Virtuální láska (a sex) našich potomků
Jako mladší (bylo mi tak pět a dvacet) jsem si ještě budoucnost vztahů dokázal představit řekněme roztomile hloupě, a to v podobě milujících se robotů a klasických rodinných nesvárů, kdy se zjistí, že se vysavač zabouchnul do automatické pračky od vedle.
V téhle fázi jsem samozřejmě počítal s „trvalým“, že se vztahy mezi lidmi na rovině vztahů a erotiky nebudou měnit. Čas ukázal, jak jsem se v něčem mýlil.
Někdy před pěti lety, když mi zdrhnul lux k sousedovi, začal jsem si uvědomovat, jak erotika kolem nás ve své síle propagace uvadá. Pryč je ten velký boom erotického všeho, valící se ze všech stran a ukazující nám, co jsme tedy dávno věděli, a to že sex je skvělý a patří do každé rodiny, a má podoby hraček a studijních materiálů v mediálních podobách (od jednoho čtenáře minulého článku jsem to za kozatou Ágnes slíznul po mailu).
Člověk by sice nečekal, že tohle bude pokračovat do nekonečna (vrchol je vrchol), ale že přijde pád v podobě virtuálního světa se vším všudy, to je pro mě impotence společnosti jako hrom.
Stačí se rozhlédnout. Ti z mého pohledu mladší, a nejsou to jen děti, patří k nim dospělí lidé pod třicet, jsou už více méně lapeni do sítě virtuálních radovánek a pozvolna začínají žít život někde jinde.
Někteří spisovatelé a scénáristé tohle předpovídali, avšak netuším, na kolik by sami sázeli, že co tvořily a kdysi vymýšleli, se stane skutečností.
Pro některé začala platit jednoduchá vize: Na co si tvořit nějaký svět kolem sebe, který je většinou nespravedlivý a nijak se nezajímá o otázky morálky nebo spravedlnosti, když si můžu v různých hrách vytvořit svět spravedlivý, kde budu mít přátelé podle svých představ, svoji práci, svoje aktivity, a svůj svět a život.
Myslel jsem si, že tahle vize je jen reklamní tah některých počítačích her, ale nejsem jediný, kdo se setkává s tím, jak dítě tráví čas u počítače nejen proto, aby si vystřílelo svoji vesničku nebo někomu zarazilo tyč do oka, ale aby virtuálně žilo svoje aktivity.
Skutečně aktivity. Vyprávěl mi jeden rodič, že dítě na otázku, proč si nejde hrát ven, odpovědělo, že si hraje raději na počítači. A ne hraje jenom hru. V té hře hrálo, že si hraje venku.
Že lidi čumí do mobilu a ťukají není nic, co byste nevěděli. Ale oni čumí a ťukají, i když mají spolu rande, nebo aspoň jakýsi vztah. Viděl jsem je v tramvaji. Kluk a holka (ano, je to společensky nevyvážené, ale tak to skutečně bylo, omlouvám se za ně oba), sedmnáct nebo osmnáct, drželi se za ruku a něco si psali. Možná sobě. Mluvení asi není cool. Ani na sebe nepohlédli, natož aby si dali pusu.
Začal jsem si pomalu představovat (tedy uvědomovat), jak se změní i takové samotné namlouvání. Přeci jenom asi nevyhyneme, a i k sexu se ti mladí dostanou, ačkoli hádám, že je nebude zajímat tolik jako nás.
(Sex mizí i z filmů a Marvel od úpadku rozhodně nepomáhá, pořád se jen bojuje a bojuje a bojuje, no aspoň že si tam občas daj pusu a masírují záda – aby se o sexu u filmu alespoň mluvilo, musely si starší herečky /ale i herci/ vzpomenout na to, jaké to bylo před dvaceti lety a že se jim to nelíbilo, i když díky tomu dvacet let měly práci. Já ne, #meenot.)
Klasická vyznání v podobě pokusů o veršíčky, nebo alespoň o slabší odvar romantiky slovy „mám tě rád“, padnou a nahradí je něco jiného. Pravděpodobně krátké vzhlédnutí od displeje a Jeho slova Jí: „Tolik mi nevadíš jako ostatní!“
A Ona zavzdychá a odvětí: „Taky mi tolik nevadíš!“
A Oba si změní status na facebooku a pošlou si pusinkující se smajlíky, ze kterých jako by stoupala srdíčka.
Nebo On se na Ni podívá a řekne: „S tebou bych mohl koexistovat!“
A ona: „Jo, to máš pravdu. S tebou si rovněž umím představit společný výskyt.“
Možná si to ani neřeknou, nejspíš pouze napíšou.
Vzpomínáte si, jak jsem v úvodu psal o mé naivní představě milujících se robotů – docela se tomu blížíme, že?
O tom virtuálním sexu už mluvit nebudu. Docela mě psaní rozesmutnilo. A to jdu odpoledne ještě na tramvaj. Jen napíšu, že už existuje mobilní aplikace a vibrátor, co spolu komunikují, a lze se tedy s partnerem milovat i na dálku. Žádné helmy, žádné obleky simulující doteky. Prostě mobil a kus plastu nebo gumy s elektronickým vnitřkem.
A ještě mě napadá – včera jsem psal o míře, s jakou by se mělo k sexu přistupovat, a ejhle, dneska jsem narazil na jiný problém, úplně vzdálený a jiný, a to, že se sex mění natolik, že možná nějaké tabuizování nebude za několik let vůbec potřeba. O nic totiž nepůjde.
Jdu to hodit na net.
Pavel Hewlit
Prý mám napsat Putinovi – tak jo, tady to je
Tohle není můj nápad, ale jednoho z diskutérů. On to sice myslel jako vtip, ale i v tom zlomyslném návrhu na moji osobu je kousek pravdy. Nikdo spolu nemluví. Nepíšeme, co bychom chtěli druhému říct.
Pavel Hewlit
Ta válka muší bejt, to Vám poudám
Na rovinu – nejsem zrovna nadšený z toho, co se ve světě děje, a hlavně z toho, co se může ještě dít na základě jedné jediné zprávy o vystřelené raketě.
Pavel Hewlit
Příběhy o žití upravené smrtí aneb Modlitba góje v synagoze
Knihy jsou různé, a to je něco, co netřeba žádnému ze čtenářů připomínat, a ten, kdo nikdy nečetl, ten tomu neuvěří, dokud si dvě tři nepřečte.
Pavel Hewlit
Tak už jsme ve válce, ale já přesto musím řídit tramvaj
Zachovejte paniku, stejně všechno špatně dopadne – ale ještě to není tak špatné, jak titulek tohoto příspěvku hovoří. Válka není a já řídím.
Pavel Hewlit
Půl kila války pro každého, stačí se postavit do fronty
Války jsou smutné, války jsou na prd, války berou matkám děti, války berou všechno, ale je na nich zajímavé, jak se vyvíjejí tam, kde nejsou.
Pavel Hewlit
Ten náš frajer Rakušan
Nejspíše jste zaslechli zprávu, že pan ministr vnitra nechal na budově tohoto ministerstva ku příležitosti státního svátku vyvěsit tři vlajky – Naši, tu druhou a mezi nimi vlajku s Putinem v pytli.
Pavel Hewlit
Jak jsem se potkal s paní Postlerovou a něco jsem pak pochopil, a nejen o sobě
Paní Simona Postlerová je česká herečka a dabérka a její hlas poznáte bez váhání. Zabarvení hlasu je noblesa a tón je krása a někdy i mírně hlubší něha. Takhle bych ho popsal.
Pavel Hewlit
Jak se mi v tramvaji porvali tři rusky hovořící občané
Omlouvám se za kostrbatý název, ale dneska si nemůžete napsat jenom tak něco, třeba to, kdo je kdo, protože to by Vás hnedka mohli podezřívat, že někoho nemáte rádi.
Pavel Hewlit
Americká výchova jako základ konce Čechů aneb Rozmačkaný krabí chlebíček v novém tvaru
Vždycky si uvědomím ony smíšené pocity, jakmile se setkám s rodinkou, kde děti dávají o sobě hlasitě vědět, aniž by právě o tyhle projevy stáli jejich rodiče nebo kdokoli jiný v blízkém okolí.
Pavel Hewlit
Pan ministr se pouze ve svém prohlášení spletl (nebo to nevydržel)
A taky že jo – a ruku na srdce, komu se to někdy nestalo, že řekl, co říct vlastně nechtěl, a nechtěl to říct, až když mu někdo jiný řekl, že to vlastně říct nechtěl. Nebo ještě neměl.
Pavel Hewlit
Jak jsme našli morální polohu svého postoje k válce
A hned na úvod řeknu, že není překvapivá, neboť není ničím novým, co by se od malého, a přitom šikovného národa očekávalo.
Pavel Hewlit
Nebezpečí požáru koloběžek aneb Půlnoční sexy (skoro) hasič
Nemám některé lidi na koloběžkách rád. Nejen kvůli onomu pocitu moci, který ucítí, když pod sebou zavrní elektromotorem, a pomyslí si, že chodci jsou póvl vhodný k likvidaci.
Pavel Hewlit
Disney má další pohádkový genderově vyvážený zářez + něco o rasismu
Pokud je příležitost, nijak se svým obdivem k firmě Disney netajím. Je pro mě ukázkou nejen perfektně zvládnutého podnikání, vedení lidí, ale i ukázkou toho, jak rychle umíte v ledasčem otočit.
Pavel Hewlit
Jelikož nevíte, co Vás čeká, tak jste ještě „stateční“
Blíží se zima, a co se mě týče, já si myslím, že celá situace ohledně plynu dobře dopadne. Ne že by se vyřešila situace s válkou, ta se ještě tak dva roky nevyřeší, ale Vláda nesmí selhat.
Pavel Hewlit
Na základce bude nový předmět – „wellbeing“, a jedničku nikdo nedostane.
Musel jsem nejdřív trochu pohledat ve slovnících, protože tenhle název vůbec neznám a evokoval mi něco jako koupele a masáže, takže něco spojeného s wellness.
Pavel Hewlit
Jezte zdravě, ale přijdete o kouzlo našeho zdravotnictví, ale zase nezahájíte revoluci
Nijak nepopírám, že mnou popsané události mohou být shodou náhod, jako by se právě na mě krutý osud chtěl pomstít, že na zdravotnictví v politickém měřítku delší dobu kašleme a lidi v něm pochopili, že to jenom tak neskončí.
Pavel Hewlit
Velitelka celosvětové aliance demokratických sil paní Pekarová-Adamová
Já Vás včera varoval. Já říkal, že jestli nebudete mít pana premiéra rádi a on nebude mít z Nás radost, paní Pekarová-Adamová něco řekne. A už je to tady.
Pavel Hewlit
Jak bezpečně poznat Rusa, který volí Babiše
Včerejšek a v něm pan premiér Fiala ukázal našemu národu, jak je jednoduché v naší krásné a spokojené zemi rozeznat proruské živly, na něž je dobré ukázat si prstem.
Pavel Hewlit
Paní Pekarová Adamová si přeje svetrový mír a kdy točit pokračování hitu
Svetr paní Pekarové Adamová (dále jen P.A.) se stal již legendární záležitost a politička svým svetrem ukázala cestu, jak se vypořádat s nadcházející energetickou krizí.
Pavel Hewlit
Mi Němec sakásáme tocho Rassist Vinetů
Vy na sačátek musela nejdřív vědět, že mi Němec fždycky ferová osobnost. My dobže fždycky věděla, co je tobfré a co nicht tobfré a mi uměla ze fždycky poučit z der Lapsus.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 943
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1435x
Případné dotazy na fejetonhewlit@seznam.cz