Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Co mi na mé práci tramvajáka vadí

2. 11. 2016 15:14:38
Díky natáčení pořadu Na lavičce jsem si uvědomil, že pro obyčejné lidi (netramvajáky) je naše práce na kolejích považována za exotickou, avšak nemyslím si, že v tom smyslu slova, co si pod exotikou představujeme.

Byla to moje chyba, že jsem si to neuvědomil, poněvadž pokud se delší dobu pohybujete mezi "svými", přestanete z vnějšího okolí vnímat některé signály, jako třeba, že jste někým považováni ne přímo za zvláštní, ale za "jiné".

Tak takový astronaut si je vědom, že jeho práce je zvláštní a výjimečná a vzbuzuje u ostatních jiný pohled, avšak já jako tramvaják jsem mínil, že moje zaměstnání zase tak zvláštní pro jiné lidi není. Do pořadu Na lavičce se všechno nevešlo, ale otázky diváků naznačovaly, že o světě na kolejích panují mezi lidmi spíše mýty a představy nežli skutečnosti ohraničené mantinely reality.

Ono je to možná tím, že se na řidiče tramvají a autobusů (i když se domnívám, že na tramvají víc) hodně nadává. Jsme tak řečeno první na ráně. Naštve vás doma někdo hned u snídaně? Proč neventilovat na řidiči, který přijel o dvě minuty pozdě. Máte v práci průser? Netřeba si to nechávat domů na partnera nebo na děti. Řidič netopí (se vám zdá), hurá na něj. Je to přeci jen sluha v modrém.

Uvědomuješ si, že jsi v zaměstnání vlastně sluha. Nic víc – devětadevadesát procent cestujících (byť za poslední roky se veřejnost raději označuje pojmem Vážený klient) tě za sluhu považuje. Jedno dvě procenta je k tobě uctivá, a ty za uctivost už považuješ skutečnost, že nezačnou nadávat sotva vylezeš z kabiny, aby si oznámil, že dál se kvůli nehodě nepojede.

Pavel Hewlit – Výlukové trasy štěstí

Někdy si říkám, že bych si měl dělat za podobné střety čárky do speciálního štítku, nebo přímo na Pracovní výkaz (ten píšeme každý den), abych dostal příplatek za terapeutickou pomoc.

Kdo ví, kolik domácích hádek jsem odvrátil, kolik vztahů zachránil a kolik hezkých večerů připravil, když si na mě někdo otevřel pusu a vynadal mi (a někdy i sprostě) povětšinou za věc, za níž jsem nemohl.

Nejsem přirozeně svatý. Když se vlastní vinou zabořím do auta, máte pravdu a zasluhuju si výtky, avšak už si ji nezasloužím, když se automobil zaboří do mě. Natož když stojím před blbě zaparkovaným automobilem, v "profilu". A ještě navíc za to, když přijedu pozdě kvůli čekání za nehodou.

Pravda, byl tu návrh jedné cestující, jak se podobnému čekání vyhnout. Zaznělo, když jedna starší paní, ačkoli ne zase tak stará, přišla za řidičkou, a jakmile se dozvěděla, že se za něčím čeká, navrhla jí, aby kolonu objela po koleji vedle. Přece vidí, že na ní nic nejede a je volná.

Možná by to chtělo napsat nějaký manuál pro mýty a legendy, aby cestující věděli, co je pravda a kde se sekli. Ale hádám, že by se to moc neprodávalo, protože pravda se moc nelíbí. A kdyby se manuál dával zadarmo, končil by v koši nebo na prvním místě, kam se dá něco odložit. Je to jako s letáky v nákupní galerii. Nekončí ani v koši, ten je moc daleko, ale na sedačkách a pěkně se štosují.

Dal jsem ve výpravně náhodnou anketu, anonymní, proč nemáme rádi cestující. Odpovědi:

-Pro nedisciplinovanost

-Protože nevědí, že mají i povinnosti

-Jsou vulgární, hodně

-Protože jsou hulváti, vulgární

A to jsem si to opravdu nevymyslel. Odpovědi jsou autentické.

Ještě jsem se zeptal, proč je rádi máme:

- protože nám i občas poděkují, když na ně počkáme

- nevidím jediný důvod je mít rád

- protože se i mezi těma špatnejma najdou i slušní, usměvaví, příjemní, ale jich menšina, bohužel

Víc odpovědí jsem na tohle nezískal, poněvadž se nechtěli na podobné těma bavit.

A víte, co vadí mně:

Třeba to, že si myslí, že když si koupí jízdenku za dvacet čtyři nebo třicet dva korun, spletou si nás s jinou dopravní institucí, a to taxislužbou. Ano, takhle to nějak vypadá. Lážo plážo, žádnej spěch, on si počká, dáma dojde jako po molu, dveře se snadno přidrží, a když tramvaják bzučí OS (otravným signálem) a třeba i zavře dveře, nebo se o to snaží, vždycky se mu dá pak vynadat, případně si stěžovat pomocí mobilní aplikace.

Tohle mi vadí nejvíc. Dveře. Kdokoli. Starý mladý, muž, žena – všichni drží a mají nás na háku.

Mám sen. A to nejsem kazatel. Mám sen, že jednoho vejde v platnost předpis, že takové držení bude pokutováno na místě. Jo, udělejte to a za rok už tolik lidí držet dveře nebude. A nejen za zdržení dopravy, ale i za prostoj vozu a vozu dalších za ním na kolejích, poněvadž dotyčný se určitě bude hádat. Já vím, je to sen, a snem to zůstane, avšak pokud se něco takového neudělá, lidé si budou na nás dovolovat víc a víc.

A víte, co mi ještě vadí, ale tohle bude problém i do budoucna. Zombie se sluchátky a mobilem v ruce. Kam se na ně hrabou Chodící mrtvoly. Ty alespoň reagovaly na nějaké základní instinkty. Tyhle mrtvoly už ne. Hudba je pohltí, doslova je v té chvíli otráví, a pošle do světa jako duchy.

Dělal jsem si v pondělí na osmičce takovou soukromou statistiku, kolik lidí jsem ten den zachránil. Počítal jsem do toho i lidi, ne jen Chodící mrtvoly. Na pondělek to šlo. Třicet dva. Za osm hodin služby. Mohl jsem zabít třicet dva lidí, jen považte. A každé to zabití by bylo vinou toho dotyčného. Přidat ještě šest lidí, mám toho víc než Zodiak (co mu přiznali). Tohle už je na zamyšlení.

A víte co ještě? My nejsme vaši nepřátelé, opravdu ne. Dokonce chceme s vámi sdílet vaše životy. Ale něco ve vás (někdy i v nás, to nepopírám) nám v tom brání. A možná proto vám připadá práce řidiče MHD taková exotická. Nejde tak o tu práci, jako o ty lidi v ní. A lidi kolem.

A o lidi jde vždycky.

PS: Právě teď mám linku 16, přesvědčte mě, že se můžeme domluvit. Nebo alespoň zahájit mírové rozhovory.

Autor: Pavel Hewlit | středa 2.11.2016 15:14 | karma článku: 35.76 | přečteno: 3690x

Další články blogera

Pavel Hewlit

Na jeden rok s blogy končím

A ono taky proč ne. Když se podíváte na události posledních dnů, není se co divit, že mnozí o své práci tady mají jisté pochybnosti.

2.12.2016 v 16:34 | Karma článku: 40.33 | Přečteno: 1704 |

Pavel Hewlit

Opatrný blog

No dneska být opatrní musíme. To není jako dřív, když nás jenom popadli, štípli, až jsme měli modřinu. Dneska už jde o víc. O ideály v cosi.

29.11.2016 v 18:43 | Karma článku: 21.86 | Přečteno: 618 | Diskuse

Pavel Hewlit

Jak jsem si pochutnal na Řezníkovi

Některé mediální kauzy mají ty výhody, že se díky nim dostanete do jiných směrů a navštívíte místa, na něž byste pravděpodobně nikdy nenarazili, a když ano, nijak víc byste se o ně nezajímali.

29.11.2016 v 7:46 | Karma článku: 21.86 | Přečteno: 846 | Diskuse

Pavel Hewlit

Tenký led Ortele a pana Kryla

Původně jsem čekal na Velkého šéfa na jedničce – to mě v televizi včera zajímalo. Jenže běžel až po desáté, a to ještě se ztrátou díky vyhlašování výsledků šaškárny jménem StarDance.

27.11.2016 v 14:25 | Karma článku: 35.04 | Přečteno: 1539 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Marketa Kadhi

Na pláži

Vůbec by mě nenapadlo popisovat své dojmy z dovolené, nebo psát o tom, co se dá vidět na pláži, dokud jsem tam nepotkala vílu.

27.6.2017 v 18:16 | Karma článku: 11.47 | Přečteno: 611 | Diskuse

Karel Trčálek

Já jsem taky zarytý liberální demokrat!

Radostí mi praskla žilka, když jsem se dozvěděl, že nejsem tady na blogu jediným zarytým liberálním demokratem, že je nás tady povícero

27.6.2017 v 17:30 | Karma článku: 10.30 | Přečteno: 253 | Diskuse

Libuse Palkova

Je to ještě čeština?

Do našeho jazyka proniká tolik nových slov, že pokud bychom se díky nějakému stroji času mohli potkat se svým dřívějším já, nedokázali bychom se sami se sebou domluvit a nestačili bychom se divit.

27.6.2017 v 16:47 | Karma článku: 25.05 | Přečteno: 708 | Diskuse

Milan Šupa

Jak dojít ke spojení se Světlem?

Prožití spojení se Světlem je nejmocnějším a nejzásadnějším prožitkem, kterého se může člověku zde na zemi dostat. Má schopnost od základů změnit celý jeho dosavadní život.

27.6.2017 v 15:15 | Karma článku: 7.38 | Přečteno: 146 | Diskuse

Josef Komárek

Také jsem se necítil ubohým zakomplexovaným buranem.

Co všechno se člověk nedozví o pražských kavárenských intelektuálech (díky panu Petříkovi). Což jsou převážně individua, která plodí jen slova, slova, slova ..., a pohrdají obyčejnými pracujícími lidmi, kteří je celý život živí.

27.6.2017 v 13:50 | Karma článku: 37.25 | Přečteno: 1667 | Diskuse
Počet článků 504 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1209

Ctitel Hitchcocka i Walta Disneyho – to dohromady jde a oba mají k sobě blízko. Vyrůstal jsem na hororu a jemu podobných fantazií. Živím se jako pražský tramvaják, avšak nijak neskrývám, že bych chtěl lidem dát i víc než bezpečný přesun z bodu A do bodu B. Třeba jim nabídnout příběh. Myšlenku. Pobavit je, rozplakat, donutit, aby se podívali na místa v sobě, která se báli navštívit.

Motto: Palte dle uvážení + Lidi, mám vás rád, ale radši bděte.

 

Případné dotazy na fejetonhewlit@seznam.cz

Literární odkazy: https://www.facebook.com/pisalek/



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.