Pane, Václave Havle,

4. 10. 2016 10:43:24
věřím, že v těchto dnech se se vzkazy k Vám roztrhne pytel, ale domnívám se, že ve své současné podobně v dalekém jsoucnu máte na jejich přečtení dost času, takže Vám k narozeninám napíšu taky.

Viděli jsme se všehovšudy třikrát. Dvakrát v devadesátém roce. Byl jsem skaut a jednou jsem na Pražský Hrad vedl děti na Den dětí. Pamatuju si, že nás vedla únavná paní-agitátorka z Občanského fóra a po celou cestu (z Karlína kousek pěšky, pak tramvajemi na Hrad) nás nutila provolávat:

"Ať je hezky, nebo leje, dnešek patří nám. My jsme, pane prezidente, my jsme přišli k Vám!"

Díky tomu dni jsem později pochopil dvě věci: zblbnout se dá každý a v OF nemusí být vaše první politická štace. O agitátorce se pak nesly zvěsti, že před revolucí vzorně donášela na Národní výbor.

Podruhé jsem na Hrad přišel pouze se skauty. Bez agitátorů. Zdravil jste nás skautským pozdravem se třemi prsty, a tomu pozdravu jste dodal šmrnc, že jste prsty roztáhnul do podoby zdvojené Viktorky.

Potřetí a naposledy jsme se viděli o dvacet let později v Lucerně na premiéře Habermannova mlýna a do smrti nezapomenu, jak jste kousek před půlnocí odcházel domů a na schodech, na nichž zůstal červený koberec, jste podivně osaměl, protože všichni od Vás někam odběhli. Ne na dlouho, ale ta samota tam byla. Stál jste na schodech a rozhlížel se do stran, jako byste se divil, kde se ta samota kolem Vás najednou vzala. Hádám, že kdybych se k Vám rychleji přiblížil, abych Vám pomohl, asi bych dostal do držky od ochranky. Ale dlouho sám jste stejně nezůstal. I když kdo ví, jak to s tou samotou ve Vašem životě doopravdy je.

Teď trochu jinak. Média se už několik dnů předhání se vzpomínkami různých osobností a "osobností" a vzduchem zase zní, že "Láska a pravda zvítězí nad lží a nenávistí!"

Je mi to líto, ale nezvítězila, a pravděpodobně nikdy nezvítězí, i když bych si to moc přál.

Samozřejmě se objevují i vzpomínky osobností (a "osobností"), které by Vás asi nepotěšily, ale je to fuk. Vždycky jsou dva tábory, nebo víc.

Já Vám nepíšu proto, že bych se potřeboval do nějakého z těch táborů upíchnout, nebo od jedné či druhé strany získat chválu či vztek – já se asi potřebuju u příležitosti Vašeho jubilea jednoduše vykecat. Jako člověk, který popsal hromadu papírů, víte, jak je to u lidí "od péra" potřeba. Jen si tím srovnáváme myšlenky a hledáme cestu dál.

Takže co já a Vy? Víte, co si myslím, jako ten generál po bitvě, navíc po bitvě, jež se bojovala před mnoha lety? Myslím, že to všechno mělo být jinak. Všeho moc škodí a člověk se přejí i toho nejlepšího. Někdy si říkám, jaká byste byl osobnost, kdybyste politickou dráhu skončil s rozpadem Československa. Havel a Československo šlo krásně k sobě – ale Havel a Česko Vám dle mého moc na štěstí nepřidalo, byť jste v tom období pro sebe získal největší proslulost – ve svém pohledu. Pro mě jste byl spíš hrdinou v bundě a v divadle v listopadových revolučních dnech.

Můj profesor češtiny, nějaký Martin Hesoun (gay a trochu hipster v době, kdy to nebylo módní jako dnes), říkal, že Havel je to nejlepší vývozní zboží, co máme, a prezident takovým vývozním artiklem, charakterizující tu a tu zemi, bezesporu je. Prostě že kromě Vás nemáme nikoho.

A pokud jste takovým zbožím byl, nemohl jste se nijak ubránit určitému zbožštění (a komu by se nelíbilo být Bohem), které Vás do dneška doprovází. Nikdo přece nebude svoje vlastní zboží kritizovat – možná jen nějací závistivci z konkurence. Obávám se, že z Vás nám dneska zbyla už jen jakási vyleštěná, mockrát přemalovávaná, nastrojená karikatura, jež s Vámi nemá žádnou, či pouze pramalou podobu. Ta skořápka dole, ten základ, je prostě pod nánosy lesku moc hluboko. Je to jako s historií. Píši ji vítězové a ti se mění, a tak si ji přetváří k obrazu svému. Uvidíte, že za několik desítek let budete na Václavském náměstí stát proti kordonu policistů s puškami, povedete lid proti nim jako Gándhí, a lidi za Vámi se budou polohlasně modlit přímo k Vám.

Jo, to tak bylo. Hele, von tam stál mezi tou hromadou lidí. Měl na sobě tu bundu, viď, a před ním fízlové, nebo vojáci, a fízlové, a to tenkrát měli pušky a pistole. To neni jako dneska, že nemaj nic, páč ve dvacátym pátym roce prošel zákon, že nesměj bejt ozbrojeni a nikomu ublížit. To ne, viď, to bylo jiný. A hele, von tam stál, a pak k nim vyšel, viď, a voni hned pušky k líci, a všechno to na něj míří, a co von, viď. No jde k nim, lidi se za nim modlej, prej svatej Václave. Von byl známej, viď. Havel to byl někdo. Toho se bál i Husák, co byl prezident po Zápotočnym. A to byl sígr jak řemen. Ten vyhnal Baťu. A von tam před těma puškama začal kázat. Knížák o tom namaloval obraz, než umřel. Ten co má v bytě mladej Kajínek, po fotrovi. Drahej jako prase, ale von na to měl, když mu dali to vodstupný za basu, ale to neřeš. No a von ten Havel ty vojáky, nekecám viď, přemluvil. Ty vole, ty šli pak s nim na Hrad. To byl kamaráde pochod. To pak jelo jak po drátkách.

Takhle nebo jinak, pane Havle. Ale nic z Vás nezbude. Stanete se dalším zbožím pro export – a je celkem jedno, že jím budeme zásobovat hlavně sami sebe. Měl byste se zeptat dnešních mladých, co si o Vás myslí – a buďte rád, že vědí, že jste vůbec existoval. Jiné osobnosti na tom tak dobře nejsou. Dozvíte se, že jste přinesl svobodu (i když jsou tací, co si tipnou, že to bylo v roce 1968), byl jste prezident a nejste jako ta ..... na Hradě teď. To je všechno.

Zapomnělo se, že jste byl hlavně člověk, se všemi klady a nedostatky. Ale ty, jak jsme řekli, se neoznačují a v dějinách nefigurují. Za několik desítek let, až umře poslední svědek polistopadových dnů se možná stanete učebnicovým Bohem, třebaže si nemyslím, že byste s tím sám souhlasil a Vám se to extra líbilo. Měl jsem pocit, že ve Vašich posledních měsících si svět upravoval rovnou všechno, co jste kdy řekl, a snad i myslel.

Nechci tady nějak omílat některé Vaše výroky a komentovat je. To udělají za mě jiní (a už dělají), ale za to Vám řeknu, co se mi u Vás nelíbilo. A to ten Váš boj proti Čecháčkovství, který jste vedl – nebo přesněji jak jste ho vedl. Jako by Vám Češi najednou nebyli dobří a Vy jste si stěžoval, jak se moc změnili. Víte, že když si někdo na někoho stěžuje, jak se najednou změnil, je to jenom nepřesná formulace faktu, že se přestal chovat podle Vašeho očekávání?

Nemyslím si, že by byla potřeba proti nám jakkoli bojovat. Nebo se vyjadřovat za pomocí slov jako pokrytec, zbabělec. Nebo i jinak.

Víte, pane Havle, já si nemyslím, že bychom jako lidé v tomto státě byli špatní. Tedy přiznám se, že jsem si to taky nějakou dobu myslel, a dokonce jsem o tom psal svá blogová pojednání. O tom, jak se jako národ spojujeme pouze při finálových sportovních přenosech promítaných na náměstích, kdy se objímáme a slavíme úspěch sportovců jako náš vlastní – abychom se po vystřízlivění zase vrátili do vlastních ulit a na všechny strany posílali nevraživé pohledy, a ten hezký měli jen na vlastní kuličku trusu. Ano, vypadá to tak, ale není to pravda.

Jsme úžasný národ – akorát si to nepřipouštíme. Něco v nás naši jedinečnost nepřipouští a doba jen onu sílu přiživuje. Jsme báječní. Naposledy tahle chuť na velikost v nás byla při vzniku Československa. Masaryk tehdy věděl, proč říkal, aby nám svět dal na několik desítek let samostatnost a nevměšoval se, a ukázali bychom se v těch nejzářivějších barvách. Bohužel historie to chtěla jinak a hnala z nás z jednoho područí do dalšího, a i dneska, třebaže si hrajeme na svobodu (ano, jen hrajeme), jsme v dalším náručí s pevným stiskem, až skoro nemůžeme dýchat. A je to na nás znát.

Vy jste v nás v listopadových dnech zase tu báječnou povahu zažehl, ale další kroky, a ne vždy Vaše, ji v nás zase nemilosrdně sfoukly. Je to škoda. Proto si myslím, že jste měl po třech letech z politiky odejít a stát se tím symbolem, o němž bychom věděli, že tu byl, že existoval, že nás tehdy vedl – a jako správný vůdce a hrdina se objevil, jen pokud nám jako národu bylo zle.

Ale k té báječnosti v nás. My pořád o sobě pochybujeme. Jinde se lidé plácají po zádech, i když udělali prd, ale tady se jako by sami za sebe a naše výtvory a místo na světě stydíme, a dost často přímo omlouváme. Krčíme se před světem a pohazujeme pohledy kolem, jako bychom čekali další nepříjemný úder. To je výsledek naší skleslosti.

Naše báječná povaha je v tom, že umíme snít. Umíme hodně snít, víc než ostatní, a umíme si představovat. Představujeme si od rána do večera, pořád na něco zvláštního myslíme nebo si v dobrém malujeme. Pořád máme nutkání něco vidět jinak, líp. Někdo má právě tohle za důvod českého rýpání, leč není tomu tak. Je to pouze ta touha dostávat se dál. Což je všechno dohromady i stavebním kamenem pro naše zklamání a onu skleslost.

Není pravdou, že Češi jsou pořádní, jen když nad sebou mají bič. Je to přesně naopak. Kdybychom měli opravdovou svobodu, svobodu ducha a rozletu, nemohlo by nás nic zastavit. Čas od času se objeví Češi, co něco velkého dokáží – a udělají to jenom proto, že nespadnou do letargie, která Vám tolik připomínala pojem Čecháčkovství. Onen celý pojem je nesmysl. Čecháčkovství je ve skutečnosti zklamáním či vystřízlivěním, uvrhnutím do vězení žaláře vedeného někým mocným – a nikoli závistí, pokrytectvím nebo zlem. Je smutné a lepivé, a těžko se ho zbavujete. Ale není odpornou vlastností národa, za níž se obvykle mylně považuje.

Věřím, že kdybyste z politického života včas odešel, stal byste se symbolem. Symbolem jiným, než jste dnes. Někým, kdo by v nás zapaloval plamínky a světlo na spatření svobodného ducha, jehož tolik potřebujeme pro splnění svých snů. Tím, čím jste dnes, spíše vyvolává zmatek, nežli pevný řád.

Blíží se Vaše jubileum, a jak jsem napsal na úvodu, mnoho lidí se před Vámi bude lámat v pase a vzpomínat na Vás jako na skvělého muže. A taky se najdou tací, kteří se neukloní, a budou vyprávět něco jiného. Myslím, že se shodneme na tom, že tohle je pro normálního člověka ta nejlepší charakteristika. Život na miskách vah. Ačkoli uznávám, že ve Vašem případě dokáží tyhle váhy měřit i potenciály extrémů.

Nebyl jste obyčejným člověkem, ale stále člověkem. Přitom mám pocit, že právě slovo "člověk" je stále víc z Vašeho popisu úmyslně vymazáváno. Škoda.

Pavel Hewlit

Autor: Pavel Hewlit | úterý 4.10.2016 10:43 | karma článku: 34.37 | přečteno: 4413x

Další články blogera

Pavel Hewlit

Prý mám napsat Putinovi – tak jo, tady to je

Tohle není můj nápad, ale jednoho z diskutérů. On to sice myslel jako vtip, ale i v tom zlomyslném návrhu na moji osobu je kousek pravdy. Nikdo spolu nemluví. Nepíšeme, co bychom chtěli druhému říct.

16.11.2022 v 22:36 | Karma článku: 33.09 | Přečteno: 1992 | Diskuse

Pavel Hewlit

Ta válka muší bejt, to Vám poudám

Na rovinu – nejsem zrovna nadšený z toho, co se ve světě děje, a hlavně z toho, co se může ještě dít na základě jedné jediné zprávy o vystřelené raketě.

16.11.2022 v 16:19 | Karma článku: 36.43 | Přečteno: 940 | Diskuse

Pavel Hewlit

Příběhy o žití upravené smrtí aneb Modlitba góje v synagoze

Knihy jsou různé, a to je něco, co netřeba žádnému ze čtenářů připomínat, a ten, kdo nikdy nečetl, ten tomu neuvěří, dokud si dvě tři nepřečte.

9.11.2022 v 14:45 | Karma článku: 26.30 | Přečteno: 483 | Diskuse

Pavel Hewlit

Tak už jsme ve válce, ale já přesto musím řídit tramvaj

Zachovejte paniku, stejně všechno špatně dopadne – ale ještě to není tak špatné, jak titulek tohoto příspěvku hovoří. Válka není a já řídím.

5.11.2022 v 1:22 | Karma článku: 44.98 | Přečteno: 6722 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Milan Šupa

Čerpejme sílu ke vzestupu z prožití reality Ducha

Myslím, tedy jsem! Tato slova jsou lež! Jsou omylem! Kdo je akceptuje, sází na falešnou kartu a promrhává svůj život. Ztotožňování vlastní jsoucnosti s rozumem a myslí je tou největší tragédií, která nás může postihnout.

28.3.2024 v 16:13 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 20 | Diskuse

Jiří Herblich

Slovo, které radí člověku je Božské tím, že chápe princip Božství

Kdo najde slovo své jako Božské tím, že uvěří. Ten najde slovo společné jako svoje a bude to slovo Boha v člověku.

28.3.2024 v 6:28 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 22 | Diskuse

Yngvar Brenna

Jakou chcete budovat společnost aneb pryč s Velikonocemi

Skutečně je to něco, za co máte utrácet peníze i čas a úsilí, abyste ty dopady potírali, či alespoň pokoušeli, byť zcela marně, zmírnit? Přece jde o to, jakou chcete budovat společnost.

28.3.2024 v 1:56 | Karma článku: 14.56 | Přečteno: 273 |

Jan Andrle

Nový oblek

Jak slíbil, tak udělal. Sliby se mají plnit, že. A já to stihnu nejen do vánoc, ale dokonce do velikonoc. Tady to je, přátelé blogeřníci.

27.3.2024 v 22:17 | Karma článku: 19.31 | Přečteno: 470 | Diskuse

Olča Vodová

zdánlivě zadarmo

(svoje slunce si musíme najít sami, pokud ho nemůžeme najít, hledejme ho v sobě...,svoje slunce si musíme najít sami, pokud ho nemůžeme najít, hledejme ho v sobě...)

27.3.2024 v 21:18 | Karma článku: 5.19 | Přečteno: 114 | Diskuse
Počet článků 933 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1406

Třeba nabídnout příběh. Myšlenku. Pobavit, rozplakat, donutit, abyste se podívali na místa v sobě, která se báli navštívit. Třeba.

Případné dotazy na fejetonhewlit@seznam.cz

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...