umýr áM

23. 11. 2016 12:38:30
Tenhle vtip asi znáte – pokud ne, přečtěte si nadpis dnešního blogu odzadu, já vám pak přitakám, že mám, a půjdeme na to.

Mívám to v tomhle období jednou dvakrát do Vánoc. Někdy se ty dvě rýmy spojí a vytvoří jednu superrýmu, která se rozvine do zánětu průdušek nebo do něčeho dalšího. Většinou taková bouře vyvrcholí někdy okolo Štědrého dne, plus mínus.

Předesílám, že nejsem mužský rýmičkový typ. Ne že bych nechtěl, ale něco podobného je u mě zbytečné. Nemám před kým umírat. Takže je to fuk. A i kdybych chtěl a hrál si na to před imaginárními přítelkyněmi či "prasklinami" v bytě, stejně je moje umírání ohraničeno příchodem a odchodem do zaměstnání. Marodit můžu pouze ve vzniklém volnu. Víc ani minutu.

Trocha romantiky a vzpomínání: Nebyl jsem rýmičkový typ ani v časech, když jsem žil se svojí budoucí exkou. Tedy ne tak docela. V tomhle směru mezi námi fungoval zvláštní vztah, že jakmile někomu z nás něco bylo, druhého to postihlo taky, a většinou o stupeň hůř. Takže zatímco jinde se v rozpuku vztahu pojídají jahůdky se šlehačkou z bříška a mazlíte se čokoládou, mi sebe udivovali kašlem a rýmami a ukazovali, kdo je na tom hůř. Řeknu vám, není sranda chodit na šichtu se záněty vaječníků.

Ale zase podotýkám, že jsme na neschopence ani jeden moc často neleželi (v té době rozpuku). Vzpomínám, jak před deseti lety jsem vstával na ranní, venku tma, tři hodiny ráno, já si párkrát v posteli v sedě zakašlu, žena automaticky ze spánku taky, a já pak vstanu, políbím ji do vlasů a říkám jí:

"Spi a maroď za nás za oba!"

Avšak dost sentimentu.

Ne že bych nemarodil na tramvaji. To ano, To já si zakašlu a pěkně se zapotím a promočím balík kapesníků. V zaměstnání se s chorobami neupejpám. Akorát jsem to ještě nedotáhnul do té fáze, že bych vypadnul z kabiny, začal se jako sud na palubě korábu koulet tam a zpátky a předváděl bych záchvaty na základě oteklé nosní sliznice, tudíž s jistotou přicházející smrti.

Nevím, jak u vás, ale u mě má choroba vždy stejnou posloupnost:

Den nula: Pocit plnosti v krku, pálení na hrtanu, rýma, možný pocit nevolnosti.

Den první: Kašel, velmi vydatný, teplota okolo 37 stupňů. Rýma. Bolesti v krku.

Den druhý: Kašel zvolnil, velká bolest hrudníku a krku od namožení z předešlého dne, teplota, případně horečka. Rýma. Hlavě je už jedno, co jí je a není.

Den třetí až pátý: Pozvolné zlepšování, ale ještě ne tolik, abych si ráno zapískal. Občas zakašlu, potím se jako zvíře, proklínám se, i když nevím za co.

Den šestý až sedmý: Symptomy nemoci mizí, vracím se k normálu.

Asi nemá význam vysvětlovat, proč nemarodím. Pokud hledáte odpovědi, hledejte v předchozích blozích, jež mají depresivní nebo divné názvy koketující se společenskými vztahy. A třebaže nám DP daruje luxus v podobě proplacených prvních tří dnů za marodění (při prvním marodění v roce, opakuji, pouze při prvním), najdou se i tací, kteří ho nemohou z osobních důvodů využít. Někdy se mi povede urvat den dva dovolené, ale není to pravidlem. Lidí není nikdy dost. Zvláště na podzim. Nevím, čím to je, ale je to tak.

Možná si říkáte, že není zrovna bezpečné, někoho s "rýmičkou" do provozu MHD pouštět – odpověď je: že jak kdy a jak koho. Jsou lidé, co mají třicet sedm jedna a omdlévají. Já na hubu padal (a škemral o dovolenou) při čtyřiceti, avšak to byla výjimečná situace zaviněná skutečnou chorobou hnisavého rázu, a dožadoval jsem se volna proto, že se mi horečkou v kabině zamlžovala skla a já neviděl na cestu.

Pokud přeci jenom se chcete pohoršovat nad tím, že vás veze někdo nemocný, můžeme hned rozvinout diskuzi na téma, proč mi tedy do tramvaje už nemocní lidé nastupují, a zvyšují mi tak riziko vlastní nákazy.

Ano, vážení, musím konstatovat – není lepších míst na rande s chorobami než místa s kumulací lidí měnících se v rychlých intervalech. Věřím, že v čekárně u lékaře tak vysokou šanci nemáte. Když na konečné procházím vůz, můžu si vybrat. Někdy se za sedačkou skrývá chřipka, na schodech se povaluje angína, zezadu ji postrkuje bronchitida, na mastné tyči skuhrá virová laryngitida, kterou ovšem omlouvá, že se snažila vystoupit, ale upatlaná tyč to nedovolila.

Vypuknout tady zombie apokalypsa šířená virem, tramvajáci jdou jako první, takže až budete utíkat před plouživými stvořeními žvatlajícími dokola jediné slovo: Mozky! – rozhodně k útěku nepoužívejte MHD, nebude to tam o nic lepší než na ulici.

K tomu ještě detail: pokud byste se dneska ptali na něco tramvajáka na lince 8 (atraktivní linka 8) a on na vás koukal vodnatým pohledem a chrčel, do hlavy kulku ne, prosím, do hlavy ne. Zombie apokalypsa ještě nezačala, to jen řidič má napadené hlasivky.

Včera jsem na Výstavišti vysvětloval turistu z USA, že na Hercovku se dostane další sedmnáctkou. Celou dobu se zájmem poslouchal moji anglickou vysočanštinu a poté se dotázal, zdali není mým příbuzným Barry White? Už na pohled bylo zřejmé, že asi ne.

Dneska se mi dělí první a druhý den. Ještě musím vydržet tři šichty a mám volný víkend. Asi se ho dožiju. Padnu do postele a slibuju, že se z ní nezvednu. Jen v nejnutnějších případech, a to na záchod a na výpravy do lednice. Budu se válet, skoro se s tou matrací pomiluju, a udělám to, jako když jsem marodil jako dítě, kdy jsem se obklopil věcmi, které jsem na marodění potřeboval. Sice to už nebudou plyšáci a pastelky jako dřív, ale i tak se na to strašlivě těším a slibuju, že si to pořádně užiju.

Pokud se toho doopravdy dožiju. U tý rýmy chlap nikdy neví.

Autor: Pavel Hewlit | středa 23.11.2016 12:38 | karma článku: 19.16 | přečteno: 680x

Další články blogera

Pavel Hewlit

Prý mám napsat Putinovi – tak jo, tady to je

Tohle není můj nápad, ale jednoho z diskutérů. On to sice myslel jako vtip, ale i v tom zlomyslném návrhu na moji osobu je kousek pravdy. Nikdo spolu nemluví. Nepíšeme, co bychom chtěli druhému říct.

16.11.2022 v 22:36 | Karma článku: 33.09 | Přečteno: 1992 | Diskuse

Pavel Hewlit

Ta válka muší bejt, to Vám poudám

Na rovinu – nejsem zrovna nadšený z toho, co se ve světě děje, a hlavně z toho, co se může ještě dít na základě jedné jediné zprávy o vystřelené raketě.

16.11.2022 v 16:19 | Karma článku: 36.43 | Přečteno: 940 | Diskuse

Pavel Hewlit

Příběhy o žití upravené smrtí aneb Modlitba góje v synagoze

Knihy jsou různé, a to je něco, co netřeba žádnému ze čtenářů připomínat, a ten, kdo nikdy nečetl, ten tomu neuvěří, dokud si dvě tři nepřečte.

9.11.2022 v 14:45 | Karma článku: 26.30 | Přečteno: 483 | Diskuse

Pavel Hewlit

Tak už jsme ve válce, ale já přesto musím řídit tramvaj

Zachovejte paniku, stejně všechno špatně dopadne – ale ještě to není tak špatné, jak titulek tohoto příspěvku hovoří. Válka není a já řídím.

5.11.2022 v 1:22 | Karma článku: 44.98 | Přečteno: 6722 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Ladislav Jakl

Dělají z nás ženy! Nebo jen hlupáky?

Jsme všichni obětmi tajemného spikleneckého experimentu, kdy pomocí přísad do potravin globální vládci nadělají z chlapů zženštilé hermafrodity, neschopné plodit děti?

28.3.2024 v 18:55 | Karma článku: 29.69 | Přečteno: 590 | Diskuse

Milan Šupa

Čerpejme sílu ke vzestupu z prožití reality Ducha

Myslím, tedy jsem! Tato slova jsou lež! Jsou omylem! Kdo je akceptuje, sází na falešnou kartu a promrhává svůj život. Ztotožňování vlastní jsoucnosti s rozumem a myslí je tou největší tragédií, která nás může postihnout.

28.3.2024 v 16:13 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 52 | Diskuse

Jiří Herblich

Slovo, které radí člověku je Božské tím, že chápe princip Božství

Kdo najde slovo své jako Božské tím, že uvěří. Ten najde slovo společné jako svoje a bude to slovo Boha v člověku.

28.3.2024 v 6:28 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 25 | Diskuse

Yngvar Brenna

Jakou chcete budovat společnost aneb pryč s Velikonocemi

Skutečně je to něco, za co máte utrácet peníze i čas a úsilí, abyste ty dopady potírali, či alespoň pokoušeli, byť zcela marně, zmírnit? Přece jde o to, jakou chcete budovat společnost.

28.3.2024 v 1:56 | Karma článku: 15.66 | Přečteno: 302 |

Jan Andrle

Nový oblek

Jak slíbil, tak udělal. Sliby se mají plnit, že. A já to stihnu nejen do vánoc, ale dokonce do velikonoc. Tady to je, přátelé blogeřníci.

27.3.2024 v 22:17 | Karma článku: 19.79 | Přečteno: 527 | Diskuse
Počet článků 933 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1406

Třeba nabídnout příběh. Myšlenku. Pobavit, rozplakat, donutit, abyste se podívali na místa v sobě, která se báli navštívit. Třeba.

Případné dotazy na fejetonhewlit@seznam.cz

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Velikonoce 2024: Na Velký pátek bude otevřeno, v pondělí obchody zavřou

Otevírací doba v obchodech se řídí zákonem, který nařizuje, že obchody s plochou nad 200 čtverečních metrů musí mít...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...