Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Tenký led Ortele a pana Kryla

27. 11. 2016 14:25:02
Původně jsem čekal na Velkého šéfa na jedničce – to mě v televizi včera zajímalo. Jenže běžel až po desáté, a to ještě se ztrátou díky vyhlašování výsledků šaškárny jménem StarDance.

Já se na televizní program příliš nedívám. Ale poněvadž jsem nemocný a nemám moc náladu na knihy, dalo by se říci, že jsem padnul do televizních přenosů, asi jako někdo padá omylem do bahna.

Ano, Slavík. Koukal jsem. A jelikož se nedívám na toto často, od té doby, co žiju sám, tak vůbec (dřív jsem se na to díval s manželkou), tak jsem byl jako dítě na pouti. Pořád se něco dělo. No nedivte se mi. Je to jako, když přestanete jíst čokoládu, kterou milujete, dáte si půl roku pohov, a pak dostanete hnusnou, starou, možná rozteklou čokoládu s takovým tím bílým povlakem, a vy si kousnete, a máte pocit, jako byste se dostali do ráje. Páni, to není čokoláda, to božská mana, co padala na poušť.

Tak něco já cítil u Slavíků. Jůůů a jéééé, a támhleta zpěvačka vyspěla, támhleta je stejná, ta má ale hadry, támhleta má hadry a támhleta má hadry, a nakonec vyhrál Gott. Bezva, pak Belmondo a zástup staré gardy ve skvělé komedii na jiné stanici.

Zajímavé na Slavících je, co se dělo potom, respektive dneska. Jen se podívejte na zprávy bulváru nebo na některé blogy. Já je četl, a navíc jsem četl i diskuze. Tam se potvrdilo moje tvrzení z minula, že blog někdy udělají až lidi, co začnou pod ním psát.

Asi mě pan šéfredaktor nebude mít rád, ale nepochopil jsem blog jeho bratra. Sice řekl názor, ale plet hrušky s jablky. Trošku to zavánělo starým vtipem, že by se měli zrušit názvy jako Cikánská pečeně, Cikánka v masně nebo hra Cikánský baron – akorát že to bylo mířeno na druhou stranu a zakazovat by se mělo vlastně všechno, a zvlášť lebky se zkříženými hnáty. Piráti, jste v hajzlu.

(pauza)

Zase jsem si ten jeho blog přečetl a zaujala mě věta s výčtem národností a etnik, proti nimž se brojí – jedno je tam špatně. Vietnamci. Proti nim se nikdo, nebo málokdo bouří. Čím to bude? Možná tím, že s nimi nejsou žádné problémy. Ani televize je nepotřebuje ukazovat v reportážích, že pracují, že jsou slušní, že odevzdávají daně – že se prostě chovají, jak se říká, normálně.

Vadí na tom blogu, že zase vytahuje starou písničku. Fašismus. Zajímalo by mě, jak se pan Banga dívá na díla pana Landy, jehož minulost je taky všelijaká (a nijak se na světlo nevytahuje). A teď pozor, i pana Kryla – protože byť není v jeho písních nic uvedeno, jasně a zřetelně hovoří proti útisku a hanění národa. Někdo namítne, že doba byla taková, a texty byly myšleny jinak, na tehdejší současnost. Nemyslím si to však, text je pořád text. A kdosi v jiné diskuzi napsal, nebo spíš se ptal, proč se Kryl nehraje v rádiích? Stejně jako Ortel.

Píšu: Písně Karla Kryla se nedají srovnat s písněmi skupiny Ortel. Je to jiná liga, jiná doba, jiný přístup – ale, a to se nikdo nedozvíme, nevím, jak by pan Kryl na tuhle dobu ve svých písních reagoval. Jeho poslední písně však směr ukazovaly, že by se držel lidu a jeho názorů, jak někdo řekl, umlčené většiny.

Ale fašismus. Ujišťuji, že v jistých měřítkách vypadal úplně jinak, než jak si pan Banga představuje (netuším, jaké knihy četl). Jsem ale ochoten svoje tvrzení potvrdit tím, že mu nabídnu ku přečtení svoji práci na téma holocaustu, a hlavně, jak normální běžný člověk vnímá nástupy moci a že se moc neliší od nástupů jiných – ovšem jsou na hony vzdálené představám lidí, kteří křičí pomoc a ani neví vlastně proč.

Jinými slovy, dnešní ti rádoby náckové by byli tehdejším fašistům pro smích. Považovali by je za dětičky, které si na něco hrají.

Znám taky babičku, co by mi řekla, kdo byl Himmler nebo Goebbels – ale taky by řekla něco jiného, něco trochu bližšího dnešnímu dni. A nebylo by to o Ortelu.

Nicméně nijak nebráním umělcům, aby své názory vyjadřovali, a třeba písničkou – to bych si rád poslechl, jak by protistrana na názory Ortelu reagovala a co hodila za argumenty do placu.

Ale těch blogů o Slavících bylo víc. A víte, co mi připadá, tenhle národ neumí přijmout volbu. Neumí. Zvonili jste klíči, abyste mohli volit, ale neumíte tu zodpovědnost přijmout. Já ano. Já taky nejsme na větvi, že Gott vyhrává s přestávkami už od doby, kdy jsem ještě nebyl na světě. Taky bych chtěl, aby se i soutěže rozvíjely, a nejen soutěže, ale i lidé kolem, aby rostli a rostli, ale není nám dáno. Stejně jako ty volby. My nemáme radost radost, že někdo vyhrál. My umíme jenom nadávat na porážku, nic víc. Prostě jsme Češi. A proč to děláme, to jsem už taky v blozích popisoval. Vítězící prostě nepřijímáme.

Určitě se najde někdo, kdo napíše, že pro Ortel nehlasovali jen všichni náckové. Že se našel i obyčejný člověk, pekař, cukrář, dělník. A jiný zase napíše, že takhle to přesně bylo s fašismem. Hlasoval pro něj a ruku zvedal pekař, cukrář, dělník.

Když o tom tak přemýšlím, všechno se dá spojit s fašismem, pokud si dáte práci. Doktoři chtějí stávkovat? – fašisti, jako fašisti, chtějí si brát lidi a jejich zdraví jako rukojmí. Takhle to začíná, nejdřív nebudou ošetřovat Židy, Romy, černochy, a pak už intelektuály, gaye atd.

Ty vhole, škyt, tramhavaják tah svině mě nevhzala dho tramvaje, eže sem vožralej, tha svině, fašista, hothovej Hitler, škyt, nhejdřív nebera opilce, pak nebera Žida, Roma,, pak už nvhezme ani intelektuála, škyt.

Je to strašně jednoduchý, stačí to napsat a publikovat. Vždycky se někdo přidá. Zvláště v dnešní době, kdy už nejde o slušnost, ale o většinu a pak z ní něco vytřískat.

Pořád mi nejde z hlavy pan Kryl...

(Já ho s Ortelem nesrovnávám – to říkám těm, co nečtou slovo po slově a pak do diskuzí píšou kraviny a urážejí a dávají mi do prstů to, co jsem nikdy nenapsal.)

Možná by taky s Ortelem nesouhlasil. Kdo ví. To se nedovíme. Ale vadí mi, že se o něm moc nemluví. Sice měl premiéru o něm dokument, avšak točila ho Polka. V rádiích ho taky neslyším. Smutný.

(Teď si pouštím jeho píseň Znamení doby – má to pořád pravdu, a je jedno, že to má svý roky. + Marat ve vaně.)

(Teď jsem si dal Tommorow belongs to me z muzikálu Cabaret. Upozorňoval na ni jeden diskutér, bohužel trolík. Ale vím, proč ji tam dal.)

Ten samý diskutér, pak trochu ubral, a říkal, že spíš se bojí posluchačů než interpretů. Což mi pak trochu odpovědělo na otázku, proč se nehraje Kryl. Mohli bychom poslouchat jeho lyrické texty víc – a co hůř, mohli začít něco dělat.

Zatím posloucháme - a tím nemyslím hudbu. Většinou ty, co vůbec nic neříkají. Asi bychom měli přejít na jiné texty.

Autor: Pavel Hewlit | neděle 27.11.2016 14:25 | karma článku: 35.04 | přečteno: 1539x

Další články blogera

Pavel Hewlit

Na jeden rok s blogy končím

A ono taky proč ne. Když se podíváte na události posledních dnů, není se co divit, že mnozí o své práci tady mají jisté pochybnosti.

2.12.2016 v 16:34 | Karma článku: 40.33 | Přečteno: 1704 |

Pavel Hewlit

Opatrný blog

No dneska být opatrní musíme. To není jako dřív, když nás jenom popadli, štípli, až jsme měli modřinu. Dneska už jde o víc. O ideály v cosi.

29.11.2016 v 18:43 | Karma článku: 21.86 | Přečteno: 618 | Diskuse

Pavel Hewlit

Jak jsem si pochutnal na Řezníkovi

Některé mediální kauzy mají ty výhody, že se díky nim dostanete do jiných směrů a navštívíte místa, na něž byste pravděpodobně nikdy nenarazili, a když ano, nijak víc byste se o ně nezajímali.

29.11.2016 v 7:46 | Karma článku: 21.86 | Přečteno: 846 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Marketa Kadhi

Na pláži

Vůbec by mě nenapadlo popisovat své dojmy z dovolené, nebo psát o tom, co se dá vidět na pláži, dokud jsem tam nepotkala vílu.

27.6.2017 v 18:16 | Karma článku: 11.47 | Přečteno: 611 | Diskuse

Karel Trčálek

Já jsem taky zarytý liberální demokrat!

Radostí mi praskla žilka, když jsem se dozvěděl, že nejsem tady na blogu jediným zarytým liberálním demokratem, že je nás tady povícero

27.6.2017 v 17:30 | Karma článku: 10.30 | Přečteno: 253 | Diskuse

Libuse Palkova

Je to ještě čeština?

Do našeho jazyka proniká tolik nových slov, že pokud bychom se díky nějakému stroji času mohli potkat se svým dřívějším já, nedokázali bychom se sami se sebou domluvit a nestačili bychom se divit.

27.6.2017 v 16:47 | Karma článku: 25.05 | Přečteno: 708 | Diskuse

Milan Šupa

Jak dojít ke spojení se Světlem?

Prožití spojení se Světlem je nejmocnějším a nejzásadnějším prožitkem, kterého se může člověku zde na zemi dostat. Má schopnost od základů změnit celý jeho dosavadní život.

27.6.2017 v 15:15 | Karma článku: 7.38 | Přečteno: 146 | Diskuse

Josef Komárek

Také jsem se necítil ubohým zakomplexovaným buranem.

Co všechno se člověk nedozví o pražských kavárenských intelektuálech (díky panu Petříkovi). Což jsou převážně individua, která plodí jen slova, slova, slova ..., a pohrdají obyčejnými pracujícími lidmi, kteří je celý život živí.

27.6.2017 v 13:50 | Karma článku: 37.25 | Přečteno: 1667 | Diskuse
Počet článků 504 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1209

Ctitel Hitchcocka i Walta Disneyho – to dohromady jde a oba mají k sobě blízko. Vyrůstal jsem na hororu a jemu podobných fantazií. Živím se jako pražský tramvaják, avšak nijak neskrývám, že bych chtěl lidem dát i víc než bezpečný přesun z bodu A do bodu B. Třeba jim nabídnout příběh. Myšlenku. Pobavit je, rozplakat, donutit, aby se podívali na místa v sobě, která se báli navštívit.

Motto: Palte dle uvážení + Lidi, mám vás rád, ale radši bděte.

 

Případné dotazy na fejetonhewlit@seznam.cz

Literární odkazy: https://www.facebook.com/pisalek/



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.