewlit
Na základce bude nový předmět – „wellbeing“, a jedničku nikdo nedostane.
Musel jsem nejdřív trochu pohledat ve slovnících, protože tenhle název vůbec neznám a evokoval mi něco jako koupele a masáže, takže něco spojeného s wellness.
Pavel Hewlit
Jezte zdravě, ale přijdete o kouzlo našeho zdravotnictví, ale zase nezahájíte revoluci
Nijak nepopírám, že mnou popsané události mohou být shodou náhod, jako by se právě na mě krutý osud chtěl pomstít, že na zdravotnictví v politickém měřítku delší dobu kašleme a lidi v něm pochopili, že to jenom tak neskončí.
Pavel Hewlit
Velitelka celosvětové aliance demokratických sil paní Pekarová-Adamová
Já Vás včera varoval. Já říkal, že jestli nebudete mít pana premiéra rádi a on nebude mít z Nás radost, paní Pekarová-Adamová něco řekne. A už je to tady.
Pavel Hewlit
Jak bezpečně poznat Rusa, který volí Babiše
Včerejšek a v něm pan premiér Fiala ukázal našemu národu, jak je jednoduché v naší krásné a spokojené zemi rozeznat proruské živly, na něž je dobré ukázat si prstem.
Pavel Hewlit
Paní Pekarová Adamová si přeje svetrový mír a kdy točit pokračování hitu
Svetr paní Pekarové Adamová (dále jen P.A.) se stal již legendární záležitost a politička svým svetrem ukázala cestu, jak se vypořádat s nadcházející energetickou krizí.
Pavel Hewlit
Mi Němec sakásáme tocho Rassist Vinetů
Vy na sačátek musela nejdřív vědět, že mi Němec fždycky ferová osobnost. My dobže fždycky věděla, co je tobfré a co nicht tobfré a mi uměla ze fždycky poučit z der Lapsus.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 943
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1435x
Případné dotazy na fejetonhewlit@seznam.cz