Nevěřte nikomu nad třicet

Ne, to není moje myšlenka. To jsem si vzpomněl na nápis na tričku, které nosila na fotce skoro před padesáti lety jedna mladinká slečna v Americe. Měla květy ve vlasech a myslela na lásku ve všech jejích podobách.

A já si na ten obrázek vzpomněl, když jsem si pročítal diskuzi pod článkem ohledně návštěvy dalajlámy u nás. Řešilo se v něm, proč se mu nepostaví pódium jako třeba americkému prezidentu. Někdo říkal, že je to proto, že se Jeho Svatost vyjádřila ke spojení spolupráce USA a Ruska, a někdo zase, že důvodem je, jak tuhle říkal, že by se měli ke spolupráci spojit Komanči s kovbojema. Tak kdo ví.

Hodně se v diskuzích mluvilo o vlivu propagandy ohledně celé otázky Tibetu. Zřejmě proto, jak poslední dobou prosakují na veřejnost možnosti, že Tibet nebyl před okupací Čínou tak milý a kouzelný, jak se dlouhá léta prezentoval, ale naopak ukazuje se, že mírumilovní Lámové měli blíž než k osvíceným bytostem k mírumilovným brutálním otrokářům, pod kterými prostý lid trpěl.

Na to jestli je to pravda, vám odpovím, že nevím, nikdy jsem tam nebyl a neviděl jsem to – což uvítají příslušníci názoru Svoboda Tibetu – ale těm bych vzkázal, že tam rovněž nebyli a neviděli, že tomu tak doopravdy nebylo.

Jeho Svatosti si jako filozofa vážím, ale taky si uvědomuji, že ač v sobě třeba skrývá božskou podstatu, stále je starším pánem, a byť není slušné o tom mluvit, stárne a přinejmenším si nebude ve svém učení řezat větev, na níž sedí. Ale rozhodnutí ponechám na každém z Vás.

Pak je tady ta propaganda. A nejen v otázkách Tibetu, v němž zmoudří charismatický Brad Pitt, aby posléze svoji moudrost vtěsnal do o něco víc charizmatického a o nepoměrně víc šílenějšího Taylora z Klubu rváčů. Propaganda je všude, a jak napsal jeden z diskutérů, ta se soustředí na lidi mezi 18 a 30.

A jsme u toho, proč jsem si vzpomněl na tričko, co nosila na svých mladistvých prsou krásná vyznavačka hnutí hippie (prsa která jistě brzy poznala touhu George, Ewana, Lloyda, Bairda, ale i něhu Sheryl, Tabithy a usměvavé Leonory – a to během jednoho večera a následné noci), třebaže ona asi svůj prsní slogan brala trochu jinak.

Hádejte se coby starší s takovým člověkem o něco důležitého (z jeho pohledu) a nedůležitého (z vašeho), a pokud se nedohodnete, nebo vám nakonec nerozbije tlamu, dost možná skončíte, jako bolševik, komunista, socialistická špína, která žije úplně někde jinde.

Tohle jsem zažil na vlastní kůži. Diskutoval jsem s dvaadvacetiletým řidičem, jenž se nijak neskrýval se svým obdivem k Západu a čistou nenávistí ke světové straně druhé. Zápalná šňůra zajiskřila při sledování jakéhosi hokejového zápasu v budce na Palmovce. Jakmile útočili Rusové, už je střílel, prasata komunistický, jakmile se karta obrátila a útočil soupeř, už je taky likvidoval, prasata komunistický. Na otázku, zdali mu nevadí, že mnozí ruští hráči hrají v NHL nijak horlivě nereagoval – naopak mi vysvětlil, že takoví hráči jsou tam dobře hlídaní, aby třeba nebyli špióni.

Pokud si myslíte, že kolega je idiot, gratuluju Vám, jsme na stejné vlně.

Chvilku jsme spolu diskutovali, byť jsem věděl, jak celá záležitost skončí, ale někdy se koukejte, jak je zábavné, když blbci dáte prostor k manévrování. Je to jako byste dali děcku kormidlo od tankeru a poslali ho směrem na soutěsku.

Naše debata skončila, jak podobné debaty s podobnými lidmi končí. Jelikož jsem vyrůstal v komunismu, už jsem jím nasáklý, a nikdy to se mnou nepůjde a lidi jako já by měli držet v nějakém sběrném táboře a ne v tramvaji.  A kdo ví, co jsem za komunismu odporného dělal – což se mi jako myšlenka zalíbilo a hned jsem se ve svých osmi letech viděl jako velitel uranových dolů a napadl mě námět na povídku, než jsem zjistil, že se stalo to, co obvykle, jako že mi ji už někdo vyfouknul, a na seznam literárních nepřátel připsal jméno Raye Bradburyho.

Ale abyste si zase nemysleli, že jakmile minete třicítku, máte patent na rozum (já jsem důkaz). Mám i kolegu čtyřicátníka, který je přesně na opačné straně spektra než mladý kolega. Ten zase nenávidí všechno americké a při hokeji masakruje zase prasata kapitalistická a krvežíznivá, co kdyby nehrála hokej, tak jsou určitě v nějaké cizí zemi, vraždí děti, znásilňují ženy a budují demokracii. Pak něco vyťuká na svém iPhonu a jde jezdit.

Pravdou zůstává, že lid mezi 18-30 se formuje tak nějak nejlíp. Jistě, mnozí by potřebovali, aby se formovali i mladší, a nejen reklamami, ale k tomu se úředníci lidu ještě nedostali. Musí holt začít s mladistvými, a pokud mohu soudit sám za sebe, docela se to i daří.

Ne nemyslete si, já nepovažuji ty mladší za hloupé, jen z mého pohledu za málo zkušené. A někdy je mi smutno, že právě těm mladším v sobě chybí jakási pokora, třeba ze slušnosti – ne přímo pusťte babičku sednout, je stará, protože to se neděje, a mockrát jsem svědkem, kdy ani učitelka puberťáku, vezoucí svoje kuřátka kamkoli, ani sama neřekne, aby Bárta laskavě zvednul zadek a pustil tu paní stojící nad ním sednou, že mačkat mobil se dá i ve stoje. Ne kdepak, učitelka mlčí a sedí taky. Možná si užívá, že může sedět do zásoby, protože až bude starší, už si nesedne, poněvadž ji nikdo nepustí. Nýbrž že chybí morální pokora přirozená.

Ne že by měli mít starší v nějaké vyšší božské úctě – to zase ne, jelikož stát se to, věřím, že toho by zase starší zneužili. Netvrdím, že jsem v tom vymezeném věku byl nějaký vzor slušnosti vůči starším… A houby, víte co, skromnost stranou, byl jsem, a dost možná je to výsledek, kam jsem to dotáhnul. Což je tedy smutný. Ale nevadí. Třeba se ještě zadaří, není všem dnům konec.

(Smutně jsem si uvědomil, proč těm mladým, zblblým světem propagandy, pokora chybí – oni si myslí, že tvrdší lidé bez citu, budou v životě šťastnější, což má něco do sebe, protože lidé bez srdce radost k životu nepotřebují.)

Ale k závěru zpět k Jeho Svatosti. Na tomhle případu ohledně pódia se mi líbí, že dokáží zrát i dospělí lidé, které jen tak nějaká propaganda už neochočí. Pamatuji si, že celkem nedávno jeden vysoce postavený politik brojil v průvodu za svobodu Tibetu proti policejním složkám a byl za hrdinu. A vidíte, teď nějak nic. Jako by ho už Jeho Svatost po volebním debaklu nijak nezajímala. Ačkoli se najdou jiní, které zajímat bude.