A komu tím prospějete?
A já si tak někdy říkám, co tak najednou? Copak ale, copak ale, inu ale, ale, inu ale, ale, inu což? Koukám, jak je ten náš svět plný demokratů, kteří chtějí spravedlnost a chtějí lepší budoucnost, lepší zítřky, jako by chtěli, aby dneska už bylo stejně dobře jako zítra.
A zase: co tak najednou? Vadil vám bijec studentů ve výboru, to chápu – ale o něco dříve zase nevadil komunista coby předseda Senátu? Dobře, dobře, na Senát každý kašle a málokdo ví, jak to tam vlastně funguje. Takže se ledacos přehlídne.
Nebo se přehlídne, když vám někdo něco neřekne, či vás nepošťouchne. Jinými slovy, nedá vám vědět, že se máte zlobit.
To je jako pan Fiala, který z jednání o Vládě odcházel s tím, jak je pan Premiér ošklivý a zlý a destabilizuje zemi tím, že straně, která měla při volbách míň hlasů, nechce dát to, po čem touží.
„Ale fuj. Oni jsou na mě oškliví. On je sice první, ale to neznamená, že by měl mít zlatou medaili. To tedy ne. Demokratické by bylo, kdyby zlato měli i ti druzí, případně i ti třetí! A vlastně, jací druzí a třetí, to není demokratické.“
Tímto příspěvkem nechci nijak znevažovat demonstranty, neboť mají na demonstraci svaté právo. Já jim ho vzít nesmím. Celkem by se hodilo, abych teď i napsal, že já zase mám právo říct o nich něco nepěkného, sprostého – ale to by nebylo dobře. To si hodně lidí v téhle zemi neuvědomuje. Slušnost by být měla. Na všech stranách. Neměli bychom si plést demokracii s anarchií.
Otázka zůstává stejně jako název tohoto článku. Asi byste mi odpověděli, že chcete prospět těm, kteří to s touto zemí myslí dobře a bojují i za moje blaho (vy vole), a já bych si měl vážit těch, co chtějí změnu.
A já se musím ptát jakou změnu? Uvědomte si, že jsme v pytli. Ano, jsme. Nemalujte si to. Buďme rádi, co máme. Psal jsem už několikrát, že i kdybychom společenskou změnu nastartovali teď hned, nemůžeme se my čtyřicátníci výsledku dožít. Za každý rok, co jsme to po revoluci zvorali, si připočtěte tři na obnovu stavu.
Nemalujte si to.
Pak se musím ptát, co si myslíte, že se změní, kdyby přišla změna? A jak by ta změna vypadala? Všechno najednou lepší, všechno bílý jako padlý sníh? Zítra se už bude skutečně a konečně tančit všude?
Odpověď zazněla v seriálu Hospoda:
„Víte, proč jsou u nás tak často volby? Protože je pořád hodně lidí, co ještě nebyli nikam zvolený.“
To hovoří samo za sebe.
Abyste si nemysleli, že já jsem už úplně na všechno rezignoval, mně by se taky změna líbila. Politici, kteří by se nehádali. Kteří by neměli špatnou a nevysvětlenou minulost. Politici, kteří by plnili svoje sliby, a nehodlali jen čtyři roky koukat v opozici.
Líbili by se mi politici, kteří by měli v sobě tolik morální síly, aby řekli: „Hele, možná jsme mnozí z jiných stran, ale pojďme se dohodnout na tom, co je dobrý pro lidi tohoto státu a to odhlasujeme a budeme se k nim chovat slušně, a ne z nich dělat vovce!“
To by bylo krásný! Jenže je to utopie. V současném stavu nemožné. A já se obávám, že to ví i někteří demonstranti v mnoha městech právě teď volající po změně.
Není možná. Tahle doba má v sobě něco jako virus, který útočí na nejlepší lidské myšlenky a dává je do uzavřené kolonky nesplnitelné/směšné. Je virus, který nás sice nutí provolávat převratné myšlenky, ale sami víme, jak na nás směšně působí.
Musíme jinak. Musíme úplně jinak. A můžeme to dělat. Smiřte se s tím, že ke změně bude cesta strašně dlouhá, a že ji tedy neděláme pro sebe. Jak moc Vás musím prosit, abyste si uvědomili, že to zabere dlouhý časový úsek a první, kdo může z naší snahy těžit, budou až naše děti, možná.
Právě teď máme před sebou budoucí politiky, soudce, jiné státníky, všechny ty, kteří se oslovují jednotným oslovením excelence – jsou malí, někteří už tolik ne, ale pořád máme možnost jim ukázat, co je na téhle společnosti špatně a jak by se měli chovat k jiným dětem vedle sebe. Že ten největší se stará o to menšího, menší o toho ještě menšího a ten nejmenší se stará o broučky.
Tohle je naše demonstrace. Tohle je ta cesta. Tohle je ten hlas z náměstí. Hlas, jehož ozvěna se ozve za delší čas – ale ozve se. A je jen na nás, co potomci v té ozvěně uslyší.
Pavel Hewlit
Prý mám napsat Putinovi – tak jo, tady to je
Tohle není můj nápad, ale jednoho z diskutérů. On to sice myslel jako vtip, ale i v tom zlomyslném návrhu na moji osobu je kousek pravdy. Nikdo spolu nemluví. Nepíšeme, co bychom chtěli druhému říct.
Pavel Hewlit
Ta válka muší bejt, to Vám poudám
Na rovinu – nejsem zrovna nadšený z toho, co se ve světě děje, a hlavně z toho, co se může ještě dít na základě jedné jediné zprávy o vystřelené raketě.
Pavel Hewlit
Příběhy o žití upravené smrtí aneb Modlitba góje v synagoze
Knihy jsou různé, a to je něco, co netřeba žádnému ze čtenářů připomínat, a ten, kdo nikdy nečetl, ten tomu neuvěří, dokud si dvě tři nepřečte.
Pavel Hewlit
Tak už jsme ve válce, ale já přesto musím řídit tramvaj
Zachovejte paniku, stejně všechno špatně dopadne – ale ještě to není tak špatné, jak titulek tohoto příspěvku hovoří. Válka není a já řídím.
Pavel Hewlit
Půl kila války pro každého, stačí se postavit do fronty
Války jsou smutné, války jsou na prd, války berou matkám děti, války berou všechno, ale je na nich zajímavé, jak se vyvíjejí tam, kde nejsou.
Pavel Hewlit
Ten náš frajer Rakušan
Nejspíše jste zaslechli zprávu, že pan ministr vnitra nechal na budově tohoto ministerstva ku příležitosti státního svátku vyvěsit tři vlajky – Naši, tu druhou a mezi nimi vlajku s Putinem v pytli.
Pavel Hewlit
Jak jsem se potkal s paní Postlerovou a něco jsem pak pochopil, a nejen o sobě
Paní Simona Postlerová je česká herečka a dabérka a její hlas poznáte bez váhání. Zabarvení hlasu je noblesa a tón je krása a někdy i mírně hlubší něha. Takhle bych ho popsal.
Pavel Hewlit
Jak se mi v tramvaji porvali tři rusky hovořící občané
Omlouvám se za kostrbatý název, ale dneska si nemůžete napsat jenom tak něco, třeba to, kdo je kdo, protože to by Vás hnedka mohli podezřívat, že někoho nemáte rádi.
Pavel Hewlit
Americká výchova jako základ konce Čechů aneb Rozmačkaný krabí chlebíček v novém tvaru
Vždycky si uvědomím ony smíšené pocity, jakmile se setkám s rodinkou, kde děti dávají o sobě hlasitě vědět, aniž by právě o tyhle projevy stáli jejich rodiče nebo kdokoli jiný v blízkém okolí.
Pavel Hewlit
Pan ministr se pouze ve svém prohlášení spletl (nebo to nevydržel)
A taky že jo – a ruku na srdce, komu se to někdy nestalo, že řekl, co říct vlastně nechtěl, a nechtěl to říct, až když mu někdo jiný řekl, že to vlastně říct nechtěl. Nebo ještě neměl.
Pavel Hewlit
Jak jsme našli morální polohu svého postoje k válce
A hned na úvod řeknu, že není překvapivá, neboť není ničím novým, co by se od malého, a přitom šikovného národa očekávalo.
Pavel Hewlit
Nebezpečí požáru koloběžek aneb Půlnoční sexy (skoro) hasič
Nemám některé lidi na koloběžkách rád. Nejen kvůli onomu pocitu moci, který ucítí, když pod sebou zavrní elektromotorem, a pomyslí si, že chodci jsou póvl vhodný k likvidaci.
Pavel Hewlit
Disney má další pohádkový genderově vyvážený zářez + něco o rasismu
Pokud je příležitost, nijak se svým obdivem k firmě Disney netajím. Je pro mě ukázkou nejen perfektně zvládnutého podnikání, vedení lidí, ale i ukázkou toho, jak rychle umíte v ledasčem otočit.
Pavel Hewlit
Jelikož nevíte, co Vás čeká, tak jste ještě „stateční“
Blíží se zima, a co se mě týče, já si myslím, že celá situace ohledně plynu dobře dopadne. Ne že by se vyřešila situace s válkou, ta se ještě tak dva roky nevyřeší, ale Vláda nesmí selhat.
Pavel Hewlit
Na základce bude nový předmět – „wellbeing“, a jedničku nikdo nedostane.
Musel jsem nejdřív trochu pohledat ve slovnících, protože tenhle název vůbec neznám a evokoval mi něco jako koupele a masáže, takže něco spojeného s wellness.
Pavel Hewlit
Jezte zdravě, ale přijdete o kouzlo našeho zdravotnictví, ale zase nezahájíte revoluci
Nijak nepopírám, že mnou popsané události mohou být shodou náhod, jako by se právě na mě krutý osud chtěl pomstít, že na zdravotnictví v politickém měřítku delší dobu kašleme a lidi v něm pochopili, že to jenom tak neskončí.
Pavel Hewlit
Velitelka celosvětové aliance demokratických sil paní Pekarová-Adamová
Já Vás včera varoval. Já říkal, že jestli nebudete mít pana premiéra rádi a on nebude mít z Nás radost, paní Pekarová-Adamová něco řekne. A už je to tady.
Pavel Hewlit
Jak bezpečně poznat Rusa, který volí Babiše
Včerejšek a v něm pan premiér Fiala ukázal našemu národu, jak je jednoduché v naší krásné a spokojené zemi rozeznat proruské živly, na něž je dobré ukázat si prstem.
Pavel Hewlit
Paní Pekarová Adamová si přeje svetrový mír a kdy točit pokračování hitu
Svetr paní Pekarové Adamová (dále jen P.A.) se stal již legendární záležitost a politička svým svetrem ukázala cestu, jak se vypořádat s nadcházející energetickou krizí.
Pavel Hewlit
Mi Němec sakásáme tocho Rassist Vinetů
Vy na sačátek musela nejdřív vědět, že mi Němec fždycky ferová osobnost. My dobže fždycky věděla, co je tobfré a co nicht tobfré a mi uměla ze fždycky poučit z der Lapsus.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 943
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1435x
Případné dotazy na fejetonhewlit@seznam.cz